Jedinec a dav

Autor: Filip Sebek

V Praze probehla nedavno nejmasovejsi demonstrace od dob "Sametove revoluce".

I kdyz jsem byl rad, ze podporu vzbourenym redaktorum vyjadrilo tolik lidi a aniz bych trpel fobii z davu, uvedomil jsem si, jak snadno se v podobne mase lidi rozplyne osobnost kazdeho jednotlivce. Nietzsche kdysi rekl, ze silenstvi jednotlivcu je vzacne, ale u skupin, stran, narodu a dob byva pravidlem. To, ze silenstvi je izolovano v uzavrenych oddelenich ustavu, nikterak nevylucuje, aby mimo jejich zdi neprosperovalo silenstvi jeste daleko horsi, masovejsi, z hlediska jehoz pocinu jsou ciny jednotlivych silencu detskou hrou. I kdyz rozumove stoji dav pod urovni osamoceneho cloveka, vzdy zalezi na tom, jak se na dav pusobi.

Gustave Le Bon ve sve klasicke praci Psychologie davu spravne podotyka, ze neni pochybnosti o tom, ze dav je casto zlocinny, ale je casto take hrdinsky. Ja se ve svem prispevku zamerim spise na nebezpeci, jake bezejmenna masa lidi v sobe bezpochyby skryva. Dejiny totiz prinaseji stale se opakujici fenomen, kdy mezi "normalnimi" lidmi, sdruzenymi do hloucku, shromazdeni, davu a mas propuka zvlastni stav klinicky nediagnostikovatelneho silenstvi, ktery se bleskove a nezadrzitelne siri.

Objevuje se hysterie, blazniva presvedceni, emoce a afekty jednotlivcu se nescitaji, ale nasobi, zivot nepratel i vlastni pozbyva vyznamu, fikce se stava realitou. Canetti rika, ze ve vhodnych podminkach staci, aby zacal jeden takovy fanatik a nakazi mnoho "zdravych", takze se stane stredem hnuti, "krystalem masy".

Tezko lze predpokladat, ze davy se skladaji pouze z neurotiku a psychopatu. Ke slovu totiz prichazi skupinova mentalita, ktera je poslusna svych vlastnich zakonu, jez se lisi od pravidel chovani jedince. Kdyz se clovek identifikuje se skupinou, je snizena jeho schopnost rozumoveho mysleni, ale jeho pocity a vasne jsou intenzifikovany necim, co lze nazvat emocionalni rezonanci ci pozitivni zpetnou vazbou.

Samotny fakt seskupeni lidi v sobe samozrejme jeste nemusi mit nic patologickeho, hlavnim predpokladem mozneho vzniku patologie je nastolovani ci obrana spolecne hodnoty techto jedincu, k nemuz podle Le Bona teprve pristupuji prvky infekce, indukce a emocionalniho prepeti.

C.G.Jung, znamy svou teorii archetypu, hovori o tom, ze zmena charakteru, vznikla vpadem kolektivnich sil, je podivuhodna. Podle nej se mirna a rozumna bytost muze zmenit v zurivce ci divoke zvire.

"Priklanime se vzdy k tomu, prikladat vinu vnejsim okolnostem, ale nic by v nas nemohlo explodovat, kdyby to neexistovalo uz predtim. Je jiste dobre kazat rozum a rozvahu cloveka, ale co si pocneme v prostredi blazince nebo kolektivne zachvacene masy?", pta se svycarsky psychiatr.

Podle nej se to od sebe moc nelisi, protoze blazna, prave tak jako masu, ovladaji neosobni, drtive sily. Ruznych teorii, snazicich se vysvetlit projevy masove patologie cloveka, je nespocet. Nektere se zajimave doplnuji, jine si vzajemne odporuji.

Neni od veci se s nimi seznamit. Hlavne je ale dobre si uvedomit, ze projevy masove patologie cloveka mohou byt vyuzivany pro zajmy institucionalizovaneho egoismu mocenskych elit, formalne ospravedlnovany vyssimi hodnotovymi zajmy novych svetskych bohu, spasou naroda, zachranou demokracie, sirenim civilizace, kultury atd. Zaver je jednoznacny, snazme se byt vzdy a vsude, na jakekoli sebesmysluplnejsi demonstraci, hlavne sami sebou.

back<<