Muj otec byl skvelej!

Text: Jaroslav Spacek

Muj otec byl skvelej. Mohl sem s nim sedet u stolu a kourit, kdyz mi bylo deset. To nedovolil ani moji matce. Platilo tu pouze jedine pravidlo: zadne mluveni.

A moje matka porad mluvila, vzdycky ji kvuli tomu musel prastit. Nevadilo mu to ani v ty dny, kdy sem mel byt ve skole, sedel sem u stolu a byl sem zticha, jenom sem si sem tam sahl pro cigaro. Lide mluvi o tom, ze deti maji delat, co chteji a ja byl stastny, ze sem to mohl delat.

Ostatni lidi, co bydleli ve stejnem baraku, nas nemeli radi. Otec si od nich neco obcas vzal. Ve skutecnosti sem ho pri tom nikdy nevidel, ale veci se proste objevovaly v nasem byte.

Treba balicek z ciziny s fotkama nasich sousedu a jeste nejakejch lidi, ktery sem neznal, jo a taky fotky nejakyho mimina. Asi si to otec vzal ze schranky dole v dome, protoze si myslel, ze tam byly penize. Mozna, ze tam naky byly. Jednou prinesl od deti od tech sousedu zezdola par koleckovejch brusli.

Parkrat mi je pujcili, kdyz sem s nima jeste chodil ven. Prisly a ptaly se po nich. Ale mely smulu, nemely je nechavat ve skrini na chodbe pred jejich bytem a jeste ji ani nezamknout. Jejich skoda. Ale cela ta rodina si to zaslouzila, lide jako oni neziji skutecne zivoty, chovaji se stejne jako vsichni ostatni.

Muj otec se chova jinak nez vsichni ostatni. Kdyz si od nich neco vzal podruhe, sli na policii. Nic se neprokazalo, tak sem je prestal zdravit, kdyz sem je potkal na schodech a s tema detma sem se prestal kamaradit. Kdo chodi k policajtum a jeste kvuli sousedum, je proste hnusak.

Jednoho dne prisel otec domu se psem, teda s malym stenetem. Rikal, ze ho nekde dostal. Asi mel hodne pratel, protoze mu lide porad neco davali, ale nikdy jsem ho s nikym nevidel, krome jeho bratra. Nebyli si podobni. Muj otec nebyl velky, mel svetle vlasy a oci, ktere clovek malokdy u nekoho videl, byly male a stale jakoby trochu zavrene.

Ale jeho bratr byl vysoky a tlusty s ocima jako ping pongove micky a cernymi vlasy. Kdyz byl muj otec se svym bratrem, nenechal me sedet u stolu v kuchyni a vyraz jeho tvare se menil. Snazil se, co mohl, ale bylo mi jasne, ze bratra nevidi rad.

Stene nevypadalo ze zacatku moc stastne, ale dali sme mu s brachou vodu, poplacali ho a ono na nas zacalo skakat. Kdyz to zkouselo na meho otce, odstrcil ho. Ale myslelo si, ze je to hra, bavilo ho to a skakalo cim dal vic, dokud ho otec nekopnul do zeber.

Dlouze zakvicelo a se svesenou hlavou odkulhalo na druhou stranu mistnosti. Bracha zacal brecet a vybehl z mistnosti za mamou. Nevedel sem, co mam delat, ale pak se stalo neco zajimaveho. Muj otec se zacal smat. Kdyz sem ho videl, zacal sem se taky smat. Netrvalo to dlouho, brzo prestal, sedl si ke stolu a zapalil si cigaro, ale kdyz se smal, bylo to vzrusujici, i kdyz sem uvnitr citil i trochu neco jineho.

Stene s nami zustalo dva tydny, ale ke konci se uz moc nechovalo jako stene. Behem nekolika prvnich dnu knucelo a ti blbi sousedi na nas zacli divne koukat. Kdyz sem s nim chodil ven, cekal sem vzdycky, az se zastavi, aby se vycuralo nebo vysralo, a pak sem prudce trhnul za voditko a tahnul ho dopredu. A kdyz bylo prede mnou a chtelo neco ocuchavat, tahnul sem za voditko dozadu, az zacalo kaslat jako kurak.

Stene nevedelo, co s tim, tak slapalo vedle mne, prilis blizko, abych mohl tahat za voditko, prilis daleko, abych ho mohl kopnout. Tak sem s nim prestal chodit ven. Jednoho vecera sme s otcem kourili v kuchyni. Otec najednou vstal a kopnul do psa. Stene nic nedelalo, nehybalo se ani neknucelo, jenom stalo na vsech ctyrech a trochu se pohupovalo, hlavu melo svesenou dolu a nahlas dychalo.

A najednou lezelo tam, kde predtim stalo, oci otevrene a kolem neho bazenek chcanek. Otec si vsiml meho upreneho pohledu. "Zasranej parchant," rekl, potahnul si z cigara a hlasite vyfouknul kour.

Zvedl sem se ze zidle a sklonil se nad psem. Dotknul sem se jeho hlavy. Pres jemnou kuzi sem ucitil jeho lebku. Sklouzl sem rukou po jeho krku a zadech a zkousel sem s nim pohnout. Bylo tezky, ale tezky takovym zpusobem, ze bylo jasny, ze to je vaha cele jeho existence. Nekolikrat sem ho jeste podrbal a pak se vratil ke stolu, abych dokouril svy cigaro.

Tu noc sem nemoh spat. Casto sem mel se spanim problemy, i v tom veku. Ale nevadilo mi to, pokud mi bylo dost teplo. Obvykle sem ziral do tmy a mel prijemnej klidnej pocit. Zadne nadeje, zadne sny, jenom ja. Ale tu noc sem nejak nemohl odpocivat. Snazil sem se na neco myslet, ale to stenatko mi neslo z hlavy, poskakovalo v me hlave tak, jak to delalo na zacatku.

Vstal sem z postele a sinul si to do kuchyne. Na podlaze byla nevyrazna skvrna a v rohu mistnosti sem videl plastikovou tasku nahore pevne utazenou provazem. Nalil sem si sklenici mlika z lednice a sed si ke stolu. Otec tam nechal cigara. Kdyby me nasel, ze kourim sam, zbil by me, ale slysel sem ho chrapat ve vedlejsim pokoji. Zapalil sem si cigaro, sedel sem za stolem, sklenice mlika prede mnou, a kouril.

Byl sem unavenej, ale vedel sem, ze dlouho nebudu spat.

back <<