Kosovo: Jak to vidí

Kosovo: Jak to vidí
Pin It

Dne 19.3.1998, po definitivním ztroskotání mírových rozhovorů na zámku v Rambouillet vinou srbské politické reprezentace, (zástupci kosovských Albánců dohodu podepsali, přes­tože pro ně znamenala značný ústupek) zahájilo 13 členských států Severoatlantické aliance odvetná opatření spočívajíci v raketovém a leteckém bombardování vojenských cílů v Jugoslávii.

Tato skutečnost představuje z mezinárodně-právního hlediska jasný precedens. Poprvé v moderní historii bylo tímto způsobem postupováno proti státu, ktrerý činí něco naprosto legitimního a brání svoji územní celistvost.

Ale po celém světě existují desítky podobných případů (Baskitsko ve Španělsku, Quebeck v Kanadě, území ovládané Tamily na Srí Lance a mnohé další), kdy je jakákoli dohoda prakticky zablokována, přesto se takřka žádná reprezentace ve státě se separatistickými tendencemi části obyvatel neuchyluje k vy­palování vesnic, popravám bez soudu, etnickým čistkám, vyhánění obyvatel z jejich domovů.

Existují sice excesy jako například tzv. Krvavá neděle v Sev. Irsku, vraždy příslušníků ETA ve Španělsku, žádný z těchto příkladů však ani zdaleka nedosahuje míry násilí, které se dopouští srbská armáda, policie a polovojenské oddíly v Kosovu. A to se dostávám k další precedenční skutečnosti: je to poprvé, kdy se mezinárodní společenství vojensky angažovalo mimo své vlastní území z důvodů ochrany lidských práv.

Doposavad, i když se obranou lidských práv nezřídka zaštiťovalo, se jednalo o jiné důvody (obrana strategické suroviny v Kuvajtu, zabráníní exportu revoluce na Granadu, odplata za podporu mezinárodního terorismu v Lybii, invaze do Panamy). NATO vlastně jen supluje roli jakéhosi "mezinárodního policajta", tedy roli, kterou by za ideálních podmínek měla zajišťovat OSN. Bohužel rozhodovací struktura OSN něco takového neumožňuje. OSN je maximálně schopna poslat do krizových oblastí své "modré přilby."

Tedy pokud to Čína a Rusko v Radě bezpečnosti povolí. Je jistě pravda, že NATO nemůže všem stejným metrem, příkladem může být pošlapávání lidských práv v Čečensku, Afghánistánu, Barmě, Číně nebo třeba v Peru. Dokonce jeden z členských států NATO -Turecko - vedl (a v omezenější míře doposud vede) v jihovýchodní části země válku proti svým občanům a Kurdům.

Pole působnosti NATO je prostě omezené. Domnívám se však, že podobný zásah v podstatě z humanitárních důvodů je lepší někde, než vůbec nikde. Miloševič má zkrátka smůlu v tom, že Srbsko neleží kdesi ve střední Asii.

O čem se dá diskutovat je to, zda nálety sil aliance kosovským Albáncům pomohou. V době, kdy toto píšu (30.3.1999) vstoupily operace NATO do druhé fáze. Po první fázi, ve které byly ničeny pozice protiletecké obrany, řídící centra armády, radary atd., vstoupila operace do druhé fáze ve které spojenci útočí na pozice srbských sil v samotném Kosovu.

Myslím si, že tyto okolnosti mohou mít pro ochranu kosovských Albánců svůj význam. Velkou neznámou zůstává možnost odstranění Miloševiče. Na něco takového je potřeba opozice, odstrčení bývalé elity, nebo podpora svržení mezi obyvatelstvem.

Ti kteří by něco takového splňovali buì Miloševič stačil zkompromitovat podílem na moci (např. bývalý Miloševičův odpůrce, ex-disident Vuk Draškovič je nyní místopředsedou vlády), nebo už dávno emigrovali před represemi, hyperinflací, nebo naverbováním do srbské armády v předchozích válkách. Jediná naděje leží snad v srbské městské mládeži (připadá mi nepravděpodobné, že by se jim chtělo umírat kvůli vlasteneckému třeštění svých otců a dědů) a v politické reprezentaci druhého jugoslávského státu a mnohem umírněnější Černé Hory.

Pozemní operace NATO je nepravděpodobná, v Členských státech po ní není dostatečná politická podpora. Co je však velmi smutné, je reakce většiny domácích politiků (s čestnou výjimkou US a KDU a ČSL).

