MŮŽETE TĚŽE UŽITOVAT ČTENÍ TOTO >>
Kia Motors: Kia Dubstep Soutěž

Mini auto je o to šílenství ve světě paliva a sportovním životem ... a Kia je viděn mnoho jako zastánci souboru bederní mini.

Kia milují pro jeho sportovní manipulaci a zábavy, nikam životní styl, dokonalý společník během jízdy po městě a na cestách do míst známých i neznámých. Není nic lepšího, než cestovní dolů na silnici se svými kama ...

V Pasti
fShare
0
Pin It

Tma. Ticho. Téměř neslyšný chod strojů. Pilotní kabinu osvětlují jen blikající kontrolky na palubní desce. Všude takový nepřirozený klid, jen strojovna si prozpěvuje svou jednotvárnou melodii. Modul proplouvá prostorem stále stejnou, neměnnou rychlostí.

V křesle pilotní kabiny odpočívá bezvládné tělo zcela vyčerpané bytosti. Jen tam tak leží připoutáno bezpečnostními pásy. Na první pohled vypadá, že je mrtvé, jen tělo bez duše. Ale opak je pravdou. Jeho hrudník se lehce zdvihá, jak dýchá.

Muž se začíná probírat. Netuší, kde je a jak se sem dostal. Jediné, co vnímá, je bolest. Je zraněný, zatím však neví přesně kde. Bolí ho celé tělo. Chabý pohyb rukou. Bezpečnostní pásy povolují a tělo vyplouvá z křesla. Zatracený stav beztíže. Proplouvá kabinou.

„Počítači, udej souřadnice," řekne do ticha.

„Dobrý den, pane. Záchranný modul T-68 se nachází v kvadrantu 804.691-SS5. Dovoluji si upozornit na drobnou technickou závadu. Program pro automatické zrušení stavu beztíže má poruchu. Nutné použít ruční ovládání," odpověděl syntetický ženský hlas.

„Ano, ovšem. Děkuji."

„Ano, pane."

Thalos doplul k řídícímu panelu, aby zrušil stav beztíže. Chvíli to trvalo, ale nakonec byla na lodi normální gravitace. Opět seděl v křesle a kontroloval svá zranění. Co se to se mnou proboha stalo?

„Palubní počítači?"

„Ano, pane?"

„Je tento typ modulu vybaven programem Automedik 3.0 nebo 3.1?"

„Je mi líto, pane, jsem pouze záchranný modul."

„Pochopitelně. Zkus kontaktovat nějakou loď v tomto kvadrantu," uvažoval Thalos nahlas.

„Ano, pane. Dovoluji si upozornit, že pravděpodobnost navázání spojení je 1:13401, jste mimo letové dráhy."

„No, ty dovedeš povzbudit. Co se dá dělat? Můžeš to zatím zkoušet. Nebo víš co, nastav kurz k nějaké letové dráze. Ano, myslím, že to bude to nejlepší, co se teď dá dělat"

„Je mi líto, pane, nemám dostatek informací, jsem jenom záchranný modul."

„Ovšemže."

„Vzhledem k vašemu zdravotnímu stavu si dovoluji navrhnout použití pohotovostní lékárničky, která je uložena v boxu číslo 4."

To je první rozumná věc, kterou jsem od tebe slyšel, ty plechová hubo, pomyslel si Thalos. Sebral síly a vydal se hledat box číslo 4. Všude bylo šero. Záchranný modul nebyl až tak malý, jak by se zprvu zdálo. Měl tři sekce.

Pilotní kabina se nacházela v horní části, dolů pod ní vedl žebřík. Tam byste mohli hledat sklad. Thalosovu pohledu neunikly dva skafandry ležící na hromadě dalšího harampádí. Vzadu za skladem byla strojovna.

Thalos se pokoušel nalézt lékárničku. Jak hledal box číslo 4, zpozoroval dvě plazmové pušky. Mohou se hodit. Box byl umístěn ve zdi naproti žebříku. V lékárničce toho sice nebylo mnoho, ale na ošetření to stačilo. Vzal si ji s sebou do pilotní kabiny. Sedl si na své původní místo a hleděl skrz čelní sklo do okolního prostoru. Vše bylo pomalé. Ukrutně pomalé. Tak pomalé...

