FEJETON Oranzovy ranzovy embecko s bublinkama Text a fotopozadi: M . Stransky (Dalsi clanky od stejneho autora) Skoro bych rekl, kdyz se divam zpatky na to LOVESTORY uboze natoceny, jak na Petrine a na Mustku hovno si mame co rict a hovno se mame co na sebe koukat. Misto slz se ale nudim a nejradsi bych uz porad spal tvari ke zdi, abych nevidel zlodeje, kdyby me v noci prisel ukrast. Celej se tresu, jak jen si vzpomenu na tu nejcizejsi holku, bolest na licich a v zaludku pocit, jako kdyz se na horsky draze jede hodne DOWN. Jenze pred spanim jeste pivo a pivo a po delsi dobe znovu souznim s hukotem a skripanim casu a hraju si s nim a on se mnou v pratelsky skadlivem rytmu, i kdyz vim, ze on je predem vitez. A v tom zlatem pruhledu vidim bublinky rozkose, jak se pomalu prelevaji do me, jedna neni nic, ale dohromady JSOU, tisic krat tisic bublinek dokaze i mluvit, a tak ve zlatem pruhledu hledam, ktera bublinka mi co prinese, ktera prozradi svoje tajemstvi. Vybavila se mi Nerudovka, jak vypadala jedno slunecny nedelni dopoledne, v lete roku 1979, na krajich chodniku staly embecka a skodovky stovky, bliz k Hradu nejaka ta volha, v ulici par deti ty doby, smaly se a vypadaly stejne jako ty jejich barevny nafukovaci mice, stary baby se vyklanely z oken, par vlasu scesanejch z cela, kvetovany saty s velkejma pruhlednejma knoflikama vpredu, silny brejle v plastikovejch obrouckach, bezzubily se a krivily rty, zeny varily obed, z otevrenyho okna byla slyset televize, nekde dal radio, zacinalo byt horko, vubec nefoukal vitr, jel jsem nekudy tudy se strejdou, co mel dlouhy ridky vlasy, dziny a dzinovou bundu, byl trochu tlustej, bylo nas pet v jeho oranzovym embecku, nevim kdo presne, ale urcite taky mama v tmave zelenych satech, v botach, ktery se tehdy nosily, kourila cigarety Clea v mekky papirovy krabicce s obrazkem asi bezovy kapsy od kosile, mela svetle hnedy mikado a velky slunecni brejle, v aute vedle me se valelo par mejch bratrancu, jeli jsme snad nekam na svatbu, cert vi, dulezita byla jen ta cesta, nalepenej na okynko jsem sledoval vsechno, co bylo venku (jednou to treba sam sobe promitnu), hltal jsem to lacne, protoze do Prahy jsem se tehdy moc nedostal, jen jednou za cas k tatovi do prace, mel tam sero, psaci stroj, kolegyni s dlouhejma tmavejma vlasama, moc se mi libila, slo se tam pres dvur, kde rostl mohutnej kastan, na zemi spousta listi a kus zeleza, tata mi uvaril caj a mel dlouhy fousy, tehdy jeste cerny, no a to strejdovo embecko se najednou zacalo plnit zlatejma pivnima bublinkama, foukali jsme do nich, poletovaly i venku, vznasely se k oknum a pristavaly babkam na tvarich a praskaly, babky se chechtaly a zaviraly okna. Ve zlatem pruhledu se prohanel strejda v oranzovym embecku, jezdil dokola po stenach sklenice, jako se na poutich jezdilo na motorkach v kouli, za strejdou jsem sedel ja, mama a snad par deti, ktery vypadaly trochu jako dzinovy mice, vlastne to byly bubliny s perletovyma knoflikama a cernejma fousama. Bylo jasny, ze je cas otocit se ke zdi. Jen jsem se jeste na posteli v pyzamu vyfotil na SAMOSPOUST. back <<