Jak pravi historie
o Ceskem filmovem umeni

Text: Petra Hanlova

"Pravy film, to je obraz predmetu zcela neznameho nasim ocim, kterym nutno pohnout, chceme-li si jej predstavit." Fernand Leger

Vztah filmu k vytvarnemu umeni Filmove dilo vnimame na bilem platne kina jako dynamicky sled obrazu, vyjadrujicich komponovany dej. Zrak je zakladnim smyslem, kterym si tento proces uvedomujeme. Vztah filmu k vytvarnemu umeni je urcovan uz samotnou obrazovou podobou filmu a jeho vizualnim charakterem.

Proto jiz od samotnych pocatku bylo upozornovano na vzajemne souvislosti mezi obema oblastmi, a to kladne i zaporne. Jiz polyhistorik a vsestranny Jan Evangelista Purkyne, cesky vedec svetove povesti, napsal roku 1865 do Riegrova Slovniku naucneho, kde vysvetluje podstatu kinesiskopu cili pohybohledu, ktery sam sestrojil:

"Naditi se jest, ze tato vec mistrnosti umelcu stane se casem zvlastnim odvetvim vytvarneho umeni, kde jiz nepostaci vytvoriti jediny moment cinu se vyvijejiciho, nybrz cely dej a cele dejstvo." Je vic nez zajimave, ze po triceti letech od predpovedi Purkynovy, zacali u nas kinematografii realizovat prave ti, kteri meli urcity vztah k vytvarne praci, zvlaste k architekture.

Kinematograficky pristroj bratri Augusta a LouIse Lumierovych byl predveden jiz roku 1896 v prizemnim salonku hotelu "U Saskeho dvora" v Hybernske ulici a to s prisnym utajenim vsech technickych podrobnosti. Predstaveni bylo ohlasovano jako ukazka zivoucich fotografii a pristroj byl lidove pojmenovan "hybopis."

Dokonce se v dobe, kdy se velkoprumysl stal financne vynosnym odvetvim, zacaly se ozyvat hlasy vestici brzsky konec malirstvi. Verilo se dokonce, ze film odstrani neco tak prezileho, jako je zavesny obraz. Uvahy o moznem zaniku malirstvi znely asi takto: "Nac ted pracne malovat, kdyz se ve filmu promitne 16 obrazku za vterinu!" Nutno ovsem podotknout, ze to byly hlasy prave tech, kteri v malirstvi spatrovali pasivni, pouze fotografickou reprodukci skutecnosti.

Z mnoha stran se vsak tyto obavy zakladaly na opravnenem strachu pred konkurenci filmu, jenz v pocatcich ohrozoval stejnym zpusobem divadlo i obrazkove casopisy. Pravdu vsak mel moudry Jan Evangelista. Film se stal plnopravnou, novou umeleckou oblasti, jez sice nesplynula s vytvarnym umenim, ale dosti dlouho z neho cerpala a bez jeho pomoci se prakticky vubec neobejde.

S rozmachem filmu totiz vznikla nova tvurci oblast filmove vytvarnictvi, jez je vskutku soucasti vytvarne tvorby. Je to cinnost architekta, ktery pro film navrhuje, upravuje ci vybira stavby, vytvarejici filmove jeviste, i cinnost odborneho pracovnika, nejcasteji specializovaneho malire (kostymniho navrhare), ktery pro herce navrhuje obleceni - kostymy a zaroven urcuje upravu masky, tvare filmoveho herce, provadenou odbornym maskerem.

Zacina se cim dal vic pouzivat ucasti profesionalniho malire, aby jeste pred samotnym natacenim prevedl do obrazove podoby hlavni sceny filmoveho scenare. Podle jeho predstavy, vtelene v jakesi ilustrace, se pak dava inspirovat sam reziser a mnohdy se jim ridi i kameraman, vedouci zaber kamery i osvetleni sceny tak, jak ji videla predstavivost malire, ilustrujiciho scenar.

Timto zpusobem napriklad spolupracoval reziser Jiri Weiss s malirem Otou Janeckem pri nataceni zfilmovane verze romanu Jarmily Glazarove "Vlci jama" a z teto spoluprace vzniklo

dilo, vyznamenane r. 1958 na mezinarodnim festivalu v Cannes. Vytvarnictvi zasahlo do filmu i jinak. Z primeho preneseni vytvarne techniky v podobe kresby do filmoveho postupu vzniklo nove odvetvi kresleneho filmu, k nemuz se pridruzil i film loutkovy, zalozeny na projevu nezivych hercu, jejichz podobu navrhuje vytvarnik a ve slozitem tvurcim procesu je ozivuje k pusobivemu filmovemu dramatu.

back <<