Obří vězeňská loď Exodus 4 byla v ohrožení. Zmatek a panika. Dva nerozluční přátelé se zmocnili lodi. Vnikali do mysli každého, úplně každého na palubě. Thalos nebyl výjimkou. I jeho mozek pracoval na plné obrátky. Musí být cesta z tohoto plujícího domu Smrti. Vše mělo načervenalou barvu, jakoby se Exodus 4 propadal ohnivou šachtou Hříchů rovnou do osidel samotného Ďábla. Noční režim osvětlení dodával atmosféře na lodi plné nejhorších vyvrhelů planety ještě více beznaděje.

Stěny chodby se otřásly dalším výbuchem. Všude unikala pára a syčela jako klubko hadů. Stovky odsouzenců se snažily dostat k záchranným modulům. Chodbou zněly výkřiky zoufalství, které přerušovali snad jedině smrtelné skřeky. Jako toho muže hned vedle Thalose, jemuž výbuch utrhl obě ruce a zohavil obličej. T

laková vlna odhodila Thalose proti zdi. Až na pár škrábanců se zdál být v pořádku. Celý zmatek protínal alarm nejvyššího stupně. V tento kritický okamžik padal jakýkoliv rozdíl mezi vězněm a dozorcem, každý chtěl zachránit jen sám sebe. Lidé o sebe zakopávali. Někteří našli smrt na chladné podlaze chodby, ušlapáni těmi ostatními.

Thalos se hnal k dokům, kde se nacházely záchranné moduly. Jeho myšlení se zaobíralo jen jednou stále se vracející myšlenkou: přežít! Musím přežít!

Připadalo mu, že modul jen visí v prostoru, jakoby se dva dny nepohnul o víc než pár metrů. I prostor vně modulu byl stále stejný a zcela neměnný. Ve skutečnosti Thalos na pozemské poměry urazil pěkný kus cesty, ale pomoc nikde. Za tu dobu měl dost času, aby přemýšlel o tom, jak se sem dostal. Zatím se mu ale vybavovaly jen letmé obrázky z minulosti, které si nedovedl utřídit, cítil se zmatený a bezmocný.

Aby zahnal chmury, vymyslel si práci, pokud se tomu tak dá říkat. Vzal si za úkol provést revizi skladu. Pravda, mohl se zeptat počítače, kolik je čeho na palubě, ale chtěl nějak zabít čas. Revize skladu se zdála být dobrou záminkou.

Slezl po žebříku dolů do nejrozlehlejšího z prostorů v modulu. Jak v rukou převracel všechno to palubní vybavení, začal uvažovat, komu mohlo kdysi patřit. Většina z předmětů však byla evidentně erární. Začaly se mu vybavovat další ze stinných stránek jeho minulosti...

V soudní síni bylo nedýchatelno. Doufal, že se sem nikdy nedostane. Něco už je bohužel napsáno v knize Osudu předem. Thalos sice nebyl fatalista, ale za ta léta strávená v lidské společnosti již měl možnost vytvořit si určitou životní filozofii, podle které se snažil žít, které podřizoval všechna svá rozhodnutí. Teď je ale zde, na místě plném hanby, ponížení a justičních omylů.

Spolu s ním bylo v místnosti mnoho lidí. Seděli a šeptali si. Vrhali na Thalose opovržlivé pohledy. To pohrdání! Potil se a špatně se mu dýchalo, chtěl si povolit límeček u košile. Neměl rád, když se jeho osoba stávala středem pozornosti. Tísnila ho škrobenost, které zde bylo na jeho vkus až příliš. Po celu dobu procesu se jeho myšlenky toulaly kdesi mimo místnost. Rozsudek, který nad ním computerový soudce vyřkne, bude jen potvrzením toho, co už všichni dobře víme. Společnost je zkažená, zhýčkaná pokrokem, prohnilá od základů až po vrcholky nejvyšších mrakodrapů. Musí být vyhledáni viníci, kteří ponesou viny celé té sebranky. Pravda je však jinde.

Ze zamyšlení ho vytrhl až rozsudek vyřčený s chladnou tvrdostí. Zkušený programátor by intonaci a zabarvení hlasu dokázal změnit tak, že by se neúprosný soudce rázem proměnil v milou kosmetičku ze salonu krásy. Dnes už je vše jen otázkou pokroku, kdy dosáhne takového stádia, aby se mohl splnit další ze snů bláznivého tvora jménem Homo sapiens sapiens.

