TAK SBOHEM, MEJLO...

Ptal se: Michael Kyselka,
Zpracoval A: Hany
(Dalsi clanky od
stejneho autora)

Nedavno nas opustil jeden z hlavnich predstavitelu hudby nekdejsi druhe kultury, Mejla Hlavska, zakladajici clen Plastic People of the Universe. A tak jsme poprosili o rozhovor jednoho ze zasvecenych, vedouciho Redakce jazzove a popularni hudby stanice Cesky Rozhlas 3 - Vltava, Alese Opekara.

T: Kdo je tvuj oblibeny zpevak?
A: No nejspis ten Barta, nevzpominam si, ze bych mel nejakyho jinyho extra oblibenyho.

T: A nejakej sympatickej, treba ne tak dobrej?
A: V kdejaky kapele je sympatickej zpevak. Treba Hookers maji sympatickyho zpevaka, tim nechci rict, ze by umel zpivat...

T: Vyskytuje se u nas jev, ze je treba vybornej zpevak, ale zaprodava se?
A: Tak urcite, no, nevim. Nabizi se treba Hulka - ten by mel spis zpivat operetu nebo operu, ale asi by se tezko uplatnil v nejaky zajimavejsi hudbe.

T: Jako spoluautorovi rozsahleho a detailniho dokumentu o ceske hudbe, ktera doba ti byla obzvlast blizka a cim?
A: Dve doby. Jedna, kterou jsem nezazil, uplne zacatky, i kdyz vlastne zazil. Ten proces s aktery v kavarne Manes, ktery byli odsouzeny za tancovani rock'n'rollu. Myslim, ze rozsudek soudu padl v dobe, kdy jsem se narodil. Mozna, ze me to pak zpetne oslovilo.

Konec 50. let me fascinoval, ty prvni momenty probleskovani noveho stylu, jak to rezonovalo u lidi a u uradu a jak se to dohromady pralo. Druha era me oslovila bytostne, jelikoz jsem rocnik Johnnyho Rottena, myslim tim 1957. U nas to bylo trochu pozdeji, ja jsem vyrustal na jazz rocku a art rocku a dlouho jsem tu scenu punku a nove vlny podcenoval nebo preziral.

Definitivne jsem do toho pronikl az se clankem "Nova vlna se starym obsahem", ktery me tak strasne nas...l, ze jsem to zacal studovat, i zpetne z nahravek pred rokem 83. Strasne se mi to zacalo libit, zjistil jsem, ze texty vyjadruji moje pocity. A ztotoznil jsem se s celou tou erou nove vlny. Mluvim o ceske, potazmo i svetove.

T: Co byl ten hlavni rozjezd nebo kapela, ktera te nejvic inspirovala v nove vlne?
A: Talking Heads. Jeji nova podoba s minimalismem me silne oslovila, to uz bylo na dost vysoke urovni. A Police. I reggae me oslovilo, a ackoli mam rad blues, reggae ho trochu vytlacilo tim metrorytmickobasovym spodkem.

Byla to zmena. Muzeme se bavit o tom, ze blues a reggae spolu uzce souvisi, ale prece jenom jaksi ten dojem posluchacsky je jiny a tehdy byl novy. Ale do bigbitu reggae vstoupilo nove.

T: A reggae u nas?
A: Tak v 84.- 85. to hrala kdejaka kapela.

T: Vzpominas si na Drvotu?
A: Samozrejme, byl ulitlej jednim smerem, sehral na tehle scene hlavni roli, krome Jo Jo Bandu, ktery byl v mych ocich vzdycky malinko komercni. Babalet se i v cestine snazil o nejake to rastafarianstvi ale jaksi ta jina lokalita nez Jamajka... Navrat do Afriky je neco jineho nez do Cech. Ale bylo to velmi stylove. Koncerty byly strasne fajn. Pak tu byly kapely jako Dr .Max, ktere se snazily podobne, ale zacalo to unavovat.

