KOUSEK ZEME:
Byla jsem cizinkou v cizi zemi

Nevzpominam si, kdo prisel prvni s napadem jet do Francie. Kazdopadne 24. cervence opustila cesko-nemecke hranice particka sesti hitchhikeru, predem rozdelena do dvojic, s pevnym rozhodnutim spatrit severo-zapadni pobrezi Francie, Normandii.

Text: Efka Kolarova
Fotky: Ondrej Novak, Jakub Trubac

Za dva, mozna tri dny, se ma pripojit dalsi dvojice v doprovodnem voze, kterou budeme ocekavat v prvnim a zatim jedinem planovanem campu za hranicemi nasi prazdninove zeme. Musime se rychle dostat pres Nemecko.

Nemecko je nejlepsi evropskou zemi pro hitchhikery, hned po Holansku, takze neni problem ji proletet za necely den. Pokud se ovsem nedostanete do auta nadsence, ktery Vam hodla ukazat vsechny historicke pamatky v okoli, i kdyz si zajede ze sve puvodni trasy desitky kilometru. Jednou z vyhod je i skvela domluva s Nemci, nebot vetsina z nich hovori anglicky, coz jsme marne ocekavali take od Francouzu. Ti o spolecnost hitchhikeru prilis nestoji, to zjistite hned za carou. Ale da se.

Podle planu se vsichni setkavame, spolecne si uzivame par dni, nez se opet postavime na rozpalene silnice. Campy nejsou prilis drahe a my nespechame. Ale netrva to dlouho a znovu planujeme trasu do jedne z nejbohatsich a nejlidnatejsich oblasti Francie.

Diky doprovodnemu vozu se dostavame z nejzakopanejsiho stanoviste a pokracujeme na dalnicnim vyjezdu. Cekaji nas mala francouzka auta, ktera nejsou prizpusobena nasim batohum, nocleh v petohvezdickovem poli s kukurici, na parkovisti nebo v lese. A zazitky. Tim nejsilnejsim byl v poradi druhy camp, kam jsme dorazili po namahave ceste a doufali, ze jsme na idealnim pobrezi Atlantiku. Misto bylo podivne na prvni pohled. Nejen misto, ale jak se ukazalo pozdeji, bohuzel i lide. Poprve nam doslo, ze Francouzi maji problem s hygienou.

Sprchy olezle plisni a otevrene pouze do devate hodiny vecerni, venku pred vchodem umisteny panske musle s nezakrytym vyhledem na vsechny strany a konecne samotne toalety, chlivky s dirou do zeme. A vsude paradni smrad. Jako nahradni reseni jsme nasli lavory na prani pradla. Tento camp mel vic podobnych vychytavek, ktere vedly k jednoznacnemu rozhodnuti: vyspat se a rychle zmizet! Druheho dne se spustil pruzkumny vuz s posadkou o nekolik desitek kilometru jizneji a nasel skvele misto nad malym mesteckem, ktere bylo opklopeno utesy obrovskych rozmeru. Nejaky cas zde zustaneme.

Normandie vzdy byla a je vdecnym nametem pro umelce, zejmena pro malire. Nepreberne mnozstvi pritazlivych lokalit naleznete vsude - na pobrezi, v kouzelnych mesteckach a pristavech. Okrasou vetsiho mesta je katedrala nebo chram, v mensich mestech neminete kostel. Pobrezni plaze jsou posety pamatniky, ktere oprasuji historii vylodeni zapadnich spojencu v roce 1944. Nejhusteji jsou plaze zaplnene o vikendu, kdy prijizdeji obyvatele nedalekych mest, aby se zde zrekreovali. Osusky maji vetsinu dne rozlozene na kameni, nebot jemny pisek se ukaze teprve pri odlivu. To voda ustupuje neuveritelne rychle a tento jev lze sledovat pouhym okem.

Kazdym okamzikem je pevnina vetsi a vetsi, chodila se bori do vodou nasakleho pisku a neco je jinak. To "neco" je vsude okolo. V tuto odpoledni dobu travime nejvice casu na plazi. Ledove vlny nas pohazuji na kameny, v zakazane zone jich je spousta na rozdil od lidi.

Ten, kdo nema prilis rozsekane koncetiny, hraje frisbee. Cas nelze odhadnout, slunce stale pali do celeho tela, ale vsichni jsou ze hry unaveni, vane silny vitr a musi se poradne behat. Stale se zveda a dlouha plaz se pozvolna vyprazdnuje. V tuto dobu se vetsinou vraci rybarsky clun, jenz obklopi houf nadsencu, obdivujici bohaty ulovek morskych potvor. Je na co se divat. Ale jeste vetsi kousky potkavame na okrajich plaze, ususene a vyschle. Den konci a je nutne se pripravit na vecer.

Vino jsme nakupovali hned po ranu spolecne s bagetami, ktere se ovsem do vecera promeni v nepozivatelnou hmotu. Stolni vino neni drahe, od deseti franku, ale nevyplati se kupovat to nejlevnejsi, protoze se muze stat, ze z kazde otevrene lahve, i kdyz jsou naprosto stejne, pijete neco jineho, sliteho. Za ucelem ziskani franku, vezeme z Prahy Absinth. Vezeme zeleny napoj do zeme jeho puvodu, kde se jiz dlouho nekonzumuje, neprodava a nevyrabi. Protoze nesmi! Narodnim napojem je pastis, anyzovy aperitiv, ktery sice neni tak silny jako Absinth, ale je take dobry.

Na pobrezi je pocasi naprosto nevyzpytatelne, jako na horach. Noc stravena pod hvezdnou oblohou se s neuveritelnou rychlosti promeni v zamracene rano nebo rovnou nekolikrat sprchne. A v tom nejlepsim pripade, jak se nam stalo tesne pred odjezdem, prijde slusna prehanka. Otestuje kvalitni ceske stany (Acka) a je pryc. Nasledky jsou k pos....!

Na jednu posadku plateny pristresek spadl, dalsi dvojice se v nem skoro utopila, ostatni jsou na tom o neco lepe (pro cestovani zvolili trochu kvalitnejsi stany). Vsichni vytecne naladeni vylevaji vodu, zdimaji mokre vybaveni a umistuji do igelitu, posleze do batohu, aby se tam mohlo v klidu parit a hnit. Monstrozni odjezd, pri kterem si vetsina obyvatel campu oddychla! Doprovodne vozidlo nas opet odvazi na vypadovku, jeho posadka se pozdeji presune do Parize. Na neurcity pocet dni se vsichni loucime, pristi misto srazu: Akropolis nebo XT 3.

Tyto prihody jsou vytazene kousky z puzzles, ktere jsou-li vsechny pohromade, davaji celkovy obraz. Kazdy, kdo Francii navstivil, ma ten svuj, jehoz casti jsou specificke, stejne jako oblasti teto zeme a pohled kazdeho z nas je stejne tak rozdilny.

back<<