„Obžalovaný se odsuzuje ke čtyřiceti letům nucených prací v planetárním systému Steelius 2 za nedovolené praktikování klonizačních procesů!"

Ve skladu záchranného modulu bylo pár zajímavých věcí, pro Thalose však bezcenných. Na jinak odolném povrchu obou skafandrů nalezl docela nepatrné dírky, které by ho stály život. Musel se usmát při představě malých chlupatých hlodavců žužlajících jeden z nejodolnějších materiálů, jaký kdy lidstvo vytvořilo. Pak se podíval blíž na rok výroby a bylo mu to jasné - 2198. Alespoň je vidět, nakolik vláda důvěřuje svým lodím.

Ani by je nenapadlo, že by mohlo dojít k nehodě. V dnešní době? Kde žijete? To si na Titaniku říkali taky a jak to dopadlo! Hlavně když se ušetří. Předpisy jsou dodrženy, ale bezúčelně. Když Thalos odhodil třicet let staré skafandry, vzal do ruky plazmové pušky. Bez nábojnic, pochopitelně. Dozorci se zřejmě obávali vzpoury, a tak raději nábojnice střelili na černém trhu, který se obzvláště v některých docích začal rozmáhat.

Nejdůležitější byly pro Thalose zásoby. Voda mu vystačí tak na týden, bude-li s ní šetřit, potraviny nenašel žádné. Pravděpodobně posloužily některému z dozorců jako chutná svačina. To bylo zlé. Člověk bez jídla vydrží něco málo přes dva týdny, může však trvat měsíce, než narazí na nějakou zbloudilou obchodní loď nebo remorker.

Hledal něco, co by alespoň trochu připomínalo jídlo. Nakonec měl štěstí. V jednom z boxů někdo nechal tablety. Dokonce pět balení. Divil se, že si jich nevšiml dříve. Pozoroval tablety a snažil se přijít na to, jaké jsou jejich účinky. Mohly to být tablety s umělou výživou nebo účinné projímadlo, co jiného si měl myslet o pěti neoznačených krabičkách plných léků. Zastrčil je do náprsní kapsy hned vedle vězeňského evidenčního čísla - 8548 9447. To mu opět připomnělo minulost.

Vězeňská sekce Exodu 4 se podobala biblickému Babylónu. Stovky vězňů nejrůznějších národností a odstínů pleti zde bojovaly o svou pozici, každý sám za sebe. Nejvyšší místa této zvrácené hiearchie okupovali ti největší rváči, kteří pro ránu nechodili příliš daleko.

„Hej, bažante! Dej mi trochu vody?" ozvalo se hned vedle Thalose. Byl překvapen, že si ho někdo vůbec všiml. Vskutku se to zdálo být divné, že se za těch několik týdnů strávených na palubě Exodu 4 nespřátelil nebo nenavázal nějaký kontakt. Jeho myšlenky se stále vracely k matičce Zemi. Brzy zjistil, že jestliže si chce po příštích čtyřicet let zachovat zdravý rozum, musí změnit svůj životní postoj. Čtyřicet let, to se zdá být jako celá věčnost, na jeden lidský život je to až dost. Ostatně, co pro nás lidi znamená to slovo - věčnost? Jen hodně dlouhý časový úsek. Žádné číslo není schopno pojmout jeho skutečný význam.

„Já jsem Thalos a ne nějakej bažant!" odsekl drze. Spoluvězeň byl černoch mohutné postavy. Holohlavý a v nose měl kroužek. Chtěl se na Thalose vrhnout, ale bránily mu v tom řetězy. Je zarážející, že se vězeňský řád ještě uchyluje k takovým středověkým praktikám.

„Počkej, až mě pustěj! Zlomím ti vaz! Víš ty vůbec, kdo jsem? Mě říkaj Drak..." Thalos ho umlčel douškem vody. Naklonil k jeho ústům plechový kelímek a nestačil se divit, jakou ten chlap měl žízeň.

Drak patřil mezi největší výtržníky na lodi. Dozorcům došla trpělivost, a tak vzali za vděk starými osvědčenými metodami. A to ještě Thalos neviděl jeho záda! Spatřil by tam alespoň tucet šrámů po biči, což již tak neobvyklé nebylo.

„A za co tu seš?" pokračoval Drak o něco klidnějším tónem, když utopil vztek v životodárné tekutině.

„Nedovolené praktikování klonizačních procesů."

„No jo, voni každýmu přišijou nějakou hovadinu. Na kolik to máš?"

„Čtyřicet let."

Drak se na Thalose podíval, jako na růžového slona uprostřed 25. avenue. Pokyvoval hlavou a tajemně se usmíval.

„Dyť jsem si hned říkal, že si jenom bažant. Ubohej začátečníku! To sem si hned mohl myslet, že padnu na ňákýho zelenáče. To já mám pětavosumdesát. A víš za co? Vlastně co je ti po tom. Vodprejskni a dej mi pokoj!"

Thalos však setrvával na místě a mnoho si z Drakových výhružek nedělal.

„Tak hele, drsňáku, já jsem se tě o nic neprosil. Tu vodu jsem ti klidně mohl vylejt za krk!" obořil se na Draka. Už toho začínal mít tak akorát. Celá tahle fraška byla vlastně jen ironií osudu.

„Stejně jsem tě jenom zkoušel. V týhle bandě bys skutečnej charakter hledal marně, ale abys přežil, nesmíš zůstat odkázenej jen sám na sebe. Nemůžu si pomoct, ale něco se mi na tobě líbí. Co bys řekl tomu, kdybych tě tak trochu povýšil?"

Jednotvárné dny se staly snesitelnějšími. Drak byl jediný, s kým mohl prohodit pár slov. Jinak jste tu mohli zavadit o psychopaty, teroristy a další odpadlíky. Nejednou se Thalos nechtěně zamotal do nějakého sporu. Nebýt jeho nového přítele, bůhví, jak by to s Thalosem dopadlo.

Thalosův vztah k modulu prošel radikální změnou. Prostředek záchrany se proměnil v celu smrti.

Uplynuly další dva dny. Prošly kolem něj těžce a pomalu, neměly proč pospíchat. Nejprve se hlad dal překonat. Pracoval ve skladě a snažil se na něj zapomenout. Pak mu začaly křeče svírat žaludek. Již nemohl nic předstírat. Cítil se zesláblý po několika dnech bez jídla a neměl dost sil, aby mohl pokračovat ve svém úkolu ve skladě. Neustále v rukou převracel balení neznámých tablet. Odehrával se v něm velký duševní boj. Ano, či ne?

Zvažoval všechna pro a proti. Časem jeho vnitřní rozkol dospěl tak daleko, že si svůj čin začal pouze ospravedlňovat. Zapomněl na možné negativní důsledky a soustředil se jen na pozitiva. Nakonec překonal obavy a polknul jedno malé, bílé nic. A kdyby to mělo být to poslední, co na tomto světě pozře, ať si! Život! Nikdy mu nic krásného nepřinesl, proč by na něm teď měl začít lpět? Zvlášť v této situaci. Směšné.

Čekal, co se bude dít. Skoro nedýchal. Náhle se mu po celém těle začalo rozlévat teplo. Co dál? Co bude následovat? Žaludeční křeče povolily. Celé tělo se poddalo příjemnému pocitu uvolnění a nesmírného klidu. Cítil, jakoby do modulu pronikaly sluneční paprsky. Ležel na podlaze a tupě zíral do stropu. Kabina se naplnila světlem, které hrálo kaleidoskopem barev, a pak se připojily ostatní smysly. Převzaly nad ním kontrolu, až se mu z toho zatočila hlava.

Něco uvnitř něj sebou nečekaně trhlo, jakoby se část jeho vnitřního Já oddělila od tělesné schránky a vyplula kamsi pryč. Vrhl se do zběsilého úprku tunelem, jehož stěny tvořily snad všechny barvy, jaké jeho představivost byla schopna pojmout. Hnal se takovou chlostí, že své paty tušil někde na začátku tunelu, kdežto hlava se řítila kupředu stále dál a dál vstříc zářícímu nekonečnu, kde se sbíhaly stěny tohoto prapodivného útvaru. Rychlost, jíž se pohyboval, mu přinášela bezmeznou radost. Když již myslel, že dosáhl konce, začal se vracet zpět, jakoby se předtím napnula imaginární pružina, která ho teď vracela zpět. Snažil se zachytit stěn kolem, ale nešlo to, neviditelné vratidlo bylo silnější.

