INNERVIEW DAVID MATASEK: Z Orliku pres Narodni do Divadla Komedie Text: Michael Kyselka (Dalsi clanky od stejneho autora) "A cejchem mu vypalili na celo nesmazatelne znameni a nezalezelo uz na tom, kolik vody nanosil do vesnice ve vedrech a kolik jich zachranil. Jednou byl ocejchovan a zarazen, nikdo uz si dal nedal tu praci o nem premyslet jinak..." THINK: Co bylo duvodem pro konec Orliku? DAVID: Situace zacala byt neudrzitelna, skinheads se strasne zradikalizovali a nase koncerty se staly mimo jine shromazdistem lidi, kteri se chovali zpusobem, ktery mi vubec nebyl sympaticky. Velmi signifikantne reagovala media: "Tady mame hudebni skupinu, ktera predstavuje ultraradikalni skinheady." A my jsme pritom nechteli mit nic spolecneho ani s tim ohlasem ani s tou sortou fanousku. Ja jsem v zivote nebyl rasista, to bych si fakt musel nasrat do ksichtu. Ani nejsem z rasismu odvazanej. Na jednu stranu chapu, ze je to pudova zalezitost, strach z ciziho, z noveho, z neznameho. Antropologicky tomu rozumim, ale myslim, ze v soucasne dobe pro to neni misto, vubec to nesmi existovat. Cesi jsou hrozne chytlavi na xenofobni nalady, protoze jsme maly a hrozne uzavreny narod. Zaprve geograficky, pak diky ctyricetilete izolovanosti; znali jsme vychodni Nemce, Bulhary a Madary... Myslim, ze slovo xenofobie je vhodnejsi vyraz, protoze lide jsou tu naprosto nekompromisne nesmiritelni i k minoritam treba sexualniho zamereni. A je to tady hrozne zatuhly. Nema to tak byt, lide maji byt otevreni, nebot jde o preziti lidskeho druhu vubec jako takoveho. Ne o to, jestli preziji zluty, cerny nebo fialovy. THINK: Dostal jsi se za ery Orliku do pestniho souboje? DAVID: No jasne, nekolikrat. Soucasna doba je dobou ikon. Lide si hrozne potrebuji svet zjednodusit, to co se deje, je na ne moc slozity. Potrebuji si i druhe lidi oznacit ikonami. Mozna, ze to bylo i driv, ale ja ziji ted a ted to pozoruji. Kdybych se rozkrajel a prinesl jakekoli mnozstvi zajimave prace, lidi to nezajima, maji cloveka oznaceneho. Reknu-li to hodne jemne, tak mi tento konzervativni pristup k moji osobe dost vadi. Ja netvrdim, ze to nebylo. Nevytesnil jsem to ze sve hlavy. Kdykoli jsem ochoten o tom s tebou nebo s kymkoli mluvit a ver mi, ze delam asi 57. rozhovor na toto tema. Ale to neznamena, ze odpovim stejne, vzdycky se snazim hledat to jadro. Ale jsou lidi, kteri me ani nechteji poslouchat, kteri me jenom oznaci a nic s tim nenadelas. THINK: Nechybi ti nekdy kapela a rozsirena identita, rychla vymena energii? DAVID: Ja nevim, nebyl jsem nijak vyrazny hudebnik, to musim rici otevrene. Splnil jsem si urcitou fazi, sice to bylo dost pozde - v sestadvaceti, obvykle lide takove aktivity v tomhle veku opousteji a venuji se spolecensky prijatelnejsim cinnostem (usmev). A ja jsem zacal hrat po sklepich v undergroundu. Ale na konci jsem to uz nemel rad, zejmena druhe turne s Hagen Baden (dalsi kapela, ktere byl David clenem) pro me bylo utrpeni. Ta masa lidi mi vadila. Uz mi to nepripadalo smysluplne. A samotne koncerty? Kytara predstavuje takovy falus, kdyz si ji opres o bricho a hrajes, da se do ni hrozne snadno prenest libido. Ja uz jsem to potom necitil. Stal jsem se v tomhle smeru trosku impotentnim. Navic jsem mel male dite a uz jsem chtel byt jinde. THINK: Jaka