T: V 80. letech musely kapely, ktere chtely byt komercne uspesne, delat nezavadnou muziku - asi se to obcas pekne hrotilo...
A: Hm...Od roku 85 velmi komercne znely i amaterske kapely, ktere si moc nedelaly ambice na uplatneni v mediich. Pokud kapela mela ambice se prosadit, musela radikalne zmenit sve zamereni i publikum a prestala zajimat amaterskou scenu. Pokud chtela zustat svoje, tyto ambice nesmela mit.

Tady dost absurdne byla rada amaterskych kapel, ktere nebyly v mediich, nevydavaly desky a znely dost komercne. Ve smyslu libivosti, podbizivosti. Projevovalo se to i na festivalech Rockfest.

T: Hlavni magnati kolem vydavatelskych firem byl Panton, Supraphon a Opus. Byli hodne rozdilni?
A: S Opusem nemam moc zkusenosti, ale myslim, ze podminky byly dobre. Na Slovensku nikdy nevznikl echt underground jako u nas, asi nebyl duvod, oni byli vzdycky takovi otevrenejsi.

Rozdil v Supraphonu a Pantonu byl, ze Supraphon mel smlouvy s nejlukrativnejsimi hvezdami jako byli Gott, Vondrackova a podobne, takze Panton spis vyzobaval ty zacinajici. Ale nemuzu ho moc vychvalovat, strach a cenzura tam byly taky.

T: Byli lide, kteri meli moc a presto dokazali udelat kompromis?
A: Nejdulezitejsi telesa byly textove komise, kterym se predkladaly ke schvaleni vsechny texty, a kdyz je zamitly, nesmelo se to natocit. Ale v Pantonu a v rozhlasove textove komisi sedeli podobni lide, mezi nimi tehdy zaujimal celni misto Vaclav Hons a na ostatni si nepamatuji...

Tak se stalo, ze pokud textova komise text zamitla a doporucila zmenu, nektery clen komise mohl rici, tento text je spatny a ja vam napisu takovy text, ktery u nas projde. A kapela mohla rici, ne, my si piseme texty sami, nebo rekla dobre, my o tu desku stojime a texty neumime psat, vy to urcite budete umet lip, takze pak vysla deska a byly tam texty podepsane treba pod pseudonymem nekterym z clenu textove komise, ale ve skutecnosti tam zustal ten samy text jako tam byl predtim.

T: Jo takhle...
A: Takze slo taky o tantiemy, byly to takove mafie, ktere to schvalovaly.

T: Jak se koukas na muzikantstvi jako na remeslo?
A: Mne strasne bavi hrat na nejruznejsi nastroje, ale nikdy me nebavilo cvicit. Kdyz jsem zkousel hrat v nejakych kapelach, nebavilo me ty pisnicky opakovat, takze jsem o tom radsi zacal psat nebo mluvit. Nicmene se obavam, ze se to bez urcite remeslnosti asi neobejde.

Ta musi byt zakladem, aby se pak dala stavet nejaka myslenkova duchovni a tvurci nadstavba. Obzvlast u tanecni hudby to musi byt remeslne dobre. A naopak - hudba alternativni, ktera ma vyjadrovat nejake pocity, nerku-li poselstvi, tak tam je dulezitejsi kreativni pristup, remeslnost by naopak mohla byt na prekazku. Cili jak v ktere tvorbe. Ale jsou i ciste studiovi muzikanti.

Kdyz nekdo potrebuje neco pro urcity konkretni ucel, tak musi mit remeslneho muzikanta. Scena potrebuje vsechno.

T: Co se stalo s kapelama, jejichz koncept na tom protitlaku rezimu stal? Visaci zamky, Vitkova kvarteta..? Jakou maji dnes sanci?
A: Rada takovych kapel, ktere vyrostly na protinazoru vuci rezimu, vylitla nahoru na zacatku 90. let, treba LP Orliku se prodalo asi 100 000 kusu, coz je dnes nemyslitelne. Pak to spadlo a dnes jsou existencni moznosti takove skupiny umerne moznostem folkaru, jejichz cinnost je zase primo umerna politicke situaci. Folkari se museli nejak pretransformovat, aby mohli dal fungovat.