Vláda více než týden lhala médiím a potažmo občanům, když ve svém prohlášení tvrdila, že letecké údery byly schváleny již před naším vstupem do NATO, aby byla později usvědčena ze lži. Premiér Zeman blábolí cosi o "primitivních troglodytech radujících se z výbuchů bomb". Petra Buzková pokračuje v kariéře nejpopulárnějšího politika v zemi, o kterém nikdo nevi, co si myslí.

Po dotaze na její názor odpovídá: "Nevím, neumím odpovědět". Místopředseda vlády pro zahraniční politiku Egon Lánský na otázku, jaká si myslí že by byla nejlepší varianta řešení: "Nemyslím si nic". Nijak valně se nepředvedla ani "smluvní opozice".

To, že Václav Klaus je "hluboce zklamán vojenským řešením v momentě, kdy nebyly vyčerpány všechny možnosti" (jaké to asi jsou?), mě od člověka, který se kdysi nechal slyšet, že Miloševič "není ani tak diktátor, jako spíš pragmatický politik," propaguje svou knihu na srbském velvyslanectví a jako argumet pro dostavbu Temelína se, ač profesor ekonomie, ohání lidmi, ktreří "na stavbě strávili deset let života," až tolik nepřekvapí. Co mě však nemile překvapilo, je skutečnost, že podobně reagovali i politici ODS, které jsem doposud považoval za celkem soudné, jako Petr Nečas nebo Ivan Langer.

Ono se ani není zas až tak čemu divit. Lety živené národovectví, xenofobie, panslovanství, nekritický obdiv k dobám dávno minulým, kdy "se nás bála celá Evropa," antigermanismus, švejkovství spolu s poválečným národně - socialistickým obdobím (analogie sudetští Němci a kosovští Albánci u starší generace jistě existuje), komplex malosti, nesmyslné mýty o vlastní výlučnosti (zlaté české ručičky), spolu s porevolučním antiamerikanismem a nesmysly typu: " Němci koupí naše továrny, Poláci zase vajíčka z pultů našich obchodů," ochranářství tzv. "rodinného stříbra" dodnes nesou své ovoce.

Podobné příčiny stály ostatně i u vzniku ideyí Velkého Srbska.

SecondSpin.com

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.
Think Magazine is a grenade in the lap of journalism!

_ The Economist

 

Name Day/Svátek

Yesterday : Petr Today : Svatopluk Tomorrow : Matěj After tomorrow : Liliana

 
Tak sbohem, Mejlo...
Michael Kyselka Milan Hlavsa

Nás opustil jeden z hlavních představitelů hudby někdejší druh&eac [ ... ]

THE BRIAN SETZER ORCHESTRA - The Dirty Boogie
Keith Kirchner THE BRIAN SETZER ORCHESTRA - The Dirty Boogie

Tím nejúžasnějším na Sitzerovu posledním naklonovaném „frisbee” toho, které vyšlo pře [ ... ]

BJORK - Vespertine
Barbora GregorováBJORK - Vespertine

Kde jsou ty doby, kdy roztomilá a drobná Bjork hopsala v krátkých &scaro [ ... ]

MAXWELL - Embrya
Keith Kirchner MAXWELL - Embrya

Jsou chvíle, kdy recept „víc stylu než jádra” funguje, a jsou chvíle, kdy ne.

Londýn
T. Navara Green Bridge London

Na to, aby člověk Londýn opravdu poznal, by mu asi nestačil ani celý život, protože Londýn j [ ... ]

HEAVEN 17 - Retox/Detox
Keith Kirchner HEAVEN 17 - Retox/Detox

Mělci a producenti, které Heaven 17 ovlivnila, tímto skvěle vzdali hold jednomu z původních za [ ... ]

STREET WORKERS: Ti, kteří se starají
Eva Kolářová

Před časem jsem se vypravila do terapeutické komunity Magdaléna v Mníš [ ... ]

Jak se to má s placeným vzděláním
Josef BodiaJak se to má s placeným vzděláním

Opět jsem se setkala během svého studia na anglo-americké College s názory, k [ ... ]

Spokojený život
Salah M. Spokojený život

Rozhodně jsem zastáncem toho, brát všechno v pohodě. Tím nemyslím jen takov [ ... ]

Budoucnost se blíží
Joe Bodia Budoucnost se blíží

Počítače, které můžete nosit na sobě aniž by zatěžovali vaši krční páteř nebo vám s [ ... ]