A dostala nepocitanych
Text: Josef Monik

Kveta Sera, korektorka vyznamneho nakladatelstvi, si domluvila schuzku s jednim prekladatelem na vecer do nove otevrene, a jak on rikal, pseudointelektualske hospody.

Neni to ani tak hospoda, je to spis soukromy klub v romanskem sklepe restituovaneho domu, nebot status hospody by musel schvalit hygienik a hygienik by neschvalil doupe, byt romanske, kde jeden bezpohlavni zachod pripada na osmdesat lidi.

Ostatne muzi, kteri klub navstevuji, chodi mocit do pruchodu v dome, coz situaci usnadnuje, ale hygienika by to asi neobmekcilo.

Kveta se tedy onoho chladneho vecera vydala do klubu s jednim zachodem a cestou se zastavila v jednotkovem dome Tesco, kde koupila pro malou dcerku lopaticku a kyblicek vyrobeny v Hongkongu.

Do klubu prisla vcas, takze tam jeste pet minut na sveho partnera cekala. Klub je zakoureny, ale pseudointelektualsky. Premyslela, co to znamena. Prekladatel take rikal, kdyz se ho ptala, jak to tam vypada, ze se prostredi podoba "ctyrce napravne," tedy cenove skupine, kam chodi hrubsi osazenstvo v monterkach a opilci. Osazenstvo tady nebylo nepodobne skupinam priznacnym pro ctyrku; sedely tu i dvoje monterky, ackoli byl vecer.

A to se do klubu chodi jen na heslo a bezny pasant z ulice by dvere nenasel, nebot se jde pruchodem a dolu po schodech a nikde neni cedule. Kdyz prisel prekladatel, ktereho predtim znala jenom po telefonu, ukazalo se, ze je to mily chlapik, s nimz je radost si popovidat.

Zjistili, ze maji spolecne zname a ze spolu dokonce chodili do stejne materske skolky, i kdyz si jeden druheho nepamatovali. Ale shodli se na tom, ze si pamatuji Marketu Hejbalovou a Misu Blahovou a to bylo hrejive natolik, ze si dali whiskey s ledem.

Potom se venovali prekladu a prestoze v romanskem lokale houstl hluk, dobre si rozumeli; jednalo se ostatne jen o zasvecovaci schuzku o autorovi a dile. Kveta si nicmene povsimla ve vybranych ukazkach nekolika drobnych nedostatku.

"Vis, Petre (jmenoval se Petr), reknu ti takove vousate prislovi, mozna jsi to uz slysel: "Preklad je jako zena; budto je krasny, nebo je verny."

"Ne, to jsem neslysel," odpovedel prekladatel.

"No, vidis. A presto nekdy musi byt verny, aby byl krasny. Nekdy proste nemuzes zamenit orech za jablko, prestoze se to v cestine lepe rymuje. Takovy orech ma kontinualni komplex aspektu, jez do sebe navzajem prechazeji a ve sve existenci a razu se ustavicne vztahuji na "mne", vnimajici subjekt, ac na mne nezavisi vylucne a nejsou tudiz ciste "subjektivni".

Aspektem teto hospody je jeji chapani jako mista spriznenych dusi, presto ma objektivni vlastnosti, ktere se nedaji odparat, a pouze jeden hajzl." V podobnem duchu se vesele bavili dal, az Kveta rekla, ze uz musi jit, a to zacal byt prekladatel trochu neprijemny a nalehal, at jeste pocka, vzdyt neni tak pozde a dite ze uz stejne spi a manzel ho pohlida, ale Kveta se nedala; rekla, ze ji nemusi vyprovazet, ze si na Narodni sedne na metro, a odesla s prekladem srolovanym v kyblicku na pisek.

Prosla Jilskou ulici, bylo asi deset hodin, a tady ne aby pokracovala primo na osvetleny Perstyn, ale vzala to Skorepkou, kde si povsimla devcat v kratkych sukynkach. Po nekolika krocich u ni zastavil vuz Ford Sierra a v nem sedeli dva usmevavi mladenci:

"Kouris?"

"Ne, ale mohu vam zapalit."

"No tak my te svezeme.

Za kolik?" Kvete doslo, ze si ji s nekym pletou a rezolutne jim zabouchla dvere auta: "Za milion!"

Mladici slapli na plyn a z odjizdejiciho auta znel smich.

"Cha, cha, za milion."

Vtom ji zezadu uchopila silna ruka za vlasy a smykla s ni ke zdi.

Zensky hlas ji zasipel do ucha: "Co kurvis kurzy, cuzo? Kde mas svyho nabijece?" Kveta se pokusila vytrhnout, ale v pevnem sevreni se jenom tocila nemotorne na chodniku, v ruce kyblicek s lopatickou.

Vsimla si, ze utocnice je velka blondyna s krasnyma ocima a treskute namalovanymi rty. Vedle ni stala sneda divka, ktera se rychle rozhledla, priskocila ke korektorce a chytila ji za kabelku visici pres rameno. Spojenymi silami ji zatahly do domu a zacaly do ni mlatit hlava nehlava.

"Tak za milion! To bys musela vypadat jinak. Sem nam nepolezes", a skrabaly jako kocky.

"To je omyl," volala vzlykave Kveta.

"To je posun v konotaci. Ja sem nepatrim. Ja jsem verna," vykrikla, a i pres kopance si uvedomovala, ze takhle si nepomuze. Napadlo ji, ze ta velka je krasna, ale nepresna, a ta mensi by mohla moderovat Romale. Nedutklive divenky prestaly mlatit a kopat a prohrabovaly se ted v jeji kabelce. Nasly par stokorun a listky na sunar, daly je zpatky a hodily ji vec do klina.

"Ale tohle si vezmem, ty spisovatelko," rekla vitezoslavne ta vetsi a popadla kyblicek s rukopisem a s lopatickou. "To si poctem." Kveta si tim nebyla tak jista. A divky vybehly ven, skocily do zhasnuteho taxiku na rohu a ten s nimi rychle odjel. Kveta se zvedla ze zeme a z tvare si setrela slzy, sminku a krev. Svetrik mela potrhany a na puncochacich dlouha oka.

Vysla z domu a oprasila se. Potom se sklopenou hlavou probehla ulici nahoru a pruchodem Platejzu na Narodni. Cestou se nedivala nalevo ani napravo. Pred obchodnim domem si vzala taxika.

"Do Hornich Butovic, prosim."

"Ten te zridil," pokyval hlavou ridic, "nejakej prisnej frajer."

"Ne, to byly dve vasnive ctenarky." Taxikar se na ni podival pozorneji.

"Tak kam to presne bude, mlada pani?"

back <<