FEJETON
Balada Sedicova, aneb metro
nam byl cert dluzen Sedim rad...

Text a ilustrace: Petr Tomaides
(Dalsi clanky od stejneho autora)

Sedim na lavickach, zidlich i sedackach. Sedim rad snad na vsech mistech. Sedim, i kdyz nekdo mozna podotkne, ze stani je zdravejsi. Sedim ale proto abych sedel a nejradeji sedim v prostredcich mestske hromadne dopravy. Jsem totiz sedic. Myslim si, ze i vy se tu a tam radi posadite, nebot jsem vysledoval, ze sedet v precpanem dopravnim prostredku je primo prednost. Vsichni jsme nalezite pysni na sva privilegovan* mista, takze n*s nemuze temer nic ohrozit. Rik*m to bohuzel s povzdechem...

TEMER nic. Konstrukteri prostredku MHD si totiz na nas vsechny a na sedice obzvlast, hrozne zasedli. V autobusech a tra vajich jsme jeste docela chraneni pred problemy. Staci jen, jak se mezi sedici nezne rika, "urvat" dobrou sedacku a je vyhrano.

Mista k sezeni jsou vzdy presne pro jednoho cloveka, vzdy presne pro jeden - a jsme samozrejme stastni, kdyz zrovna "ten Na..." - zadecek. Sedime si a krome obcasne rozklepane babicky nebo dedecka, nas nic nemuze vyvest z miry. (Ja uz jsem si na ty jejich utrpne pohledy zvykl, takze se vzdy spise bavim.)

Co kdyz chce ale sedic pokracovat v ceste metrem...? Nastava HOROR! Lavice barvy zkazeneho cerveneho vina halabala rozesete po dlouhem vagonu. Pro sedice ucinena pohroma. Ta nenapaditost..! Ta konstrukcni nedokonalost! Proc jen nemuze mit kazdy sve vlastni, presne urcene misto k sezeni !? Tolik rozhodovani... Tolik ztracenych nervu.... To metro nam byl cert dluzen! Neni divu, ze si sedici pro jizdu pod zemi stanovili zvlastni pravidla. Ta aspon castecne eliminuji nervove otresy vyvolane tim strasnym sedackovym chaosem.

Nad vsemi pravidly pak jako plamen zari pravidlo z nejposvatnejsich, tzv. pravidlo praveho metra, jinak tez pravidlo "vsichni sedi". Toto pravidlo plati jak uprostred vagonu, tak na krajnich takzvanych "rohovkach". Casto jsem zaslechl prave z kritickych rohu vagonu:

"Tam maji sedet tri" Nebo: "Tam se vejdou tri" To je ale pratele zbytecny problem a mozna dokonce omyl. Nejmoudrejsi sedicovo pravidlo totiz rika: " Ac je volna jakkoliv mala cast lavice v metru, vzdy se jedna o misto k sezeni...". Jen kdyz si na malou cast tohoto pravidla vzpomenu, mam ihned dobrou naladu. Zavadim pohledem o prvni maly uzounky prouzek kozenkove lavice a uz vubec nic neresim. Nastavim se k memu mistecku zady a prislusnou silou dosednu.

Nekdy se mi dokonce podari vytlacit si o neco vic mista, nez jsem puvodne predpokladal. To je rozhodne dobre. Nekteri z pratel sedicu ale i pres prisna pravidla napor v metru nevydrzi. Sedaji si pak i na dokonale zaplnene lavice, primo ostatnim na klin. To je zoufalost, kterou neuznavam. Je mi ale lito, ze k tomu musi dochazet.

Spolecne s ostatnimi proto spilam konstrukterum "iz mytisina", za jejich neprehledna mista k sezeni. Musim se vam ale nakonec sverit s necim opravdu prevratnym. Kdyz se vse uspesne podari, tak si jiz sedici v metru nebudou muset zoufat nad neprehlednosti a odpadnou i problemy s nezaplnenymi kousky lavic. Staci jen velice malo. Musime jen byt vsichni naprosto stejni a nas zadek se pak pohodlne smestna vsude.

back <<