MYSLEM
Mistr loutkar

Jednoho dne me bezmyslenkovite listujiciho nejakym magazinem zarazila fotografie Karla Gotta.

Text: Ivan, ktery se stal nedavno pomocnikem balzamovace

Vypadal jako svoje vlastni posmrtna maska. "Musis uznat, ze ten chlap ma vydrz," rekl jsem sve pritelkyni. Podivala se do magazinu, zjistila, o kom mluvim a pokrcila rameny: "Ten si zazpiva i na vlastnim pohrbu," rekla pohrdlive.

Jsem si jisty, ze to myslela ironicky, ale presto mi ta predstava nesla z hlavy. Koneckoncu Cechy jsou zeme loutek a manasku. Jestlize navic uvazujeme o pokroku, kterym muselo projit umeni balzamovani od dob Tutanchamona, nepotrebujeme prilis velkou davku fantazie, abychom si predstavili Karla zpivajiciho "Kavu si osladim" a pohupujiciho se tanecnim krokem na viku sve vlastni rakve z jedne strany na druhou.

Byl jsem tou podivnou a silnou predstavou ovlivnen cely den. Neco nebylo v poradku, nemohl jsem se zbavit jakehosi podezreni, ktere odmitalo vyzradit svoji podstatu. Stouralo me pod zebra a sklebilo se. Vecer na mne dolehl jako tezka privalova vlna, ponechal me zdeseneho, vycerpaneho a propoceneho.

Co kdyz, rikal jsem si, je vsechno uz davno mrtve, co kdyz Karel Gott, ktereho vsichni zname, je ve skutecnosti ovladan loutkarem a jeho mistrovskymi tahy za neviditelne struny nebo mene decentne krutou pesti manaskare?

Zachazim prilis daleko? Stejne jako ja jste patrne Karla videli pouze v televizi. Musite souhlasit, ze je jeho obraz zridkakdy vetsi nez 15 cm, i kdyz se divate zblizka na 24 palcovou obrazovku. Je snadne manipulovat manaskem vysokym 15 cm. Detska hra.

Nemyslim, ze jsem od prirody ustraseny. Ale te noci jsem sve pritelkyni nic nerekl (byla to ona, kdo mi toho brouka nasadila do hlavy), abych ji nevystrasil nebo netraumatizoval. Ucty za terapii, kterou potrebuje diky vlivu naseho vztahu na ni, jsou uz tak dost vysoke. Misto toho jsem se rozhodl odhalit pravdu sam bez ohledu na nebezpeci, kteremu bych mohl byt vystaven.

To, co jsem hledal, jsem nasel ve Zlatych strankach a onen vecer jsem se pristihl, jak splham do 13. patra panelaku na odlehlem sidlisti na okraji Prahy. Zastavil jsem, abych svemu dechu, ktery jsem opustil nekde ve ctvrtem patre, umoznil me dohnat. Pode mnou pomalu krouzili supi, nade mnou byla cerna obloha, fenomen, ktery jsem si spojoval s noci.

Po delsim hledani jsem konecne nasel byt cislo 666, ktery byl mazane ukryt mezi byty 665 a 667. Na stitku bylo napsano "K. Klaus: Mistr loutkar (a prilezitostny balzamovac)." Zvonek, ktery visel z horniho futra, by uspokojive poslouzil ve zvonici jakekoli masivni katedraly. Zvedl jsem palici, ktera lezela na strane a prudce s ni houpoval, kdyz se dvere otevrely. Vse, co jsem mohl udelat, bylo presmerovat drahu palice a prasknout s ni do zdi vedle dveri bytu, do ktereho jsem chtel vstoupit.

"Omlouvam se za tu zed," chytal jsem v prachu dech.

Prede mnou stala ˆ†chvatna mala bytost s havranimi vlasy, tvarila se chlipne a v ocich mela zablesk tragedie. Usoudil jsem, ze je mistrovou manzelkou. "Pojdte dal," zamumlala tak tekutym tonem, ze zacala ukapavat. Uvedla me k mistrovi a zmizela. Nejakou dobu, minutu nebo tak, bylo ticho. Pak mistr rekl: "Reknete mi, jaky je rozdil mezi vadi a nevadi?" Povytahl jsem oboci, zvedl trochu ret a predstiral, ze hluboce premyslim, v cemz mam dobrou praxi.

"Provadi," pravil jsem procitene.

"No tak nic," rekl a odvratil se. Ztezka jsem se usmal a premital, jestli jsem ho nejak zklamal. "Tak co chces vedet?" zamumlal trpce jako nekdo, kdo zna utrpeni, zna jej duverne a proziva jej casto, nekdy i ctyrikrat behem noci, ackoli ma na krku uz alespon pet krizku. Byl to muz, ktery byl nepochopen, poslapan stadem, vysmivan a poplivan: zustaly na nem stopy, ktere to potvrzovaly.

Zacal jsem koktat va snaze nalezt slova, do kterych bych vtelil sve domnenky.

"Predpokladejme," rekl jsem a dodal spesne: "...je to pouha hypoteza... ze Karel Gott pred deseti lety zemrel ve snaze..." zakaslal jsem, "...uplatnit sve prehnane ambice na bezkach." (Blizsi vysvetleni podava pod titulkem "Karel Gott pohrbiva hlavu ve snehu" na svych strankach casopis Playboy '87). Mistr me poslouchal, jak jsem tak predkladal sve dohady a pokyvoval hlavou. Kdyz jsem skoncil, jednoduse rekl: "Co rikate, je mozne. Mame technologii."

"Je...," vydechl jsem. Pak jsem dech znovu chytil a jak jsem si vsiml, stejne tak cinil on. Mam pocit, ze jsme se oba zacali uvazovat o tom, ze bychom msli s dychanim prestat. V ten okamzik jsem mezi nami citil nevyslovene porozumeni. Mozna, ze to bylo prave to porozumeni, ktere ho presvedcilo udelat neco, co se totalne vymykalo charakteru tohoto velmi citliveho a diskretniho muze. Kratce (mel jenom jednu nohu, coz jsem opomnel poznamenat) mi dovolil, abych se podival na jiste dokumenty oznacene "tajne." Co jsem uvidel, me zmrazilo do morku kosti.
Jmena, data, seznam vyznamnych osobnosti ze sveta politiky, medii, umeni, domaci znami, jmena znama tobe, mne a ji, jmena, ktera se mohla tesit dostatecne duvere ke stehovani madony s ditetem v jedne ruce a taskou zlata v druhe, sul a chleb teto smaragdove zeme... bez vyjimky byli vsichni obetmi nejkrutejsiho zne-uziti. Existuji prodlouzeni a prodlouzeni, ale tohle nebyl ten druh vyhry pritele v base.

Obzvlaste jedno jmeno, ktereho jsem si vsiml na zacatku. Proc mi to moje pritelkyne nerekla? Nebylo to fer nechat cloveka nevedomeho. Ale je cas jit. Muj vyrobce manasku si nerad navleka chirurgicke rukavice na moc dlouho, zpusobuji mu kozni potize.

Rad bych vedel, co si mysli o tom, jak se citim ja!

back<<