Youcef Hadj Moussa

Youcef Hadj Moussa
Pin It

Youcef Hadj Moussase narodil v Praze v roce 1970. Je česko-alžírského původu a část dětství v Alžíru strávil....

Fotografií se začal zabývat v roce 1993, v letech 1995-97 studoval na Institutu tvůrčí fotografie, ale studia nedokončil. Vpodstatě je samouk. Výrazně na sebe upozornil začátkem letošního roku, kdy jeho výstava Několik poznámek ohledně léta v pražské galerii kavárny Velryba vzbudila značný ohlas.

THINK: Jsi z jedné poloviny Alžířan a z druhé Čech. Kde se cítíš doma?

Když jsem byl v Alžíru, tak jsem se cítil jako cizinec, stejně tak se cítím tady. Nejsem ani Čech ani Alžířan. Nejsem nic. Určitě mám nějaké kořeny, ale nevím o nich. Momentálně žiju v Praze, protože mi to tady vyhovuje. To ale neznamená, že bych nemohl žít někde úplně jinde. Mám v Praze spoustu přátel, takže se sem z ciziny vždycky těším. Přátele mám ale po celém světě, tak to asi není v tom místě.

THINK: Proč se vyjadřuješ skrze fotografii? Proč používáš ke svému vyjádření technický obraz?

Protože stačí zvládnout řemeslo, které není tak náročné, je to otázka času. Není co zkazit. Není nemožné zachytit čistou emoci.

THINK: Vnímáš fotografování jako zážitek?

Je těžké o tom přemýšlet zpětně. Já to prožívám, ale nevím jak, protože se v tu chvíli jedná o setiny vteřiny. To je jako orgasmus.

THINK: O čem vyprávějí tvoje fotografie? Je to o tobě?

O mně asi ne. Vůbec ne. Ty fotografie žijí samy. Já si nechávám vždy dost velký odstup mezi tím, kdy něco vyfotím, a kdy je z toho snímku hotový obraz. To platí paradoxně i pro polaroidy, kdy fotku vidím hned. To, že ji vidím hned, ještě neznamená, že je hotová na výstavu.

THINK: To znamená, že později ji vnímáš už jako solitér, už ne ve vztahu k situaci, kdy vznikla?

No určitě. Ta fotografie nemá s tou situací vůbec nic společného. Ta fotka je svět sám pro sebe. Je to úplně mimo mě. Je to nový svět. Já tvořím světy.

THINK: Odhaluješ svoje pocity? Vyprávíš o svém životě?

Myslím, že se to může zdát, ale není to tak. Můj život je úplně jiný. Když se třeba někdo na ty fotky podívá, řekne si, tak tohle je svět Youcefa Hadj Moussy. Ale můj svět je jiný. Nemá s tím zdáním nic společného. Fotografie a já, to spolu určitě nějak souvisí. Moje fotky, to jsou různé světy samy o sobě, které se mnou mají něco společného. To je něco, co neexistuje.

V kritice na výstavu ve Velrybě se píše, že ty fotky jsou možná moc hnědé, že jsem to možná přehnal s prezentací, že celé vyznění bylo moc arti­ficiální. Ale pro mě je to důležité, protože tím posunem zdůrazňuju, že to není dokument mého života, že jde o nové obrazy.

THINK: Zpočátku jsi se věnoval klasickému dokumentu. Proč?

S fotografováním jsem začal, když jsem viděl u kamarádky na stěně fotografii od J. Koudelky. Později jsem byl hodně ovlivněn S. Salgadem a humanistickou dokumentární fotografií vůbec. Fotil jsem především lidi. Vždycky to byly jednotlivé fotografie.

THINK: Proč jsi se přestal zabývat dokumentární fotografií?

Klasickému dokumentu se věnuje spousta lidí. Ale jde vlastně o to, že vlítnou do nějaké cikánské rodiny a nafotěj', co se dá. A v tom nevidím žádný smysl. Nebavilo mě zasahovat do života cizích lidí. Vztah fotograf-objekt je pak strašně jednostranný. Fotograf se hájí tím, že ukazuje, jak ti lidé žijí, ale to není pravda. Dělá to pro sebe. Aby mohl vydat knihu nebo udělat výstavu a zviditelnit sebe.

THINK: Jak se změnil tvůj pohled?

