DAVID MATÁSEK: Z Orlíku přes Národní do Divadla Komedie

DAVID MATÁSEK
Pin It

"A cejchem mu vypálili na čelo nesmazatelné znamení a nezáleželo už na tom, kolik vody nanosil do vesnice ve vědrech a kolik jich zachránil. Jednou byl ocejchován a zařazen, nikdo už si dál nedal tu práci o něm přemýšlet jinak..."

THINK: Co bylo děvodem pro konec Orlíku?

DAVID: Situace začala být neudržitelná, skinheads se strašně zradikalizovali a naše koncerty se staly mimo jiné shromaždištěm lidí, kteří se chovali zpěsobem, který mi věbec nebyl sympatický. Velmi signifikantně reagovala média: "Tady máme hudební skupinu, která představuje ultraradikální skinheady."

A my jsme přitom nechtěli mít nic společného ani s tím ohlasem ani s tou sortou fanouškě. Já jsem v životě nebyl rasista, to bych si fakt musel nasrat do ksichtu. Ani nejsem z rasismu odvázanej. Na jednu stranu chápu, že je to pudová záležitost, strach z cizího, z nového, z neznámého. Antropologicky tomu rozumím, ale myslím, že v současné době pro to není místo, věbec to nesmí existovat. Češi jsou hrozně chytlaví na xenofobní nálady, protože jsme malý a hrozně uzavřený národ.

Zaprvé geograficky, pak díky čtyřicetileté izolovanosti; znali jsme východní Němce, Bulhary a Maďary... Myslím, že slovo xenofobie je vhodnější výraz, protože lidé jsou tu naprosto nekompromisně nesmiřitelní i k minoritám třeba sexuálního zaměření. A je to tady hrozně zatuhlý. Nemá to tak být, lidé mají být otevření, neboť jde o přežití lidského druhu věbec jako takového. Ne o to, jestli přežijí žlutý, černý nebo fialový.

THINK: Dostal jsi se za éry Orlíku do pěstního souboje?

DAVID: No jasně, několikrát. Současná doba je dobou ikon. Lidé si hrozně potřebují svět zjednodušit, to co se děje, je na ně moc složitý. Potřebují si i druhé lidi označit ikonami. Možná, že to bylo i dřív, ale já žiji teď a teď to pozoruji. Kdybych se rozkrájel a přinesl jakékoli množství zajímavé práce, lidi to nezajímá, mají člověka označeného. Řeknu-li to hodně jemně, tak mi tento konzervativní přístup k mojí osobě dost vadí. Já netvrdím, že to nebylo. Nevytěsnil jsem to ze své hlavy. Kdykoli jsem ochoten o tom s tebou nebo s kýmkoli mluvit a věř mi, že dělám asi 57. rozhovor na toto téma. Ale to neznamená, že odpovím stejně, vždycky se snažím hledat to jádro. Ale jsou lidi, kteří mě ani nechtějí poslouchat, kteří mě jenom označí a nic s tím nenaděláš.

THINK: Nechybí ti někdy kapela a rozšířená identita, rychlá výměna energií?

DAVID: Já nevím, nebyl jsem nijak výrazný hudebník, to musím říci otevřeně. Splnil jsem si určitou fázi, sice to bylo dost pozdě - v šestadvaceti, obvykle lidé takové aktivity v tomhle věku opouštějí a věnují se společensky přijatelnějším činnostem (úsměv). A já jsem začal hrát po sklepích v undergroundu. Ale na konci jsem to už neměl rád, zejména druhé turné s Hagen Baden (další kapela, které byl David členem) pro mě bylo utrpení. Ta masa lidí mi vadila. Už mi to nepřipadalo smysluplné. A samotné koncerty? Kytara představuje takový falus, když si ji opřeš o břicho a hraješ, dá se do ní hrozně snadno přenést libido. Já už jsem to potom necítil. Stal jsem se v tomhle směru trošku impotentním. Navíc jsem měl malé dítě a už jsem chtěl být jinde.

THINK: Jaká kapela se ti líbí?

DAVID: Česká nebo zahraniční?

THINK: To je jedno, prostě co si rád poslechneš.

DAVID: Já nevím, líbí se mi Kurtizány z 25. avenue, mají vývoj a hrozně dobře to teď smaží.

THINK: Kurt Vonnegut říkal, že kdyby se uděloval literární Oskar v Čechách, měl by ho dostat Jirous. Kdybys ho uděloval ty, byl by u nás takový spisovatel?

DAVID: Já si myslím, že jo. Jsou tu dobří spisovatelé. Mně se od Magora hrozně líbily ty pohádky, které napsal v kriminále. Mě baví překvapivý věci. Když někdo hraje pořád dobře na kytaru, je to fajn, ale když začne hrát na něco jiného a dělá to okamžitě dobře, překvapí mě to, to mám rád. U Magora je to v tomto ohledu podobné, znal jsem ho z hospody a znal jsem nějaké jeho básničky. A pak najednou tyhle pohádky! Přišly mi hrozně dobrý. Zasáhlo mě to.

THINK: Otec je výtvarník. Myslíš, že geny mohou přenést to nejnezbytnější pro nějaký úspěch v daném poli nebo je to věcí osobní píle a práce? Jinak řečeno nakolik tvrdá práce a nakolik talent?

DAVID: Já hrozně věřím v geny, čím jsem starší, tím víc se mi potvrzuje, že geny mají hrozně moc velký vliv na vývoj a vybavení člověka. Ale člověk je sval, musíš ho trénovat a pěstovat. Čili hrozně to záleží na píli, jestli se s tím genotypem něco stane. Odpověděl jsem velmi alibisticky, vlastně jsem se nepřiklonil k ničemu. Ale myslím, že ty geny jsou hrozně děležité. Ať se vezmou odkudkoli, třeba přes dvě kolena, jak to obvykle chodí.

THINK: Co ti připadá intenzivnější, divadelní jeviště nebo koncertní pódium?

DAVID: Já nevím, člověče. Koncert je rychlejší - větší výdej a příjem energie. Ale v divadle zase měžeš hrát potichu. Někdy se měžeš taky nabít, ale je to spíš o přílivu než příboji.

THINK: Cítil jsi někdy skrze určitou roli na divadle pocit ztráty identity?

DAVID: To ne, já jsem technický typ, já si to takhle nepřipouštím. Ani nesmím. V roli jsou místa, kdy to musíš pustit, ale tak jako na kole - měžeš to pustit s kopce, ale musíš vědět, že dole skončíš bezpečně. Nikdy se nepouštím do ostrých zatáček, když nevím, co je za nimi.

THINK: Co tvé pěsobení v Národním divadle?

DAVID: V Národním jsem nic velkého nehrál, ale některé věci jsem tam pochopil rychleji než jinde. Člověk má pořád nějakou metu. Každý by měl zkusit hodně věcí, aby viděl, že žádná cesta není přímočará. Dobírání se pravdy je trochu složitější. Pořád si myslíš, tohle je moc velký kopec, na ten vylézt, to bude moc sil stát. Nakonec přijde čas, kdy ti ten kopec řekne: "Pojď na mě, pojď!" A já jsem to zkusil a během cesty nahoru jsem zjistil, že to není ten kopec, na který já bych chtěl vylézt.

THINK: Proč jsi se stal hercem?

DAVID: Nechápu. Vždycky jsem byl hrozně nesmělý.

THINK: Herec, kterého máš rád?

DAVID: Myslím, že Robert de Niro mě nikdy nezklamal.

THINK: (Poslední otázku jsem zvolil schválně. Stejnou jsem položil před osmi lety Jello Biafrovi a on onpověděl kladně.) Který peníze myslíš, že zmizí dřív? Papírové nebo mince a myslíš, že se toho dožiješ?

DAVID: Myslím, že peníze přežiju. Věřím v minci. Mám radši po kapsách mince. O papírové peníze snadno přijdu. Já nemám věbec žádný vztah k penězěm a jsem za to doma peskován. Žena říká "Ty jsi stejně šťastný, když jdeš do města s pětikorunou nebo pětitisícovkou. A když se vrátíš, tak máš stejný hovno."

Cold Weather, Hot Deals - Get $40 off hotel bookings

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.
Think Magazine is a grenade in the lap of journalism!

_ The Economist

 

Name Day/Svátek

Yesterday : Taťána Today : Arnošt Tomorrow : Kvido After tomorrow : Hugo

 
Osobnost (Surreal) část druhá. Probuzení
Petr Tomaides spatny den

Budík zazvonil někam mezi sen a skutečnost. Bintärova ruka po něm zašmá [ ... ]

Beginer
Ditaela hřbitov

Bylo to takové mrazivé lednové odpoledne. Každým rokem v tomto pov&aacu [ ... ]

Co se dá dělat, když se nudíš
Joe Bodia Co se dá dělat, když se nudíš

Věci, které můžeš dělat bez ničeho, věci, které můžeš dělat s málem, věci, kter [ ... ]

Revizor
Eva Kolářová Revizor v metro

Není to tak dávno, kdy jsem nastoupila na Výtoni do druhého vozu tramvaje ubírající se směre [ ... ]

Proč jsem tak unavený
Petra Matušinová Alarm clock

V této zemi žije 10 miliónů lidí. 5 miliónů tvoří důchodci, což znamená, že na práci z [ ... ]

Řidiči, berte nás!
Tomáš Partl Řidiči, berte nás!

Když se začátkem léta kamarádka Helena vracela vlakem domů na Moravu, zaslechla, jak se mladí [ ... ]

Český lakros
Magdalena Pechová Český lakros

Historie tohoto sportu sahá daleko do historie lidstva...

Patří nesnášenliví Češi do kosmopolitní Evropy?...
Luděk Hrdina Patří nesnášenliví Češi do kosmopolitní Evropy?

Mnoho let uplynulo od vraždy súdánského studenta skinheads dvou českých v Praze.

PROFIL: Umělec Petr Kratochvíl
Eva Kolářová Umělec Petr Kratochvíl

THINK: Zaměření?  [ ... ]

Spokojený život
Salah M. Spokojený život

Rozhodně jsem zastáncem toho, brát všechno v pohodě. Tím nemyslím jen takov [ ... ]

Tobiáš Jirous
Petra Matušinová Tobiáš Jirous

Tobiáš: Pamatuješ si ještě jak jsem ti kdysi dávno, v Terminal Baru, říkal, že bych si cht [ ... ]

Graffiti je krásná
Thinky grafitti prahy

Graffiti v té podobe, jak ho známe dnes, vzniklo na přelomu 60. - 70. let v New Yorku jako specif [ ... ]