ROZHOVOR
Iba si tak lietam...

Text: Michael Kyselka
(Dalsi clanky od stejneho autora)

Malir Igor Sevcik se narodil u Trencina a do roku 1970 zil na Slovensku.

Tam zacina malovat, psat, vydavat casopisy a (po zadrzeni StB a obvineni, ze spalil sovetskou vlajku na budove gymnazia) stavi kanaly. Posleze v Praze a Cimelicich studuje scenografii, fotografii, kameru a produkci. Dela prvni filmy, dostava prvni ceny.

Kratce pracuje v Narodnim divadle, v CsT a Kratkem filmu Praha jako scenarista, animator, vytvarnik a reziser. Od roku 1975 do roku 1990 pracuje na volne noze, v roce 1990 se stava reditelem Studia animovanych filmu ve Zline a rok nato zastava funkci poradce ministra kultury CR Milana Uhdeho.

THINK: Vyviji se clovek v umelce sam nebo potrebuje v urcitem okamziku nejaky katalyzator? Ovlivnil vas nekdo ve tvorbe? Treba i v detstvi. Slysel jsem neco o Janu Skrabanovi...

Sevcik: To byl muj ucitel. Zdokonaloval mne v kresleni a grafickych technikach. Ale on prisel az v sedme ci osme tride. Malovani ve mne sice bylo uz od utleho mladi, on ale vyrazne urychlil moji profesionalizaci, prestalo jit jen o zalibu. Byl presvedcen, ze malovani je ten jediny spravny smer, kterym muzu kracet, nebot na to mam veskere predpoklady.

A ono staci, kdyz je cloveku nekdo potvrdi, pak je vsechno rychlejsi a agresivnejsi. Neni uz o cem rozhodovat, prislo potvrzeni o pritomnosti talentu z nezavislych zdroju. Pak uz zalezi jenom na cloveku samotnem. Je nutne mit na pameti, ze talent je jen nepatrny pocet procent uspechu, vsechno ostatni musi byt pile, vytrvalost, az buldoci neustupnost. Pan ucitel me rodice a vsechny kolem jenom ujistil o tom, ze tohle je pro mne ten nejvhodnejsi smer.

THINK: Konci zivot umelce zaroven se smrti?

Sevcik: Kdyz clovek po sobe necha nejake dilo, zije dal. To mam vyresene a o tom nepochybuji. Pokud se mi nektere obrazy povedly, jak jsem chtel, muzou tu byt jeste za 500 let. To se dobrym malirum stava. Ale ja za sveho zivota nemuzu vedet, jestli jim jsem, mohu v to pouze doufat. Tak budu zit dal, moznosti, ze moje tvorba bude ovlivnovat jine lidi, mohou si povesit obrazy doma na zed nebo se na ne podivat v muzeu.

Malir nebo spisovatel, po nemz zustane neco hodnotneho, vubec neni mrtvy. Fyzicky ano, ale jeho myslenka zustane a je sledovatelna. Pro mne I.S. Turgenev nebo Ernest Hemingway nejsou mrtvi lide, protoze jejich knizky ctu. Stejne tak Vincent Van Gogh, jehoz obrazy si mohu prohlednout v muzeich nebo na reprodukcich. Myslim, ze smrti zivot umelcu nekonci.

Napriklad ted prave sedime, v prvni pivni tramvaji (restaurace Prvni Pivni Tramway, pozn. red.) kterou jsem vymaloval. Kdyby me zitra prejela jina tramvaj, tahle tady bude stat a nepochybuji o tom, ze lide tu budou o zdi pecovat, aby zustaly zachovane. To je vse.

THINK: Da se v evropske civilizaci kultivovat vkus?

Sevcik: Ja si myslim, ze se stale kultivuje. Je to otazka pristupu jednotlivych lidi, jestli se chteji kultivovat nebo ne. Nekteri nasi spoluobcane se chovaji jako barbari a nevnimaji hodnoty umeni, protoze se zrovna honi za penezi nebo za cim. Mel jsem ted dve vystavy na Slovensku, byl to pomerne rozsahly prurez moji prozatimni celozivotni tvorbou, coz je zhruba 30 let.

Setkal jsem se tam se zajimavy jevem, ze i velmi inteligentni lide maji trosku jine hodnoty nez mam treba ja nebo jini stejne inteligentni lide v Cechach nebo treba ve Francii. Vse zalezi na tom geniu loci, ktery prevlada v te ci one lokalite ci civilizaci. Vsechny narody maji svoje civilizacni problemy. Zda se, ze je na Slovensku velmi dulezite mit pokud mozno co nejvetsi a nejhonosnejsi barak; u nas stejne vzdelani lide radsi cestuji po svete a poznavaji ho.

