Obklopeno budovami velkomestskeho labyrintu prichazi za vami nove cislo kulturni revue LABYRINT.

V tomto obsahlem vydani najdete nejruznejsi texty, ktere se vetsinou dotykaji zivota ve mestech. Neni to snad proto, ze by editori pohrdali venkovem, mysli si vsak, ze konec naseho tisicileti se nejverneji zrcadli prave v obraze uspechane, hekticke a casto schizofrenni metropole. Tentokrat pro vas vybrali texty, ktere jste dosud nemeli moznost si cesky nikde precist, mnohe z nich byly pro Labyrint prelozeny exkluzivne.


V LITERARNI CASTI najdete prvni tridu soucasne svetove literatury: britske spisovatele Martina Amise a prozaika J. G. Ballarda, rodaka ze Sanchaje, italskeho prozaika a dramatika Claudia Magrise a dva mlade autory, kteri svymi debuty dosahli neocekavaneho uspechu, jak u ctenaru, tak i u kriticke obce: Thomase Brussiga z Berlina a Arnona Grunberga z Amsterdamu. Neprehlednutelnou postavou je pak topograf, historik a spisovatel Geert Mak, z jehoz tvorby jsme vybrali ukazku z knihy o nizozemske metropoli.

Z tuzemske produkce (ceske i slovenske) si muzete precist povidky od napr.: Igora Chauna, Petera Pistanka nebo Ivy Pekarkove. S basnikem a prozaikem Jachymem Topolem jsme si povidali o jeho zkusenostech z poznavani cizich mest, o Praze a mongolskem Ulanbataru. Rozhovor doplnuje rozsahla ukazka z rukopisu romanu Mongolsky vlk.

Za nesporne zajimavy text - mezi temi desitkami prispevku, ktere nam zacinajici (i pokrocili) autori z cele republiky posilaji - lze povazovat povidku dosud zcela neznameho Michala Becvare ze severnich Cech. Nekolik stran jsme venovali fenomenu Vietnamcu, kteri ziji roztrouseni po vetsine mest u nas, a o nichz temer nic nevime.

Na pomezi literatury faktu stoji ukazka z knihy Jerome Charyna New York jako mytus, trziste a magicka zem, ktera misty az poetickym zpusobem popisuje zrod moderniho svetoveho velkomesta. Autor, sam z rodiny zidovskych pristehovalcu z Polska, si v otistene kapitole vsima malinkeho ostruvku Ellis, jenz je na dohled z manhattanskeho nabrezi, a kterym muselo projit 17 milionu pristehovalcu hledajicich v Americe novy domov. Literarni cast je rozsirena o recenze temer dvacitky (z naseho pohledu) zajimavych knih.

Z teoretickych textu lze upozornit na: kriticky esej francouzskeho filosofa Paula Virilia o postmoderni spolecnosti (Preexponovane mesto), esej bosenskeho architekta Raymonda Rehnicera o svetovosti Prahy, polemicky text americke feministky Griseldy Pollockove, ukazku z rozhovoru s americkym filosofem Noamem Chomskym a na texty Milose Vojtechovskeho a Miroslava Petricka jr. Samostatny blok je venovan "mestu pristiho tisicileti" - Berlinu.

VYTVARNE UMENI A FOTOGRAFIE - v Galerii Labyrint se predstavuje Kristof Kintera, fotograficka dvojice: Lukas Jasansky & Martin Polak a dalsi umelecke projekty s mestskou tematikou. V barevne priloze dale najdete: 1) reprodukce kontroverznich del mladych britskych vytvarniku, sdruzenych kolem osobnosti mecenase a galeristy Charlese Saatchiho (napr.: Billingham, Hirst, Hume, Ofili, Gordon, bratri Chapmanovi), 2) mlade nemecke fotografy (Struth, Ruff, Gursky) a konecne za 3) vytvarne projekty z letosniho 48. Bienale v Benatkach.

Ve filmove casti je napr. rozhovor se clenem Monthy Python, reziserem Terry Gilliamem (o architekture, drogach a jeho novem filmu Strach a hnus v Las Vegas/Fear and Loathing in Las Vegas), studie k legendarnimu cernobilemu filmu Fritze Langa Metropolis a ukazka z nove vydanych pameti herecky Marlen Dietrichove (Ich bin Berlinerin). V prispevku Dnesni divadlo je kriticky portret her, ktere byly dosud pocteny Cenou Nadace Alfreda Radoka.