Začal jsem fotit věci, které jsou z mého života - jsou a nejsou. V okamžiku, kdy fotím se jedná o čistý vztah s krajinou, stromy. Když potom snímky zvětšuji, tak je to něco jiného. Použiji i fotografii, o které si vůbec nepamatuji, že vznikla. A vždycky jde hlavně o rychlost, o impulzy. Vpodstatě se snažím o dosažení nějakého nereálna. Fotografie se tváří jako reprodukce skutečnosti, jako pravda, přitom to vůbec pravda není.

THINK: Proč teď pracuješ s polaroidem?

Koupil jsem si amatérský přístroj Polaroid ze sedmdesátých let. Cítil jsem potřebu dělat barevné obrázky. Stejně tak jsem nějaký čas neměl k dispozici fotokomoru a na polaroidy není potřeba žádné vybavení. Ten proces vyvolávání jako by neexistoval, při samotném fotografování vpodstatě odpadá nastavování správné expozice. Zůstává samotný akt zastavení pohledu. Stačí jen zmáčknout spoušť a je to....

THINK: Jaký je rozdíl oproti klasické fotografii?

Já můžu ve chvíli, kdy udělám polaroid, hned vidět, jak je jiný. Je strašně zvláštní, pozorovat fotku a ještě mít v živé paměti situaci, kterou zachycuje. Je to schizofrenní, ale zároveň pří­jemné. Ve filmu Alice ve městě od Wenderse hrdina fotící na polaroid říká: „Je to zvláštní, že na fotografii vypadá vše jinak než ve skutečnosti.”

THINK: Zpracováváš je nějak dál?

Teď dávám vždycky povedenou fotografii naskenovat a nechám ji vytisknout zvětšenou na bubble-jet tiskárně. Je to obdoba klasického zvětšování, ale výsledkem je tisk.

THINK: Jak vnímáš reakce publika na tvoje fotografie?

Není to pro mě nic zásadního. Dřív jsem s tím měl problémy, hlavně když jsem chodil do školy, měl jsem vždycky strach z reakcí okolí, tedy spolužáků. Měl jsem obavy, jestli jsou moje práce dostatečně dobré, jestli já jsem dostatečně dobrý. Časem jsem tyhle komplexy překonal. Já si myslím, že moje věci jsou kvalitní, v tom smyslu, že jsou udělané poctivě, s maximálním nasazením. V daný okamžik neumím udělat nic lepšího. Jak si je ten který divák přebere je jen jeho osobní věc. Já vím, že to na té stěně visí a jen tak nespadne. Nejsou to jen nějaké sračky. Když se moje fotky někomu líbí, tím líp, když ne, tím hůř, ale pro něj. Mě se to netýká.

THINK: Tvůj vztah k tvým fotografiím je jasný, neotřesitelný?

No jasně. To je bratrský vztah. Ony žijí samy o sobě. Ony existují. Jsou životaschopné.

THINK: Máš pocit, že publikum je schopné chápat tvoje fotky?

Jo. Já nevím jak velké to publikum je. Ale to není zásadní. Ty fotografie jsou univerzální. Na výstavě ve Velrybě byly v knize reakce naprosto vyhraněné. Buď „je to perfektní, moc se mi to líbí” nebo „je to strašný, vzdej to”, ale žádné poznámky typu: „hezká výstava, byla jsem tady”. Ty moje fotky komunikovaly s lidmi jasně, buď je iritovaly nebo se jim líbily. Na druhou stranu nechci dělat umění, které v prvním plánu provokuje nebo k něčemu burcuje. Zároveň si myslím, že ty moje věci jsou něco nového, relativně nového. Určitě nejsem jediný fotograf, který fotí takhle, to určitě ne.

THINK: Máš nějaké vzory? Ovlivnil tě někdo, i podvědomě?

Třeba Robert Frank a jeho kniha Američani nebo Bernard Plossu.

THINK: Jsi spoluzakládajícím členem skupiny TITON. Co pro tebe znamená komunikovat s lidmi naladěnými podobně jako jsi ty?