Spal jsem v Presove a pokud se pamatuji spravne ze skoly, jsou tam prvni nalezy inteligentniho cloveka a jeho tvorby z doby starsi nez 30 000 let. Neda se tedy rici, ze by tam nebyla civilizace, ale proste vse zalezi na lidech samotnych. Nemluvim konkretne, mluvim o jakesi orientaci.

Stran kultivace kultury; mohu bydlet v panelaku a psat, kreslit, malovat, vymyslet fantasticke veci a vydelane penize nevrazet do hmotnych statku. Jediny muj hmotny statek je kvalitni fotoaparat. Ja nepotrebuji luxusni auto, na to kaslu.

Mohu vypadat jako trhan, dulezite je, ze kdyz si dam tu praci, mohu nepatrnou tuztickou napsat roman a dostat za nej Nobelovu cenu, kdyz na to budu mit. Ja vlastne nevim, jakym smerem jde kultivace obecne. Ale je pritomna vsude kolem nas. Jsou hospody, jako je treba tato nebo jine, ktere jsem maloval, kde si jeste nikdo nedovolil na malby sahnout. Jsou ciste a kluci se o ne staraji. Tahle hospoda vypada zvenku jako skatule, ale uvnitr ma svoji atmosferu a clovek, ktery sem vejde, se chova jinak, nez kdyz prijde do nejake zaplivane ctyrky, kde si lide nekdy pocinaji jako dobytek. Ja rad kultivuji prostredi. Kostely jeste nedelam, ale chtel bych.

THINK: Oslovuje vas prelom tisicileti a uvahy o Apokalypse?

Sevcik: Myslite Armagedon? Ne, zadne lamani letopoctu nebo neco podobneho mne neoslovuje. Nejsem zamereny na horoskopy a predpovedi. Delam si legraci z nabozenstvi, filosofii, politickych stran...Mne oslovuji krasne obrazy a maliri, ktere mam rad. Nejsem ani clovek, ktery oslavuje vyroci. I na Silvestry jsem vetsinou doma a ctu si knizku, maximalne si zapalim prskavcicku.

Jedine, co budu mozna oslavovat, jsou me padesatiny v unoru pristiho roku. Ke svym kulatinam pripravuji serii vetsich vystav v cizine, ale delam to spise pro sve pratele. Ja sam neslavim a pres mnozstvi mych spatnych vlastnosti vim o jedne dobre: kdyz mam narozeniny, rozdavam darky. Takze budu pripravovat darky pro sve pratele.

THINK: Jak se da zivit umenim?

Sevcik: Clovek musi byt hodne dobry.

THINK: Daji se podplatit muzy?

Sevcik: Na inspiraci a muzy neverim. Verim pouze na vytrvalou systematickou praci. Je to svym zpusobem sinusoida, vrcholy, pak pady dolu, ale kdyz clovek denne odvede sve penzum prace, funguje to pak jako vodopad, napady se mnozi samy. Kdyz nebudete mesic kreslit a budete si lamat hlavu tim, ze musite, ale ze nevite co, je to nanic. Udelam-li denne par skic, vzdycky z nich neco vznikne. Je to normalni tvrda prace.

Jako kdybych chodil do fabriky. Vstavam v pul ctvrte rano a zacinam pracovat. Zadna muza, mne to neoslovuje. Neni to ani alkoholem ani drogami, nic takoveho. Jedina droga, kterou legalne uzivam, jsou cigarety, obcas male pivo, urcite dobre vino, nekdy nejaky ten panak, ale to nepokladam za muzy, nybrz za beznou spotrebu, jako kdyz clovek ji. Mymi obrovskymi konicky jsou vareni a rybareni.

Dokonce se sam pokousim dat dohromady knizku o rybach a o vareni, jmenuje se to 'Ryby, rybky, rybicky, lzice, noze, vidlicky a take sklenicky.' Musim vedet, jak se ryby chytaji, jak se pripravuji, jak se vari, pecou, smazi, co k nim pit a podavat jako prilohu, to vsechno znam. Fotim ryby, rybare, krajinu, vodu, ruzne nalady, je to takova hra na to, ze az budu mit nekdy cas a budu se nudit a nepujde mi malovani, dam to vsechno dohromady. Mam stovky fotek, desitky napsanych receptu, ktere jsem si sam vymyslel.

Vzdycky mam radost, ze chytnu rybu, vetsinou je i poustim. Ale kdyz vim, ze takovou jsem jeste treba nedelal, vezmu ji domu, pripravim na nejaky zpusob, udelam prilohy, dobre vinecko pridam a pozvu pratele, aby to snedli. Predtim nez to snedi si udelam fotky, takze nakonec mam vyfocenou chycenou, uvarenou, upecenou, usmazenou, pote na talir naservirovanou rybu...Loni jsem vecne chodil po starozitnostech a kupoval ovalne talire, kterych mam neuveritelnou furu, aby kazda ryba byla na jinem taliri s jinym priborem. Je to blbustka, moje hra, ale mozna ze to bude i dobra knizka. Clovek musi vedet, co s tim, jak na to a pro koho.

