Bratr proti bratru,
Otec prot synovi
Zaslepena Praha?

Text: Petr Tomaides
(Dalsi clanky od stejneho autora)

Praha... Ach... uz je skoro podzim... odpoledne... krasne slunecne odpoledne, vsude klid a mir.... ...a tak se jdu projit. Prede mnou kosate stromy na Karlove namesti...ve slunecnich paprscich poletuji musky a ja se snazim vstrebat tu atmosferu. Leto bylo fajn a jako by se se mnou chtelo prave dnes rozloucit timhle odpolednem. Mam v hlave slunce a mam tam i radost, mam v hlave vseobjimajici prirodu a hlavu mam v oblacich... jenze...!!!...

Prichazim na prvni krizovatku a z kochani me vytrhavaji rany kladivem. Co to k certu delate? Takhle rusit poklidny podvecer! Obrazek jako ze spatneho filmu. Prvni kavarna si zabednuje vylohu a hned za ni dalsi a i ta masna je uz skoro cela oblozena drevenymi deskami... Copak vyhlasili stanne pravo?

(tady pro reakce na demonstrace)

Jo... vlastne... uz mi to dochazi...Globalni obrnovani proti globalni invazi protiglobalnich vytrzniku...

Tak tomu rikam " pro strejcka prihodu"...V tipkuju sam pro sebe, ale jde z toho spis hruza. Hruza z moci medii. "Ocekavejte to nejhorsi, ale predstavujte si to jeste daleko, daleko horsi.... ...skutecnost pak bude strasliva". Co udelate vy, kdyz uslysite takhle poradne nafouknutou bublinu s demonstranty demolujicimi nase krasne mesto...?

A najednou oteviram oci. Tady a tamhle stoji policajt a tamhle jsou dokonce ctyri a po par krocich dalsi... skoro se zacinam bat. Ve Stepanske diskutuje babicka se tremi policisty najednou. Zaslechnu jenom:..."No to vite, ja mam strach a cekam odkud to prijde....." Media zapracovala a zakricela opravdu hrmotne. Babicka se v hruze bezi zabednit do sveho bytu, rodice s detmi jsou na "nucenevitane" dovolene, ulice se pomalu vyprazdnuji, je slyset tlukot poplaseneho srdce Prahy.... Kdo z tech lidi vlastne vi o co tady jde....? Kdo vi co se stane...?

Jen ocekavani a predstavy... citim, ze tady kolem jen ty nejhorsi..... Jdu dal a u Namesti Miru uz temer skutecne vidim tu vravu desetitisicu demonstrantu, transparenty a mirova hesla se mi michaji se zapalenymi auty a dlazebnimi kostkami, zlo a dobro... vsechno splacane v moji hlave dohromady, zarucene informace a dohady, zprostredkovana a nedomyslena pravda..

Oci medii a moje oci... "At se stane cokoliv, chci byt pri tom, protoze to chci poznat po svem", slibuju si, kdyz jdu kolem Nuselskeho mostu a prohlizim si zatim klidne Kongresove centrum...

Otacim zpatky ke Karlaku a mijim dalsi policisty. Nad hlavou mi plasi myslenky vrtulnik jako vykricnik. Jde vubec byt tady v klidu? Nebylo by lepsi zabednit se spolu s ostatnimi nekde daleko a dat si na oci televizni klapky s bombastickymi zabery horiciho auta na Vytoni...? Oslepnout sledovanim serialu: Rozmlacovani Mc fried chicken bank, cast prvni, druha a treti a....a kricet: "...Ja bych je hnal parchanty..." s pivem v ruce a rukou v rozkroku? Trast se v rozich pokoju a premyslet, kdo to zaplati....kdo to zaplati...??? ...Kdo za to zaplati...???

A O CO TU VLASTNE SLO??????

Ze by se smysl nekam vyparil a zustaly vytrznosti, strach a nic...?...
Zkazene odpoledne? Ani ne. Porad jsou na namesti ty velke stare stromy, co pamatuji mozna mnohem vic, nez televizni a novinove archivy... .Je patek a pomalu zapada slunce. Je teplo. Financnici se uz schazeji.

Zahybam dolu na Albertov a vim, ze ve skutecnosti nebude tak zle. Citim, ze je porad nekde ve vzduchu trochu babiho leta i klidu. Stacilo by jenom vyjit ven... a kouknout se.

Kouknout se!

back <<