Poselstvi indianske kachny Mala predjarni vzpominka Text: Ludek Wellner (Dalsi clanky od stejneho autora) Kdysi jsem rad cital jednu pohadkovou knihu, prebasnenou z davnych indianskych mytu. Povest kmene Creeku vypravela o potope z casu, kdy jeste na Zemi nezili lide. Jeji konec mi vzdy pripadal podivny a zvlastni. Zvirata, shromazdena na vycnivajicim vrcholku jedine nezatopene hory, netrpelive cekala na opadnuti nekonecnych vod. Pak se rozhodla jednat. Vydra se potopila a vydala se hledat zemi, nenasla ji vsak. Zaba rovnez, ale take nic nenasla. Az kachna dosahla z poslednich sil dna a nabrala trocicku hliny a pisku na plovaci blany. Vynesla ji z vody ven. