MŮŽETE TĚŽE UŽITOVAT ČTENÍ TOTO >>
Mnoho povyku pro něco! Konec tisíciletí je zcela určitě velký fenomén dneška a i když se ho dočkáme až za rok, úvahy s ním spojené jsou na místě již dnes. ...

Lukas Pollert
fShare
0
Pin It

Říká o sobě olympijský vítěz z Barcelony z roku 1992, druhý na olympiádě v Atlantě o čtyři roky později, kanoista a doktor Lukáš Pollert.

Dovolala jsem se mu v šest hodin odpoledne do Vojenské nemocnice. Požádala jsem ho o rozhovor, dali jsme si schůzku na druhý den v pasáži Lucerny, všechno bylo takříkajíc připraveno a on mi pak řekl: "…heleìte se, když tam nepřijdu, tak jsem na to zapomněl… Ale z toho si nic nedělejte, kdyžtak bysme dali druhý kolo…" Pan doktor nakonec nezapomněl… Přišel a přišel včas!!!

THINK: Ptala jsem se bráchy, jakou originální otázku vám mám položit a on mi řekl: Tak se ho třeba zeptej "kolik je hodin?".

LP: No, to nevim. Já totiž nemám hodinky. Nikdy jsem je nenosil. Ale mám už takovou deformaci, že když jedu třeba v tramvaji, tak se automaticky dívám po všech rukou, kde jsou vyhrnutý rukávy… Já si to většinou třeba ani nezapamatuju jo, ale automaticky se prostě koukám po hodinkách. Prostě deformace.

Považujete se za skromnýho kluka?

To v žádném případě. Nejsem skromnej. Dopřávám si úplně všeho.

Například?

Například všeho možnýho. Flákám se, dělám si co chci, koupím si co chci…

Máte hodně peněz?

No tak já nevim no… Koupím si, co chci, že jo. Tak to je dobrý, ne? To je dost peněz, že jo?

Už jste doktorem?

Jsem. Medicína je normálně na šest let. Já jsem ji dělal sedm, protože jsem jeden ročník jaksi rozkládal.

A co se týče vaší specializace?

Ještě nemám udělanou ani první atestaci, ale už rok pracuji na interně u primáře Kotíka, který se v současné době především věnuje zdravotnímu stavu pana prezidenta Havla, a který má také velké pochopení pro sport, takže můžu v nemocnici pracovat i na dosti malý úvazek – na desetiprocentní úvazek, což je za čtyři stovky měsíčně. Takže co se týče té specializace, tak budu asi internista. O ty peníze vydělané ve zdravotnictví mi zatím vůbec nejde. Já to spíš dělám jako zábavu, jako svého koníčka. Jsem v nemocnici téměř každý den tak osum hodin, i když nemusim, ale jak už jsem řekl… pro mě je to prostě zábava, mě to tam baví…

Neměl jste někdy touhu být třeba psychiatrem?

Proč? Proč se ptáte?

No tak já nevím, lidi se prostě ptaj a taky odpovídaj… Tak se vás ptám, jestli jste třeba někdy nechtěl být psychiatrem?

Proč se třeba nezeptáte na chirurga nebo na dětskýho lékaře?

No protože se ptám na psychiatra.

Tak já jsem čirou náhodou dělal asi rok a půl postgraduál na psychiatrii. Zajímaly mě deprese, schizofrenie a takový ty stavy… No ale po tom roce a půl jsem toho nechal, protože mě to nějak zvlášť nebavilo. Zjistil jsem, že kdybych se tomu měl věnovat doopravdy tak, aby to za něco stálo, tak bych se tomu musel věnovat dvanáct hodin denně, což jsem tedy nechtěl. No a tak jsem ten postgraduál přerušil…. respektive skončil.

Jak tedy vypadá všední den dok­­tora-kanoisty Lukáše Pollerta?

Ráno jdu normálně od sedmi do práce, odpoledne na trénink, tak na hodinku, no a večer pak někdy utíkám zase zpátky do nemocnice.

Lukáši, řekněte mi, jak dlouho se ještě chcete věnovat sportu na profesionální úrovni?

No tak podívejte se, především to závisí na sponzorech. Já mám takový rozpočet, kde jsou započítaný lodě, závody, a tak …no, a to všechno dohromady vychází tak na půl milionu korun na rok. Když těch půl milionu seženu, tak závodit budu. No a když ty peníze neseženu, tak závodit asi nebudu. As simple as that!

Dostáváte nějaké nabídky od sponzorů, nebo se musíte činit sám?

Zatím mám takový pocit, že všechny ty firmy zajímá hlavně fotbal, tenis, možná hokej… a tak. Ale je mi to teda divný, protože si myslím, že bych jim rozhodně nějakou reklamu udělal. Nějaký firmy se mi vlastně ozvaly, to zase jo, ale to máte takový zvláštní jednání… Já tomu vlastně pořádně ani nerozumim… Já bych potřeboval někoho, kdo by to za mě všechno vyřídil.

Kdyby ale všechno vyšlo, jako že vám držím palce, a vy byste měl ideální podmínky na přípravu, kolik roků "na vodě" byste ještě chtěl strávit?

Moc by jich tedy rozhodně nebylo. Počítám, že tak maximálně ještě dva roky. Což samozřejmě souvisí s rokem 2000 a letními olympijskými hrami v australské Sydney.

Moc nadšeně to neříkáte. Jak to? Vás už to tolik nebaví?

Ne, vůbec. Mě už to nebaví. Fakt ne.

Takže, kdybyste se měl během jedné vteřiny rozhodnout o své budoucnosti, chtěl byste být raději doktorem anebo kanoistou?

Tak to bych byl každopádně doktorem. To bude moje budoucnost, moje povolání, že jo? Vždyť ta voda to je jenom taková sranda. To je taková hra pro děti… a hlavně to není normální, solidní povolání. Dříve mě to prostě bavilo a to mě motivovalo. Jenže tenkrát mi to taky nelezlo do věcí, kterých si momentálně víc cením. A navíc sport se na vrcholové úrovni dá stejně dělat tak do pětatřiceti, ale co pak… Musíte se přece naučit taky něco normálního… Tohleto je "jenom" sport. Jakási zábava, která jednoho krásného dne končí.

Kolik vám vlastně je?

Neřeknu, já se stydim.

Tak dobře, tak se styìte…

No tak já to řeknu… jsem sedmdesátej ročník… což, jestli správně počítám, vychází na osmadvacet let.

Máte auto? Nebo se jakožto správný sportovec pohybujete "po svých"?

Auto mám a jezdim pořád. Neudělám prakticky krok pěšky.

A co jiné sporty? Holdujete kromě "vody" i něčemu jinému?

Mám rád basket. Ten hraju hlavně v zimě v tělocvičně a taky se na něj i rád koukám.

Jaký je vlastně váš vztah k cestování? U sportu přeci existuje jedná obrovská výhoda, a to, že se člověk podívá všude možně po světě. Máte nějakou svoji oblíbenou zemičku?

Tak hodně se mi zatím líbilo v Japonsku. Je tam úplně jiná kultura, všecko tak trochu "šmrncnutý" buddhismem a Asií. Nejvíc se mi tam ale líbily záchodový prkýnka. Jsou totiž vyhřívaný. Představte si, že si tam můžete nastavit teplotu prkýnka, na kolik stupňů je vám libo. To je co?

Dokážete si představit, že byste na nějakou dobu "zakotvil" v jiné zemi, než v České republice?

Jo, dokážu. Klidně bych zkusil na nějaký čas třeba Ameriku, Kanadu, Austrálii, klidně i Nový Zéland, tam se koneckonců taky nežije špatně… prostě spíš někde dál. Asi bych rozhodně nezakotvil v Německu nebo Rakousku. To už bych rovnou mohl zůstat tady, že jo?

Už jste dělal hodně rozhovorů?

Docela dost.

Baví vás to?

Ze začátku jsem míval děsnou trému a vždycky jsem si říkal: '…ježiš a co já tam budu vlastně řikat… a vono se to ještě ke všemu nahrává', a tak… ale postupem času mi to všechno bylo dost jedno. Teì už jsem v takovém stadiu, kdy prostě říkám, co mě napadne. Rozhodně si z toho nedělám žádnou velkou hlavu. Co si myslím, to na rovinu řeknu, chápete ne?

Už se vám někdy stalo, že jste si o sobě v tisku přečetl něco, co nebyla pravda?

No tak občas nějaký ty "kiksy" byly, ale asi spíš takový nechtěný. Takový spíš blbosti. Jako například "Kajakář Lukáš Pollert", a já jsem přitom kanoista(!), že jo?

Co vaši rodiče? Chtějí, abyste se věnoval "vodařině" anebo spíše té "doktořině"?

Já se s nima vo tom, co mám dělat, nebavim. Osmnáct už mi koneckonců bylo, že jo…?

A co pacienti? Poznávají ve vás toho známého kanoistu?

Ale jo, někteří ano. A to pak říkaj: '…my jsme se na vás koukali v televizi… a my jsme vám fandili, pane doktore…', a tak. Takže asi vědí, o koho jde.

Rozveselujete je někdy?

No tak někdy se usmějou, to je pravda, ale rozhodně se o to nějak nesnažim. Srandičky, který si normálně dovoluju ke svýmu okolí, si přeci jenom v nemocnici dovolit nemůžete. Tam je to jaksi úplně o něčem jiném.

Řekněte mi, doktore, co máte rád?

No tak mám rád pivo, samozřejmě studený a pokud možno světlý, horkou čokoládu, svíčkovou, dobrej film, dobrou knihu. A pak mám taky rád podzim, když je sychravo a vlezlo, a kdy se lidi kolem tak nějak zklidní a moc "nejančej".