Při své zpáteční cestě si všiml stínů připomínajících lidské postavy. Klidně a nenuceně proplouvaly a míjely ho. Neviděl jim do tváře, pokud vůbec nějakou měly. Některé pluly stále vpřed, jiné dál nepokračovaly. Nejistě postávaly a ohlížely se zpět. Váhaly. Viděl i takové, které evidentně spěchaly, rozhlížely se kolem sebe. Pak se rozevřela stěna tunelu a nedočkavé stíny byly kamsi vysáty. Předtím je neviděl, protože jeho vědomí zaslepila rychlost a nebyl schopen vnímat nic jiného.

Vtom se zablesklo. Silná bílá záře zahltila celé Thalosovo druhé Já. Chvíli byl oslepen. Poté se světlo změnilo v černočernou tmu a byl zase ve svém těle. Ne však ještě při plném vědomí.

Několik hodin leželo Thalosovo bezvládné tělo na podlaze skladu. Trvalo dlouho, než opět přišel k vědomí. Hlavu měl těžkou a bolavou, jako kdyby ho po ní někdo pěkně praštil. Zbytek těla nezůstával za jeho myslícím ústrojím pozadu. Když konečně otevřel oči, první co uviděl, byla holá stěna skladu.

Nic víc než studená ocel. Poté sjel pohledem na balení plné tablet, jejichž tajemství bylo právě odhaleno. Všech pět jich leželo bez ladu a skladu všude kolem. Nepochyboval již o jejich skutečných účincích. Kdysi mohl o stavech, které drogy vyvolávají, jen uvažovat, o abstinenčních příznacích si mohl přečíst studii nebo se zeptat počítače. Vše zůstávalo pouze teorií, výpovědí jiných. Teď teprve mohl proniknout do podstaty problému zvaného droga.

Začal uvažovat o tom, kde se tu vzaly. Nabízelo se jediné rozumné vysvětlení. Lehce zkorumpovatelní dozorci si jejich distribucí přivydělávají. Vždy bude dost vězňů, kteří, aby alespoň na chvíli unikli z těžkého pracovního drilu, budou ochotni dát či udělat cokoliv.

Od té doby, co pozřel jednu z tablet, už uplynulo mnoho hodin. Ani on sám si nevzpomínal, jak dlouho ležel v bezvědomí. Účinek drogy již vyprchal. Potíže začaly nanovo a ještě se k nim přidaly abstinenční příznaky. Bolestivé křeče se stále zhoršovaly.

„Počítači," vypravil ze sebe, jakoby to mělo být to poslední, co řekne.

„Ano, pane."

„Je na palubě... něco jako destrukční...ech... mechanismus?"

„Je mi líto, pane, modul typu T-68 není vybaven autodestrukčním systémem."

„Na to zatím nepomýšlím... Au!... Zatracený křeče... Asi za chvíli přijde absťák... v plný parádě. I s fanfárama!"

„Nerozumím, pane."

„Z toho si nic nedělej. Jsi jen stroj...ech, je to horší a horší... To už tak holt je...uff... že si lidi mluví jen tak sami pro sebe...ááá... Neboj... zvykneš si."

„Beru na vědomí. Máte ještě nějaká přání?"

„Předpokládám...že tu není žádný přístroj...ááá...přístroj... určený k destrukci ...jakéhokoliv předmětu."

„Ne pane," odpověděl počítač a odmlčel se.

Thalos věděl, že musí tablety zničit dřív, než přijde o rozum, než si vezme další dávku. S vypětím sil posbíral všechna balení a vysypal jejich obsah na zem.

„Teď vás zničim, vy šmejdi!"