Kapela, ktera vyrostla z nejakeho konceptu, urcila si styl a vyviji ho, muze fungovat dal. Ale predpokladam, ze jeji vyvoj bude jiny, nez kdyby, nedej boze, ta politicka situace zustala stejna. Asi bude smerovat k te mensi revolte, k hledani spise zvukovemu nebo rytmickemu, nebo bude ta nasranost nastavena proti nyni masovejsimu konzumu.

T: Identifikoval bys nejakou muziku jako typicky ceskou?
A: Treba cesky folklor. Ba ne, ten je trosku nemeckej... Mozna moravskej folklor, ten je nejvic ceskej, to bude dobry, kdyz to napises. Ale samozrejme v big beatu jsem mel vzdycky za to, ze jde hodne pres ceske texty.

Jazyk ma urcitou rytmickou a zvukovou kvalitu, ktera se do te hudby promita a tak mam dojem, ze vic cesky vzdycky mohou byt pisnicky, ktere primo vznikaji na ceske texty nebo se nechaji dodatecnym otextovanim ovlivnit. Jako v druhe polovine 60. let byly vic cesky Olympic nez Matadors, nechme stranou muzikanskou kvalitu.

Jakmile se zacalo podle cestiny frazovat a rytmizovat, bylo to vic ceske, jako kdyz Misik v 70. letech primo zhu-debnoval basne. V nove vlne se zacalo hodne zpivat v cestine, a ackoli se cerpalo ze zamori, ta hudba se rychle adaptovala. Treba v Jasne pace slysime trochu Talking Heads, presto jsou ty pisnicky dost cesky. Ceska specialita je i cerny humor a sarkasmus v jejich textech.

T: Prehoupneme se: mas dve deti: Big Beat a muzeum na Male Strane. Kde jsou spojnice mezi tema dvema fenomenama, z nichz jeden je porad a druhy je misto?
A: TV serial Big Beat vznikl nezavisle na moji iniciative, k tomu jsem prisel, az kdyz se na tom zacalo pracovat. V planu bylo 12 dilu, ale nakonec jich vzniklo 42. Behem prace na tomto serialu vykrystalizovala myslenka shromazdit, uchovat a pripadne vystavit ty dokumenty, ktere se pujcuji na snimani, protoze se postupem casu nici nebo ztraceji.

Proto se Petr "Hrabos" Hrabalik, Radek Diestler a Josef Kytnar rozhodli zalozit muzeum a archiv popularni hudby. Nakonec se to podarilo zrealizovat v ramci Praha Evropske mesto kultury 2000. Historicky je jadro vystavay limitovano na 1956 - 72. Je to rozcleneno do 5 casovych obdobi, kazde ma vyber zvukovych ukazek, jsou tam i vizualni projekce.

Od listopadu jsme zacali kazdy ctvrtek s hudebnim vystoupenim - hraje se hlavne blues a stare rokenroly. U vstupu do objektu uz hraji ty zvukove ukazky, vsechny exponaty maji popisky, v prvni casti vznika sin slavy v souvislosti s hlasovanim Akademie popularni hudby, v druhe casti foyer jsou spise osobne ladene exponaty, pak tam je chodba, ktera pripomina vyznam trampskeho hnuti a vyznam dixielandu pro rozvoj big beatove sceny, pak tam jsou prave vezenske dvere, coz musime cizincum a mladezi hodne vysvetlovat proc.

Dovezli jsme je z Ostravy a u nich je kolaz z rozsudku nad nespravedlive odsouzenymi muzikanty z 50., 60., 70., let ale i 80. let. Pripominka tomu, ze muzikanti byli mnohokrat ve vezeni proto, ze byli big beatovymi muzikanty. Pak je tam prispevek radiu Luxemburg s autentickou nahravkou z roku 1959, zesilovac Samuel z prelomu 50/60 let, na kolene vyrobeny studenty fakulty radiotechniky Petrem Kaplanem a jeho bubenikem Jirim Dolezalem a Pavlem Chrastenou.

Na podiu je asi 10 dratenych kleci nebo saten a je tam kolaz dokumentu vztahujicim se k ruznym obdobim.

T: Onehdy byly debaty o mecenasi jazzu, ze to byl Karel Velebny. Byl nekdo podobny vudci osobnosti v jinem odvetvi?
A: Asi bych v oblasti jazzrocku videl Martina Kratochvila a Lubose Andrsta, v oblasti big beatu Petra Jandu, pokud jde o muzikantskou autoritu, zminil bych Ottu Bezloju, baskytaristu Matadors, ktery trvali bohuzel jenom par let a nezustali v povedomi, navic zpivali anglicky. Jinak Vladimir Misik je postavou, kolem ktere se mnoho veci tocilo po dlouhou dobu. Pak v 80. letech zasahl vyznamne Michael Kocab.

T: A co Sv. Vincent?
A: Zaujal mne, ale spis usmevne. Nikdy bych tomu nepodlehl tak, abych v tom hledal neco hlubsiho.

T: Mozna, ze on to bral taky tak.
A: Ano, taky se u toho tak tvaril. Ne na podiu, ale potom. Byl to hezkej ulet.

T: Delala se kvanta rozhovoru a sbirek materialu pro Big Beat, tam treba vznikl sampl Karel Gott a drogy... Pamatujes si, ze byste nasli neco velmi zajimaveho, co by se nedalo ani pouzit?
A: Nedalo se pouzit treba, kdyz se sestry Elefteriadu pohadaly pred kamerou a jedna vstala a zacala odchazet, nedbaje toho, ze je pripevnena snurou s mikrofonem, ktery za sebou vlacela.

Mame natocenu radu lidi, ktery uz nezijou, to je dobre. Treba vedle Viktora Sodomy starsiho taky pani Martu Kucerovou, zpevacku Kucerovcu. Petra Kalandru jsme, bohuzel, nestihli natocit. Odpadu byla strasna spousta, ale nebylo to obsahove nebo technicky pouzitelny.

T: Je ve svete bezne takhle detailne dokumentovat historii?
A: Ne, ale u nas to ma opodstatneni - napriklad ve srovnani s americkou situaci, kde podobny serial mel asi 12 dilu. Ale tam je ta scena od pocatku zmapovana. U nas kapely nemohly nahravat, nebylo o co se oprit a v radiu to take bylo pokrivene. Bylo nutne doplnit bila mista, odchytit lidi a vyzpovidat je.

T: Co se tyce lidove hudby a motivu, co se s tim deje, jak se s nima naklada?
A: Zatim jsou u nas hluboke rezervy, od sourozencu Ulrychovych po Vulkan Atlantis, vlastne i ten je dilem Petra Ulrycha. Vse, cemu se nyni rika world music, je u nas v plenkach, porad cekam, kdy se ujme neco, co dela treba Vlasta Redl. Myslim, ze je tu siroka skala moznosti, jak zkombinovat domaci folklor a cokoliv. Libilo by se mi, kdyby se to zacalo objevovat.

T: Jak se ti libi nebo nelibi dechovka?
A: No, asi pul roku jsem chodil do nejake dechovky pri Lidove skole umeni, byla docela sranda hrat ji, ale v zivote bych ji rad neposlouchal, a uz vubec ne z nosice. Treba mozna na zivo na pohrbu nebo na slavnosti bych asi postal a zaposlouchal se, je to urcity styl a zvuk, ktery je svuj, takze na zivo chvili ano, jinak ne.

T: A zaverem - jaka je tvoje vzpominka na Mejlu?
A: Mejla Hlavsa byl krasnej clovek. Byla radost s nim komunikovat. I kdyz mu rezim zpusobil hodne krivd, nikdy nikomu nic nezavidel a nikomu nic nevycital. Byl primy a vesely, coz bylo z pozadi jeho jinak spis kostrbate a depresivni hudby zretelne citit. Stejne jako ohromna vule, se kterou si stal stale na svem, a kterou vtelil i do valivych repetitivnich motivu svych pisni.

T: Diky

Pop Museum je v Besedni ulici c. 3 v Praze 1 dva bloky od Ujezdu a otevreno je od 10.00 do 17.00 kazdy den s vyjimkou stredy a ctvrtka.

back<<