Léto rád nemáte?

To teda nemám. V létě je strašný horko a například koupat se někde v rybníce mě tedy rozhodně nebaví. Zato mě baví vlézt si do nějaký vířivý teplý vany.

Máte rád děti?

Ani ne. Co s nima? Mám je rád vždycky tak dvě minuty. Zato mám rád svýho psa. Mám velkýho vlkodava, a to je takový moje dítě.

Mistře, myslíte si o sobě, že jste gentleman?

(smích)… ale já přece nejsem žádnej Mistr. Já jsem Lukáš Pollert. A gentleman? Co to vlastně je? To je takový to, když třeba nějaký slečně otevřu dveře od auta?

Třeba.

Tak to teda nejsem.

Brečíte někdy?

Nikdy. Jsem drsnej chlap, ne?

Už jste se někdy v životě popral?

Ne ne. Já jsem pacifista.

Máte rád kytičky?

Mám, ale nedávám je. Mně je jich totiž hrozně líto. Od okamžiku, kdy tu kytku utrhnete, tak vlastně umírá. Jinak kytek mám spoustu (myslím těch v květináči) a obzvláště se mi líbí takový ty plazivý a pnoucí, co se hodně rozrostou.

Jaká řeka v České republice je vaší favoritkou?

Ježiš to já nevim, to jste mě teda zas­kočila. Ale asi to bude Vltava. Hm… Vltava.

Chodíte na houby?

Chodím. Ale jenom na podzim.

Co byste dělal, kdybyste měl doopravdy hodně peněz?

S největší pravděpodobností bych si něco koupil.

Třeba…?

No tak koupil bych si barák, dva bazény, dvě auta (jedno rychlý a jedno pomalý), motorku, jeepa, dobrou televizi, video a každo­pádně bych měl garáž v baráku, abych mohl v zimě z vyhřátýho baráku rovnou do vyhřátýho auta. Asi bych si prostě žil "na vysoký noze". Jo, a taky bych určitě měl mobilní telefon a byl bych neustále připojený na internet.

Jak to, že nemáte televizi?

No tak já nevim no… já se koukám na televizi u kamarádů. Vydržím u ní sedět třeba tři hodiny, pak ale celej rozlámanej vstanu a říkám si, jestli mě to vlastně bavilo.

Čtete?

Čtu. Ale o tom si s vámi povídat nebudu, protože toho je strašně moc, a to by bylo na strašně dlouho. A já se ještě dneska večer musím stavět ve "špitálu".


Foto: Jeffree Benet

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Jan Today : Ivan Tomorrow : Adriana After tomorrow : Ladislav

Adam Holý, povolání fotograf
Eva Kolářová Foto z výstava

Volba povolání: To tak vyplynulo, když jsem šel na grafárnu, tam se ukázalo, že v mém příp [ ... ]

Další na spadnutí?
Eva Kolářová Slavná Šlechtova restaurace v dobách největší slávy

Náš seriál o schátralých památkách v našem hlavním městě pokračuje v rozsáhlém parku S [ ... ]

Barmanské kurzy
Petra Carterová

Býti dobrým barmanem, toť věru velký kumšt!

TARA FUKI - Piosenki do snu
Barbora Gregorová TARA FUKI - Piosenki do snu

Tara Fuki se do povědomí českých posluchačů zapsaly přibližně před rokem a už [ ... ]

Začalo jaro
Eva Kolářová Začalo jaro

Raději bych napslal Jaro je tady, ale nemohu tak učinit vzhledem k faktu, že pod tímto názvem p [ ... ]

LSD po Cesku
Jana

Tak už to tady chodí; chceš - li nebo nechceš, narozen člověkem, pravděpodobně neunikneš tr [ ... ]

Podej mi ty kleště, prosím tě
Joe Bodia Podej mi ty kleště, prosím tě

Od vybouchlých krav až po masturbování s áervy: příběhy z vnějších hranic sexuální perv [ ... ]

Moře, slunce, koktejly aneb dovolená snů!
Joe Bodia

Proč se pařit v samém pupku Evropy, když na světě je tolik mořský [ ... ]

Ostatní články

Computer Engineering Program Basic engineering education And computer science of computer systems At Faculty of Information Technology Sriprathum university Emphasis on the design of embedded systems, both hardware and software, instruction set, VLSI technology and networking. To meet the needs of the industry.

System stakes. Stakes or system are mainly interesting if you want to play with stakes that are high-risk. In order to bet on that just 3 out of FOUR stakes must be right.Although, on the flip side, it's necessary for you to take a drop-off of your ( ZCode System - zcodesystemexclusive ) general odd by doing this, on-the-one-hand, your chances to win grow ... But in the event that you bet on two or one underdogs you perform quite profitably and nevertheless can shove your chances again, Click here for more information and see ...