S lidmi, kteří mají k fotografii podobný přístup, jsem se setkal asi před rokem. Je to příjemné, stimulující. Ti lidé se mezi sebou ovlivňují. Tak nějak nenápadně. Komunikace se rozvíjí až je to neuvěřitelné, přestože každý přicházíme úplně odjinud. Skupina TITON sdružuje lidi z Čech a z Francie. Minulý rok jsme se náhodou s mojí přítelkyní fotografkou Martou Le Du potkali s Frankem Dubois, který nám ukázal několik fotografií, a my jsme mu potom pomohli uspořádat výstavu ve fotogalerii U Řečických. Hodně jsme si povídali o fotografii, ukazovali jsme si navzájem naše práce. Tak vzniklo jádro skupiny TITON. Řekli jsme si, že by nebylo od věci udělat společnou výstavu. Objevili jsme další lidi, kteří uvažují podobně a nyní konečně připravujeme velkou společnou výstavu.

THINK: Děláš také komerční fotografii?

Jsem specialista na taneční scénu. Velmi dobrý...

THINK: Prodáváš svoje volné fotografie?

No jasně...

THINK: Líbí se ti něco v české fotografii?

Mám moc rád Josefa Koudelku, Josefa Sudka a Jana Svobodu. Jinak nevím. V současné české scéně mě nic příliš neoslovuje. Připadá mi, že se stále omílá to samé. Existuje tady garnitura oficiálních, a jinak nic moc. Samozřejmě jsem přesvědčený, že tady žije celá řada zajímavých autorů, o kerých ale nikdo neví.

THINK: To je zvláštní kombinace: Koudelka a Sudek se Svobodou.

Každý z nich pracoval úplně jiným stylem, ale jejich skutečné vnímání reality je, myslím, velmi podobné. Fotografie se většinou posuzuje podle toho, zda se jedná o dokument, výtvarné zátiší nebo ateliérový portrét, a to mi připadá falešné. Podle mne je důležitější, jestli je fotografování emocionální nebo intelektuální záležitost.


Kontakt na Youcefa Hadj Moussu: This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.
Cold Weather, Hot Deals - Get $40 off hotel bookings

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.
Think Magazine is a grenade in the lap of journalism!

_ The Economist

 

Name Day/Svátek

Yesterday : Taťána Today : Arnošt Tomorrow : Kvido After tomorrow : Hugo

 
Něco málo o... DJ Bass
Eva Kolářová DJ Bass

Think se ptá: Dá se styl Tvého hraní zakrabičkovat?

ANKETA: VIKING se ptá
Michael Kyselka

Jaký je rozdíl mezi prknama divadelníma a muzikantskýma?

Krátká zpráva z Roxy
Jarka Fricová Roxy

Experimentální prostor Roxy má v současné době, potíže se svou budoucí existencí, doufejme [ ... ]

PRIESSNITZ-ZORRO - Zero.rmxs
Barbora Gregorová

Jesenická kapela Priessnitz má za sebou za léta svého hraní už [ ... ]

Chicago house music
T. Navara

Tak, jako je Detroit kolébkou techna, tak je Chicago městem house music. Ovšem Chicago má ješt [ ... ]

MORCHEEBA - Big Calm
Keith Kirchner MORCHEEBA - Big Calm

Chvíli mi trvalo, než jsem si tuhle desku plnou různých stylů oblíbil.

Závislost na ‘Big Easy’
Lance P. Martin New Orleans

Řeknete-li někomu, že bydlíte v New Orleansu, vzbudíte jeho obdiv a zároveň i lítost.

Patrik Ouředník: Europeana, Stručné dějiny dvacáté...
Barbora Gregorová

Postihnout v kostce celé dějiny 20. století, století snad nejkrvavějš& [ ... ]

Komunikačního prostoru Školská 28
Eva Kolářová Bara Schneiderova vypraveni

Linhartova nadace otevřela ve Školské ulici číslo 28 Komunikační centrum pro koordinaci všec [ ... ]

Viva la Mexico!
Pavel Jirat

Tak jsem se zase jednou vrátil ze země „machos“ a tekily. Tenhle rok jsme se rozhodli jet až  [ ... ]

Akta X: Boj s budoucností
Joe Bodia Akta X:  Boj s budoucností

Steven Spielberg nám lhal. Mimozemšťané nejsou naši přátelé. Muži v černém, kteří kolab [ ... ]

DIMITRI FROM PARIS - Sacre Blue
Keith Kirchner DIMITRI FROM PARIS - Sacre Blue

Představste si Paříž: romantické duše všude kolem. Pětačtyřicetihodinový pracovní týden [ ... ]