Uvaha na soucasne spolecenskopoliticke tema
Nebojte se Ducha, nekouse!

Text: Ludek Wellner
(Dalsi clanky od stejneho autora)

Vypjate udalosti verejneho zivota ceske spolecnosti na prelomu tisicileti nebyvalou merou rozbourily uz tak dost zvirene kalne vody. Hurikan sporu ohledne zavislosti ci nezavislosti Ceske televize tak vyvrhl z hlubin spolecenskeho more mnoho roztodivnych usazenin.

Nechci se v teto uvaze zabyvat spekulacemi o vecech uz tisickrat prekvasenych, nybrz bych se chtel zamyslet nad lokalizaci skutecneho epicentra sporu, ktere znacne polarizuje spolecnost, at uz ohledne mravnosti ci nemravnosti oposmlouvy nebo povinnosti bezvyhradne dodrzovat psane zakony ve spolecnosti, ktera se snazi byt demokratickou.

Nenapadnym voditkem se muze stat par vet, poletujicich emocemi ztezklym vzduchem parlamentni snemovny a zrejme v extazi argumentacnich orgasmu ani nevnimanych. Mluvci sympatizujici se stavkujicimi redaktory kritizovali rozhodnuti, odporujici takzvanemu duchu zakona. Zakonodarci druhe strany tento pojem posmesne nazvali ducharenim.

Pozoruhodnou je skutecnost, jak tlusta a jednoznacna je delici cara obou taboru, s minimalnim az zadnym neutralnim uzemim. To, domnivam se, neni obvykle. Budu-li se alespon snazit vyvinout snazeni o snahu nestranne analyzovat, a to asi neuspesne z titulu clovecenstvi, padne mi do oka frapantni ukaz (vyjimky necht potvrdi pravidlo a urazeni necht prominou).

Stranu takzvanych "ducharu" predstavuji lide, kteri nejsou materialisty (pochopitelne), a mezi odpurci stavkujicich redaktoru cni hlavy vyhlasenych racionalistu, ba primo darwinistu. Je to skoro smesne, ze se do problematiky promita zakladni, nejzakladnejsi spor poslednich nekolika tisicileti, jemuz muzeme v dejinach prisoudit patrne vsechno tragicke, co cloveka doprovazi na jeho pouti casem.

Spor o naroku cloveka na vecnost, tedy o podstatu fenomenu zvaneho clovek. Jiste, lze namitnout, ze je banalni takovou disputaci oprasovat, ale zde je jedna otazka, ktera je dle meho soudu velmi vzrusujici.

Domnivam se, ze clovek, ktery sam sebe poklada za nahodny vyhonek evolucniho proudu a ktery popira duchovnost v jakekoliv variante i jako treba jen nepochopitelnou moznost prostrednictvim nejake viry, pro nejz je hmota prvotnim a jedinym bytim v casoprostoru, ohranicenem velkym treskem a velkym krachem, takovy clovek musi docela prirozene pokladat za sve nezpochybnitelne pravo svuj jepici pobyt na zemske slupce okorenit maximem pozitku, ukojit sve tuzby a zadosti (tela, jak jinak), a v souladu s darwinovskym zakonem boje o preziti zabranit jinym dostat se ke zdrojum techto pozitku, prevysuje-li poptavka nabidku.

A ta vzhledem k prirozene vlastnosti tuzby nebyt nikdy naplnenou (nebot nenaplnitelnou v mantinelech ciste materialni soustavy), je prevysena vzdy. To je jedna z pricin boje o moc, nebot moc pristup k pozitkum zajisti. Nenasytnost tuzby je vsak jen dukazem proti pravdivosti materialniho pojeti.

Tuzba se chce nasytit proto, ze si je vedoma sve nasytitelnosti, ale neni-li nasytitelna statky materialni sfery, musi zakonite existovat neco mimo tuto sferu.

A odtud citim prichazet i dalsi zdroj touhy po moci. Je-li tedy podstata cloveka duchovniho charakteru, musi byt v pripade, kdy si teto podstaty neni vedoma do te miry, ze ji dokonce vehementne popira, urcitym zpusobem zmrzacena. Ze nejde jen o problem soucasnosti, svedci i Herakleitovy zlomky:

"Prirozenost se rada skryva", nebo "Pro bdici je svet jeden a spolecny, ale kazdy ze spicich se obraci k vlastnimu".

Byla-li hypotetickemu predstaviteli lidskeho pokoleni vlastni urcita moc duchovniho charakteru, kterou z nejakych pricin ztratil, snad je touha po moci jen urputnou a pomylenou snahou krecovitym zpusobem znovunabyt ztracenou vysadu. Mimo duchovni kontext jde ovsem jen o prazdnou moznost manipulovat druhymi a timto zpusobem zmrzacene Ego ziskava falesny klam vlastni vylucnosti a kvalit.

Ale uz ve staroveku si byli nekteri osviceni panovnici, za vsechny napriklad makedonsky kral Antigonos Gonatas, vedomi sve moci hlavne jako zodpovednosti za svuj lid a vysostny post byl pro ne tezkym jhem a reholi, soucasne vsak i poctou za sverenou duveru.

V novodobych ceskych dejinach si kupodivu nemuzeme stezovat na absenci osobnosti takoveho kalibru, ale nyni stejne jako v pripade prezidenta Masaryka si mnoho ceskych nespokojencu uvedomi jejich cenu az pozde, v kontrastu s jinymi.
Je tedy logicke, ze duchovne orientovani politici si jsou vedomi nedokonalosti zakonodarneho prostredi a berou zakon jako orientacni dalnici, na niz ovsem ridic nemuze slepe stat na plynu, nybrz musi uzivat sveho rozumu a ridit vuz dle okamzite, stale se menici skutecnosti.

Nic noveho, i Kristus nam v souvislosti s porusenim sabatoveho klidu v zajmu zachrany zivota rika, ze sobota je zde pro cloveka, nikoliv clovek pro sobotu. Striktni bazirovani na dikci zakona u vedomi jeho chybneho zaberu v konkretnim aktu je styl "kdyz se rube les, litaji trisky", ovsem troufam si rici, ze spravnejsi je "ma-li odletnout jedina triska, radeji nerubme les".

Prvni postoj popira nezjevnou jsoucnost, presahujici lidske byti, popira ducha zakona (jako platonskou ideu zakona, podle niz byl zakon formulovan) ve prospech teto vzdy vice mene trochu kostrbate formulace.

Pro materialismus musi byt jiste psane, lidmi sestavene zakony nejvyssi autoritou, nebot jinou autoritu neuznava. Pro cloveka, ktery veri nebo tusi neco vyssiho, co hmotu presahuje, jsou psanym zakonum nadrazeny ty vnitrni zdroje, ktere vlastne cloveka vubec vedly k tomu, aby se zacal nejakymi pravidly vubec ve svete ridit.

Snaha tato pravidla nejak kodifikovat byla vzdy problematicka, tezko uzakonit, ze se nesmi lhat nebo zavidet, touzit ponizit druheho nebo kochat se pohledem na utrpeni. Tyto a dalsi primarni zakony svedomi jsou snad prave vlastni charakteristiky duchovni existence, ktera v lidske osobnosti svadi boj s materialni slozkou telesneho ja, Egem, slepe branicim sve vysostne odtrzeni od puvodniho nadcasoveho byti za pomoci tvrdych mocenskych prostredku, intrik, politikareni, uceloveho lhani a zakulisnich piklu.

Mimochodem, je mi lito, ale materialismus, v tomto i vsech dalsich pripadech hlavni kamen urazu, neni jiny nazor, nybrz je to propagace nevedomosti. Jestlize se prou dva subjekty o to, jestli na jiznim polu ziji tucnaci nebo klokani, a jeden ze subjektu tam byl a druhy nikoliv, nejde o dva rozdilne nazory.

A ackoliv vetsina Evropanu na jiznim polu nebyla, existuji hodnoverni nezpochybnitelni svedkove takoveho kalibru, ze by zastance klokanu tezko uspel. V pripade existence duchovni dimenze, predjimajici dimenzi hmotnou, proslo dejinami tolik zavaznych svedku, ze je s podivem, proc uz materialisticke pojeti nema konecne odtroubeno.

Materialismus a s nim spjaty ateismus jsou ve sve podstate absurdity. Analogicky je to jako vzpoura elektrospotrebicu proti elektricke energii, bez niz se ovsem promenuji v nesmyslne mrtve predmety.

Je asi oproti puvodnimu zameru zjevne, kam tihnou me sympatie, ale jsem si vedom toho, ze na obou stranach jsou z ruznych duvodu, na jejichz analyzu neni prostor, lide poctivi a lide nepoctivi, lide posedli karierou a vypocitavci, cekajici na svou mocenskou sanci.

Zakony psane lze porusit zhruba ze dvou duvodu. Budto je vzepreni se zakonu vedeno osobnimi nebo skupinovymi omezenymi ziskovymi zajmy a byva provadeno tak, aby se na poruseni zakonne normy neprislo. Akter tohoto jednani jedna vetsinou v mensim nebo vetsim rozporu se svym vice ci mene narusenym svedomim a jeho cilem je, aby se o poruseni zakona nikdo nedozvedel, tedy minimalni informovanost pokud mozno blizici se nule.

Druha moznost je vzeprit se zakonu ci narizeni v souladu se svedomim a proto, ze tyto jsou spatne nebo nedopracovane. V tomto pripade akter tohoto jednani timto demonstruje vadu legislativnich norem, signalizuje jejich zneuziti, jde se svym konanim na verejnost, jedna pod svym jmenem a naopak pozaduje maximalni informovanost co nejvice obcanu.

Je myslim zcela jednoznacne, ktera z techto moznosti je z moralniho a etickeho hlediska pripustna a ktera nikoliv.

Preneseni debaty o spatnem zakonu z kuloaru na verejne forum je tedy aktem zcela legitimnim, az na nektere (mozna i umyslne sehrane) vystrelky velmi poklidnym a kultivovanym, a je absurdni bubakizovat obcansky odpor jako nejake ohrozeni demokracie.

back<<