kapela se ti libi? DAVID: Ceska nebo zahranicni? THINK: To je jedno, proste co si rad poslechnes. DAVID: Ja nevim, libi se mi Kurtizany z 25. avenue, maji vyvoj a hrozne dobre to ted smazi. THINK: Kurt Vonnegut rikal, ze kdyby se udeloval literarni Oskar v Cechach, mel by ho dostat Jirous. Kdybys ho udeloval ty, byl by u nas takovy spisovatel? DAVID: Ja si myslim, ze jo. Jsou tu dobri spisovatele. Mne se od Magora hrozne libily ty pohadky, ktere napsal v kriminale. Me bavi prekvapivy veci. Kdyz nekdo hraje porad dobre na kytaru, je to fajn, ale kdyz zacne hrat na neco jineho a dela to okamzite dobre, prekvapi me to, to mam rad. U Magora je to v tomto ohledu podobne, znal jsem ho z hospody a znal jsem nejake jeho basnicky. A pak najednou tyhle pohadky! Prisly mi hrozne dobry. Zasahlo me to. THINK: Otec je vytvarnik. Myslis, ze geny mohou prenest to nejnezbytnejsi pro nejaky uspech v danem poli nebo je to veci osobni pile a prace? Jinak receno nakolik tvrda prace a nakolik talent? DAVID: Ja hrozne verim v geny, cim jsem starsi, tim vic se mi potvrzuje, ze geny maji hrozne moc velky vliv na vyvoj a vybaveni cloveka. Ale clovek je sval, musis ho trenovat a pestovat. Cili hrozne to zalezi na pili, jestli se s tim genotypem neco stane. Odpovedel jsem velmi alibisticky, vlastne jsem se nepriklonil k nicemu. Ale myslim, ze ty geny jsou hrozne dulezite. At se vezmou odkudkoli, treba pres dve kolena, jak to obvykle chodi. THINK: Co ti pripada intenzivnejsi, divadelni jeviste nebo koncertni podium? DAVID: Ja nevim, clovece. Koncert je rychlejsi - vetsi vydej a prijem energie. Ale v divadle zase muzes hrat potichu. Nekdy se muzes taky nabit, ale je to spis o prilivu nez priboji. THINK: Citil jsi nekdy skrze urcitou roli na divadle pocit ztraty identity? DAVID: To ne, ja jsem technicky typ, ja si to takhle nepripoustim. Ani nesmim. V roli jsou mista, kdy to musis pustit, ale tak jako na kole - muzes to pustit s kopce, ale musis vedet, ze dole skoncis bezpecne. Nikdy se nepoustim do ostrych zatacek, kdyz nevim, co je za nimi. THINK: Co tve pusobeni v Narodnim divadle? DAVID: V Narodnim jsem nic velkeho nehral, ale nektere veci jsem tam pochopil rychleji nez jinde. Clovek ma porad nejakou metu. Kazdy by mel zkusit hodne veci, aby videl, ze zadna cesta neni primocara. Dobirani se pravdy je trochu slozitejsi. Porad si myslis, tohle je moc velky kopec, na ten vylezt, to bude moc sil stat. Nakonec prijde cas, kdy ti ten kopec rekne: "Pojd na me, pojd!" A ja jsem to zkusil a behem cesty nahoru jsem zjistil, ze to neni ten kopec, na ktery ja bych chtel vylezt. THINK: Proc jsi se stal hercem? DAVID: Nechapu. Vzdycky jsem byl hrozne nesmely. THINK: Herec, ktereho mas rad? DAVID: Myslim, ze Robert de Niro me nikdy nezklamal. THINK: (Posledni otazku jsem zvolil schvalne. Stejnou jsem polozil pred osmi lety Jello Biafrovi a on onpovedel kladne.) Ktery penize myslis, ze zmizi driv? Papirove nebo mince a myslis, ze se toho dozijes? DAVID: Myslim, ze penize preziju. Verim v minci. Mam radsi po kapsach mince. O papirove penize snadno prijdu. Ja nemam vubec zadny vztah k penezum a jsem za to doma peskovan. Zena rika "Ty jsi stejne stastny, kdyz jdes do mesta s petikorunou nebo petitisicovkou. A kdyz se vratis, tak mas stejny hovno." back <<