CESTOPIS Vyjel jsem si do Bolivie, ale musel jsem se vratit Text: Petr Straka Kdyz prosluli desperati Butch Cassidy a Sundance Kid prijeli vlakem do Bolivie, aby se zde ukryli pred svymi pronasledovateli, nebyli z naskytnute podivane prave nadseni. Videli osumele nadrazicko, chudou indianskou vesnici, kde se volne prochazely lamy. Sucho, kaktusy, poust... Dle meho nazoru se nedivali dost pozorne. Bolivie ma svuj specificky puvab. Rika se, ze krasne divce muzete pocuchat vlasy, navleci ji do stareho pytle s otvorem pro hlavu a polit ji kbelikem spiny, presto zustane krasna. Jeji uzemi patri mezi civilizacni centra Jizni Ameriky. V prvnim tisicileti byla nejvyznamnejsi kulturou Tiahuanaco, ktera se ve 14. stoleti stala soucasti rise Inku. Po dobyti rise Spanely a behem staleti spanelske nadvlady tady propukla cetna indianska povstani. Pocatkem 19.stoleti znacne zesilily narodne osvobozenecke boje, ktere pozdeji vedl Simon Bolivar, jenz se stal roku 1925, po vyhlaseni samostatne republiky, prvnim bolivijskym prezidentem. Prave po nem ziskala zeme svuj nazev. Bolivie je prevazne zemedelskym statem s rozvinutym tezebnim prumyslem. Pestuje se zde hlavne kukurice, brambory, ryze, bavlna, cukrova trtina a koka. Tezi se cin, zlato a stribro. Obyvatelstvo tvori ze 42 procent Indiani (Aymarove, Kecuove, v dzungli Guarane), zbytek jsou mestici a kreolove s belochy. Povetsinou katolici.Uz sama cesta z Peru do Bolivie od jezera Titicaca de La Pazu stoji za videni a proziti - je nadherna. Blankytne modra hladina jezera, kolem ktere se vypinaji hnede steny hor, az k vecne bilym vrcholum Nevados, je pohadkovou podivanou, na kterou se nezapomina. V La Pazu, ktery se rozpina po horskych ubocich v rozmezi nadmorskych vysek 3300 az 4000 metru, zije 1,5 milionu obyvatel a je nejvetsim mestem Bolivie. Je hospodarskym, politickym a kulturnim strediskem zeme a sidli tu vlada. Mesto bylo zalozeno Spanely v polovine 16.stoleti na miste indianske vesnice a dodnes takovou nevazanou obri vesnici pripomina. Videl jsem zde tolik dentistu a prodavacu toaletnich papiru, ze jsem ihned pojal podezreni vuci zdejsimu jidlu. Budto mi zkazi zuby nebo zaludek, rikal jsem si. Mozna oboji... Me obavy se vsak ukazaly jako naprosto neopravnene a nekolikrat jsem si dokonce vytecne pochutnal. V La Pazu je take dost pokoutnich prodejcu klasickych "sipackych" trilobitu. S vyrazem tajuplnejsim nez Verneuv ostrov je tahali z kapes v kazdem druhem pruchodu. Kupodivu odpoved, ze pochazim ze zeme, kde je toho plno, docela zabirala a prodejci se vydavali patrat po dalsich naivnich gringos. Velice zabavnou kapitolu, samu pro sebe, tvori zdejsi doprava. Z pohledu Evropana zde vladne kouzelna dopravni anarchie a prejit v La Plazu silnici se rovna malemu dobrodruzstvi. Dulezite jsou hlavne dve veci - drzet nohu na plynu dej se co dej a ustavicne troubit. Kdyz mine pulnoc a zbesily tep mesta se prece jen malinko zklidni, v doprave jsou stale dulezite dve veci - drzet nohu na plynu dej se co dej a ustavicne troubit. Rano sice potkate nektera z tech aut, ktera vas vcera malem prejela, odpocivat na chodniku na strese, ale na jejich mista rychle naskoci jina a s jeste vyraznejsimi fanfarami. Potom je dobre navstivit rozsahly trh carodejnic v chudinske casti mesta, ktere vam velice rady prodaji nejake to kouzlo pro stesti primo na miru, at uz v podobe napoje, smesi bylinek, carovneho amuletu nebo vysuseneho lamiho embrya. Zkratka a dobre, La Paz je navzdory svemu mirovemu nazvu po certech zivym mestem a v jedne z mnoha zdejsich hospudek, kde se podavaji predevsim pecena kurata s nekolika druhy ryze, okou (druh brambor, ktere vypadaji jako mrkev a chutnaji jako jedle kastany) a malymi oranzovymi banany, lze najit cesky napis: "Dnes vecer jsem tu byl stastnej!!!" back<<