Vstal, opřel se o stěnu a těžce oddychoval. Zpocené vlasy mu padaly do čela. Pozoroval hromádku tablet. Napočítal jejich něco přes sto. Tělo mu říkalo, aby si vzal další, mysl ale stále odporovala. Její odpověď byla jasná. NE! UŽ VĺCKRÁT NE! Nakročil nohou kupředu. Chvíli visela ve vzduchu. Pak dopadla. Jednou. Podruhé. Po pár vteřinách, již tepala hromádku s chladnokrevnou přesností, dokud na podlaze nezůstal jen bílý prášek. Popadl ho záchvat klaustrofobie smíšený s abstinenčními příznaky. Bušil do stěn modulu a dovolával se spravedlnosti. Nikdo neodpovídal. I počítač přestal reagovat na nezvyklé otřesy uvnitř a nechal Thalose napospas běsům, které ovládly jeho mozek.

Odemkl dveře bytu v třiačtyřicátém poschodí a první co uslyšel byl příjemně naladěný hlas jeho manželky.

„Thalee, to jsi ty, to jsem ráda, že už jsi doma. To byl ale dlouhý den. Představ si, co se stalo. Vojska Východního bloku nás porazila kousek od Dallasu. Jsou toho plné zprávy!"

„Vím, viděl jsem to na internetu, je to hrozné. Já jsem ti vždycky říkal, že je nesmíme podceňovat. Jen se modli, aby neměli tolik drzosti provést výsadek přímo tady!"

Thalos byl unavený. Zase měl přesčas. Práce ve výzkumném ústavu ho velmi zmáhala. Hlavně, že to Kim bere sportovně. Lepší manželku by si ani nemohl přát. Tlačí na ně ze všech stran, jestli prý nevyvinou něco nového, můžeme se začít učit rusky. Alespoň, že doma má klid.

„Víš, miláčku, chtěl bych ti něco říct, ale jen mezi námi."

„Máš moje slovo, že to neopustí stěny tohoto pokoje."

„To je dobře. Nemusím ti asi opakovat, jak se věci mají. V práci jsem ve velkém presu, neustále mi někdo na krk věší nějaké termíny a vůbec nemám chvíli klidu. Od doby, co začala tahle zpropadená válka, je to jeden velký kolotoč. Původně jsme měli připravit nový nervově paralytický plyn, ale my jsme se pustili na pole genetiky. Snažíme se DNA přetvořit tak, aby byli vojáci odolnější..."

„Jak jsi mohl? Vždyť za to je takových třicet let nucených prací..."

„Čtyřicet, to už jsem si našel v trestním sazebníku," odmlčel se. Chvíli bylo úplné ticho.

„Jak jsi mohl? Máš přece rodinu!"

„Tlačilo na mě vedení. Všechno to bylo podplacený. Kdybych odmítl, vyhodili by mě. A kde dneska chceš hledat práci? Leda, že bych šel jako dobrovolník do armády. Kde nás to teď porazili?"

„Ale proč jsi mi o tom nic neřekl?"

„Protože ti to říkám teď. Nemohl jsem nic riskovat," obhajoval se, „a dej pozor, rozumíš, nikomu ani slovo."

„Nejsem zas tak pitomá! Za koho mě máš, Thalosi!"

„Promiň, to ten stres."

Thalosova manželka měla pravdu. Nemluví se o ničem jiném. Jsou toho plné zprávy: „Hlásí se vám Ken z DTV. Jsem přímo na místě, kde ještě před několika málo hodinami probíhala bitva, která vzrušila celou americkou veřejnost. Právě zde, na tomto místě se střetla vojska Severoamerické unie s armádou Východního bloku. Jak sami můžete vidět, ztráty byly velké na obou stranách. Nepřítel byl bohužel v přesile, tudíž se jedná o další z našich prohraných bitev. Nepřítel nejprve zaútočil na naši protivzdušnou obranu. Když byla zničena, přišla na řadu pěchota, aby dodělala zbytek špinavé práce. Milí občané, neobávejte se o své domovy, protože naše vojska se již v této chvíli připravují na odvetný útok. Tentokrát vyhrajeme. Naši Unii nedáme!"

Mechanický poutník je neúnavným cestovatelem...

Pocit hladu nezmizel, ba naopak, situace se stávala čím dál neúnosnější. Kam se poděla naděje? Kam se poděla odvaha? To vše byla jen prázdná slova vyřčená do větru. Tak moc by chtěl urychlit chod strojů, ale modul se rychleji nepohne a nepohne. Již nesnesl tu tisíckrát obehranou melodii, kterou si strojovna stále pobrukovala. Všude kolem sebe viděl jídlo. Lákalo ho svou vůní. Když ale chtěl ochutnat, zakousl se jen do starého plesnivého hadru.

