S VAJGLEM CITU JSEM TIPNUL SAM SEBE

Text/foto: M . Stransky
(Dalsi clanky od stejneho autora)

Vycistil jsem si zuby, aby mi nesmrdelo z pusy. Stydel bych se za to pred tebou. Dal jsem si telefon k oknu. Lampa venku na ulici stoji akorat ve vysce meho panelu.

Skrz vetve stromu, skrz vecerni mlhu a upatlane okno na me dopadal zbytek zluteho svetla. Zvedl jsem sluchatko. Byla jsi tam, rovnou, bez vytacek, protoze jsi ted tady vsude. Zkousel jsem ti rikat, co citim a po cem touzim. Doufal jsem, ze te to zajima, protoze jsi na me mila a usmivas se, kdyz jsme spolu. Pripadal jsem si jako stydlivy exhibicionista. "Touzim si s tebou osahavat osudy."

Nad nami cerna Lucinka rozsvitila na svem nebeskem tele zarive diamanty noci. Mezi panely take prosvitala spousta svetylek a byl to divny pocit vedet, ze vsude vsichni a nikde nikdo. Stal jsem se sluchatkem v rozplizlem zlutem svetle, spickou nosu se dotykal okna. Scvrkaval jsem se v ghettu vlastni duse.

"Pojdme dostavat zavrat spolecne, abychom si rozumneli bez vysvetlovani." Mlcela jsi na druhem konci dratu, mlcela jsi ted tady vsude. Zacali jsme se libat, jako vzdycky, kdyz neni co rict. Podle hlasu ze sluchatka bylo poznat, ze se ti to libi. Okno prede mnou ted bylo zamlzene z obou stran. "Ty se koukas?!" ozvalo se ze sluchatka.

Jeste chvili jsem ti pak neco roztrzite rikal, ale nemelo to smysl. Vlastne jsi me ani nemohla slyset. Byla jsi prilis blizko, nez abych se te mohl dovolat. Sedela jsi vedle v pokoji a divala se na Panelstory. "Ja vim, raj ve dvou je nesmysl. Adam s tou svou to taky nezvladli."

back<<