ROZHOVOR
Muchow k Sv. Janovi

Text: Michael Kyselka
(Dalsi clanky od stejneho autora)

www.shakespeare.cz

2.2.2000 se dockala premiery nova adaptace Shakespearova 'Snu noci svatojanske' v Divadla Komedie. Martin Hilsky hru vybavil neuveritelnym prekladem a se svym tymem hercu ji pak nastudoval reziser Michal Docekal. O hudbu a pisne se postaral Jan P. Muchow, a proto nebylo bez zajimavosti se ho zeptat, jak si to vubec predstavoval.

THINK: Jan, toto byl tvuj divadelni debut?

Jan: Ano.

THINK: Proc zrovna Shakespeare?

Jan: Na to by ti asi nejlepe odpovedel Michal. On mi to nabidl, takze jsem vlastne zvolit autora nemohl. Uz jsem delal hudbu k filmu a reklamam; toto vsak znamenalo krok do neznama a jako takove mne to lakalo. Nemohl jsem totiz tvorit kalkulativne, byla to trochu hra na tusenou spojena s urcitym rizikem. Pomoci pri orientaci mi byl scenar a zhlednuti nekolika zkousek.

THINK: Menili jste s Michalem tvoje demosnimky pri prvnim poslechu ?

Jan: To mas pravdu, byly to skutecne "demo" snimky. Dodal jsem je vsak v podstate bez ladu a skladu a nespecifikoval jsem, kde by ktery mel byt pouzit. Nekolikrat mne vsak Michal prekvapil a zabalil situaci do hudby, ktera treba zamerne vznikla k uplne jinemu mementu. Ano, a nekolik veci poupravil, ale jenom velmi,velmi malo. Jenom jeden z motivu zustal nepouzit, nektere se ve hre opakuji.

THINK: Byla to osvobozujici tvorba?

Jan: Ano osvobozujici ve smyslu autorskeho vyjadreni a diky demokratickemu pristupu se strany Michala, necitil jsem zadny limit. V osobnim slova smyslu to bylo naopak trochu zavazujici, citil jsem odpovednost za to, aby se to povedlo. Vazim si teto moznosti spolupracovat na umeni, ktere sam povazuji za "vyssi" a treba i dustojnejsi. A mohl jsem skladat na zaklade intuice cili v tom smyslu urcite osvobozujici.

THINK: Vedel jsi, ze tam budou ruzne dobove songy, sansony a tak? Hra zacina v bombardovanem Londyne 1941.

Jan: Nevedel, myslim, ze tam dokonce byly dosazeny az v prubehu zkouseni.

THINK: Ptam se proto, ze jedna z tvych pisni trochu pripomina Kurta Weila v onom "mackiemesserowskem" duchu.

Jan: To nebyl zamer, spise naopak - ta pisen otevira deni v kouzelnem lese a jako santanovy song vyznit mela.

THINK: Nahraval jsi to vsechno pres pocitac? Ten kontrabas se mi zdal opravdovy.

Jan: To je opavdicka akusticka basa, ale vetsinu hudby jsem nasamploval, pak zeditoval atd.

THINK: Skoro to vypada, ze jsi na jedne strane komponoval jakesi perpetuum abstractus pro dobarveni nalady a na druhe strane pisnicky s typickou strukturou (sloka, refren, sloka). Pocitil jsi v prvnim pripade nekdy potrebu ci touhu po nejakem akustickem nenapodobitelnem nastroji, treba hoboji?

Jan: Jiste. Byl jsem vsak limitovan produkcne - nemam zatim ani studio - a navic, Michal chtel z velke casti prave ten "moderni " zvuk. A jestli neco nemam rad, je to prave imitovani nastroju, to uz dam prednost schvalne studene syntetickemu zvuku.

THINK: Jakou dulezitost ma podle tebe napad hudebniho motivu vzhledem k aranzi?

Jan: Je to, jako kdyz delas film. Natocis to podle urcite predstavy, pak se to dostane do strizny a nekdo jiny nebo ty sam to muze uplne od zakladu zmenit. V dobrem i spatnem. Takze nekdy se zdanlive mrtvy napad zaskvi az skrze spravnou aranzi. Zduraznenim repetice ci stupnovanim dynamiky muzes udelat zazraky.

THINK: Slysis hudbu, kterou chces tvorit, v hlave uz hotovou nebo mas jen zakladni napad?

Jan: Vetsinou uz to slysim dopredu, napriklad pri pisnicce Lullaby. Vedel jsem, ze skladba bude v anglictine a kdyz jsem si precetl text, okamzite jsem dostal napad. Vytvoril jsem umele premosteni zalozene na fonetice /Lula-lula-lula-lulaby/, trochu jsem pana Shakespeara pozmenil, ale jsem si jisty, ze by mu to nevadilo

THINK: Tento song zpiva Tereza z Colour Factory. Pripada ti pri ni dostatecne svata?

Jan: Urcite, ona to vsechno zvedla jeste vys. Sel jsem do kolen, kdyz jsem ji poprve slysel tu pisnicku zpivat. Tereza je velice krehka, ale je v ni pritomen i dabel. Courtney Love by se od ni mohla ucit.

THINK: Jak jsi to vyresil s ceskymi herci zpivajicimi anglicky?

Jan: Tam slo do tuheho, ale zvolil jsem kompromis americke anglictiny s ceskym akcentem, prestoze jsem spis zvykly na britskou anglictinu. Nejakou dobu jsem tam zil. Snesu i francouzsky akcent, nemecky nemuzu vystat.

THINK: Co se stane s hudbou, kterou Michal nepouzil?

Jan: Mam to vsechno ulozeny, o vsech nevyuzitych motivech vim a ony podvedome vyplavavaji a dostavaji se do zivota. Pracuju kazdy den a nevyuzitych napadu je hodne. Pro posledni album Ecstasy of St. Teresa jsem mel asi 200 kompozici. Dokoncili jsme jich asi dvacet a deset pak pouzili.

THINK: Citis vakuum mezi pisni a scenickou hudbou?

Jan: Vakuum?

THINK: Dobre, zeptam se jinak. Nemas strach, ze se z tebe stane 'hitmaking machine' jako Karel Svoboda a jemu podobni?

Jan: Pisnicky pro divadlo vidim trochu jinak nez bezne popove songy (coz neni moje zamereni) a veci s kapelou. Take to obvykle neni muzika z nejjednodussich, a to se take odrazi v mem osobnim zivote.

Zezadu se vynori Janova kamaradka, zakryje mu dlanemi oci a trochu ho vystrasi. A to je konec nasemu prijemnemu posezeni v Cafe Tragedie.

back <<