„Ksakru, to tu není vůbec nic?"

„Dovoluji si nesouhlasit, pane, na palubě je skafandr ASD-44, dva kusy, dále plazmová..."

„Zklapni mrcho, ptal se tě někdo na něco!"

„Soubor nenalezen. Vsuňte prosím instalační disketu Vulgarismy 2.0. Uloženo v boxu číslo 5. Upozornění: Data jsou aktualizována pouze k 18.3. 2214."

„To snad ne. Kterej programátor má na svědomí tuhle hrůzu! Jestli ho uvidím, zakroutím mu krkem!"

„Hans Klassen. Narozen 24.9.2184 ve Stuttgartu. Vystudoval..."

„Mě to nezajmá!" řval jako pominutý.

„Omlouvám se pane, nechtěla jsem pokazit vaší dobrou náladu. Dovoluji si upozornit, že dochází energie, budu muset zhasnout světla na všech palubách."

„Dělej si, co chceš, tohle je stejně předem prohraný," teď už nebyl agresivní, jenom bručel.

„Nerozumím, pane."

„Bodejť taky jo, ty seš živej jen energií, ale co já!"

Světla zhasla.

Budova výzkumného ústavu jakoby se neznala k prohřeškům svých obyvatel.

„Rogene, kde jsou materiály k našemu projektu?" ptal se Thalos.

„Jaké materiály? O ničem nevím."

„Děláš si ze mě legraci? Jestli jo, tak toho okamžitě nech, protože takovýhle žerty nejsou příliš vtipný!"

Nastalo ticho. Rogen si hleděl své práce a Thalos se probíral spisy a záznamy. Kam se to jen mohlo podít?

„Jo mám ti vyřídit, že tu dnes zase byli ti chlápci z RVI.

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Čeněk Today : Ilja Tomorrow : Vítězslav After tomorrow : Magdaléna

Profil skupiny: Eggnoise
Jen Maxa Eggnoise

Lékařství není určeno k tomu, aby vydělávalo peníze, ale aby [ ... ]

Třeštění ve dvou...
Roman Dvořák Třeštění ve dvou

...ano, není-li pozdě.

Současnost i minulost fenomenální značky
Jan Gucci

Dnes je Gucci módním pojmem, velmi úspěšnou a známou firmou, těší se všeobecné oblibě me [ ... ]

Zákon, drogy, společnost a ty
Petra Carter

Je čas jara a veselí, čas kdy plody přírody ukazují světu své nevyzpytatelné, okouzlující [ ... ]

Kdybych tenkrát věděl, co vím dnes
M. Salah Toto je myšlenka, která mi vždy projde hlavou kdykoliv se podívám na dnešní mládež

Toto je myšlenka, která mi vždy projde hlavou kdykoliv se podívám na dnešní mládež.

V jaké restauraci jíte vy?
Marie Vokálková a Jakub Štefanko Globe Bookstore & Cafe

Přibírání nových zážitků z našeho intimního života patří k jednomu z hlavních (a dovol [ ... ]

Krása a styl
Style Desk Krása a styl

Následující příspěvky NEJSOU placenou inzercí, ale našimi up [ ... ]

S krásou do boje! Aneb jak nalíčit past (či obliče...
Augustýn Krátký Modelka: Žaneta Hucikova, Fotky: Michal Pavlásek

I když je nové tisíciletí teprve batolátko, jasně nám sdělil [ ... ]

Ostatní články

Computer Engineering Program Basic engineering education And computer science of computer systems At Faculty of Information Technology Sriprathum university Emphasis on the design of embedded systems, both hardware and software, instruction set, VLSI technology and networking. To meet the needs of the industry.

System stakes. Stakes or system are mainly interesting if you want to play with stakes that are high-risk. In order to bet on that just 3 out of FOUR stakes must be right.Although, on the flip side, it's necessary for you to take a drop-off of your ( ZCode System - zcodesystemexclusive ) general odd by doing this, on-the-one-hand, your chances to win grow ... But in the event that you bet on two or one underdogs you perform quite profitably and nevertheless can shove your chances again, Click here for more information and see ...