Dvojcislo doplnuje prakticka priloha, ktera prinasi vyber temer 1000 knih, ktere by mely vyjit do konce roku, tipy na vystavy, galerie a dalsi prakticke informace. Aktuality najdete na www.netrix.cz/labyrint nebo tel. 02 / 232 19 34

Z rozhovoru s JACHYMEM TOPOLEM

Sbiras jeste po Praze pribehy?
To delam celej zivot. Posloucham lidi. Mestskej kolorit. Kdyz mi bylo kolem dvaceti, byl sem od OPBH najatej na noseni uhli. Tahal sem ho ze zatopenejch krysich smichovskejch sklepu do tretich ctvrtejch pater starejm a nemocnejm lidem. Ja, postak a socialni pracovnice jsme byli jediny, kdo se s nima stykal. Vzdycky me zatlacili do kresla a chteli si se mnou povidat. Pripadal sem si jako houba, nekdy sem primo skucel, nechtel jsem byt obtezkanej tolika pribehy. No, je pravda, ze jako houba trochu funguju porad.

Bavej me mestsky myty. Jako si v Haarlemu cernosi vypravej o candymanovi, zabijakovi, kterej prolejza zachodama, v Praze se po hospodach mezi hostinskejma vypravelo o jeptisce, ktera se zjevuje ve sklepich s pivem. To je asi pet let. Nebo v Hospode U dvou kocek zabili kuchare a usekli mu ruce a dodnes mezi prazskejma pinglama o tyhle vrazde kolujou neuveritelny historky. A okolo smichovsky krizovatky Andel sem zaslech spousty vypraveni, ktery sou promichany s romskejma pribehama. Treba legenda o svaty holcicce, ktera kdysi tragicky zemrela a pak delala zazraky. Na smichovskym hrbitove ma nahrobek, ke kterymu za valky moje babicka vodila mou mamu, kdyz byla mala. Poprvy sem tuhle legendu slysel od svy mamy, potom sem se s ni setkal v knihach Jakuba Arbesa, kteryho ctu hlavne kvuli Smichovu. Dodnes k tomu nahrobku nosej maly cikanata cerstvy kytky, bonbony, svicky i penize. Staci mit nastrazeny usi a oci dokoran.

Z rozhovoru s Kristofem Kinterou Text: Joachim Dvorak Zajima te v ramci velkomestskeho organismu fenomen subkultur? Subkulturu povazuji za neviditelny generator kultury a spolecnosti. Osobne bych se vsak k nejake konkretni subkulture nerad prirazoval. Navic je potreba upozornit na to, ze mnohe projevy zdanlive subkulturniho charakteru jsou siroce ovlivnovany a nekdy dokonce iniciovany trznimi mechanismy. Chapu tedy termin subkultura vic v rovine individualni jako konkretni rozpolozeni, usilovani, poctivost. Takova subkulturnost snad muze byt obranou proti principu spotreby, ktery se zda byt na konci tohoto tisicileti soucasnym nabozenstvim euroamericke civilizace. Vyjadrenim teto situace je pozice supermarketu, ktere se stavaji svatynemi ritualu nakupovani. Ostatne v jedne z mych praci (SUPER-M-DRIVE, 1997) jsem chovani lidi pri nakupovani zaznamenal, nebot jej povazuji za typicky socialni jev. Vnimas nejaky rozdil mezi nasim prostredim, ktere se jeste stale nachazi v procesu transformace, a tzv. zapadnim svetem? Na prvni pohled velky rozdil patrny neni, nebot globalizace sveta nezadrzitelne postupuje a vyrazne odlisnosti jednotlivych zemi nebo regionu se postupne rozpousteji. Samozrejme existuji jemne nuance ve spolecenskych, ekonomickych ci kulturnich oblastech, ale do jejich rozboru bych se nerad poustel, protoze nejsem politik a snazim se udrzet si od politiky odstup. Upozornil bych vsak v teto souvislosti na problem se zarazenim ceskeho umeni do sirsiho kontextu. Pribuznost soucasneho ceskeho umeni s tim, co vznika ve svete, neni dusledkem plagiatorstvi, nedostatku originality ci snahy za kazdou cenu prorazit, nybrz neustaleho priblizovani zakladnich vychodisek. Zvlastnost stredoevropske kultury, specificnost ceskeho vytvarneho umeni jsou zalezitosti tradice a minulosti. V individualni rovine snad z nich lze jeste cerpat nejakou inspiraci, ale celkovy pohyb smeruje ke vzajemnemu prostupovani. Kristof Kintera, Staromestska radnice 2.p., 12.10.-5.12.99.

back<<