THINK: Maji zvirata dusi?

Sevcik: Asi jo. Mam kocoura a kdyz nejsem delsi dobu doma, je takovy smutny. Mam takovy pocit, alespon se tak tvari. Ted jsem nebyl nekolik dni doma a on chodil tak smutne...Ale uz se ke mne zase tuli a vine a leze mi do postele. Aspon nektera zvirata a zcela urcite muj kocour Vaclav rozeznaji naladu. Bohuzel neumi mluvit ani telefonovat, ale presto mu casto volam, kdyz jsem pryc. On sice telefon nezvedne, ale vi, ze mu volam ja a jde si sednout k telefonu. To je take hra: 'Volam svemu kocourovi.'

THINK: Neni paradoxni, ze jediny hmotny statek - fotak - vas nakonec malem stal zrak?

Sevcik: To uz je riziko podnikani, kdo s cim zachazi, tim take schazi. Chci-li udelat nejakou velmi dramatickou fotku, musim vedet, ze me pritom muze nekdo i zabit. Nevzrusuje me to. Pristupuji k tomu naprosto chladnokrevne. Vim, ze kdyz budu salonni malir a malovat doma panicky milionaru, bude ze me v bezpeci ukryty treba vyhledavany ale zmlsany spratek, ktery bude delat sracky. (smich) Bez prominuti.

THINK: Zachazi - schazi. A co takhle "Clovek mini, osud meni?"

Sevcik: Ja si myslim, ze clovek muze menit pouze sam svuj osud. Je na sile presvedceni, ze to, co dela, je ta spravna cesta. Ja si myslim svoje, stale jdu dal a dal. Ani nevim, kde ted jsem, dulezite je prekonat jakousi odstredivou silu, kdy se clovek prestane plizit po zemi jako nejaky plaz a kdy se mu podari letat.

Ale musi vedet, jak vysoko a daleko si muze troufnout. Jsou urcite vysky, ktere mohou nekomu vadit. Jak zname z Ikara. Pokud si myslim, ze to dokazu, mohu odstartovat treti kosmickou rychlosti a jit uplne do hajzlu, uplne pryc a letat nad zemekouli a je to moje vec. A nikomu to nikdy nebudu vysvetlovat, protoze to se vysvetlit neda. Nekdo zkratka chodi po zemi, nekdo se plazi, nekdo se plizi, nekdo leze pod zem a strka hlavu do pisku a nekdo si volne leta. Ja si volne letam. Nikdo v zivote me nemuze nastvat.

THINK: A co manipulatori, kteri ovladaji narody?

Sevcik: Ignoruji. Mne imponuji jine osobnosti - Bruegel, Van Eick, Leonardo Da Vinci, to jsou moji tatove.

THINK: Kam pojedete letos na dovolenou?

Sevcik: Kam bych urcite zase zajel...do Spanelska. Tam je to zivocisne drama z lidi citit, teplo z nich vyzarujici je fascinujici. To same v jizni Francii, v severni It*lii,
v Recku...to jsou v podstate nejlepsi tabule. Stredomori jako takove. A do techto klidnejsich vod bych se chtel jednou odstehovat z tohoto statu.

Budu chodit na ryby a budu vzpominat, jak jsem zil nekde v totalne ranem kapitalismu, kde lide nepochopili, ze vsechno neni jenom o penezich, ze je to take o moralce, o lidskych vztazich, o slusnosti, tady to vsechno za deset let zmizelo. Po aktu nazyvanem Sametova revoluce, ale byla to spise Mozkova mrtvice, je to tady vsechno uplne o necem jinem. Ja osobne ten akt nazyvam Tichou dohodou.

A budu v dalce vzpominat na to, ze nikdy tak rychle nekrystalizovaly mezilidske vztahy jako za poslednich deset let tady, kdy se z chudaku, ubozaku a intelektualne mene potentnich lidi stali najednou milionari a mysli si, ze mohou uplne vsechno.

Ale muzou si jenom nahrabat a potom umrit. To neni globalizace, to je silenstvi lidi, kteri jsou najednou utrzeni ze retezu. Ja se nikam nezenu, nehrabu, neknucim, nestezuji si, usmiv*m se, snazim se byt tot*lne asertivni, v pohode...Myslim si, ze z tech neduhu, ktere jsem vyjmenoval, musite na to mit, abyste nezesilel, protoze ja znam kupu lidi, kteri zesileli jenom z toho, ze neco maji nebo ze si mysli, ze neco jsou.

A ja se z toho mam posrat nebo co? (smich).

back <<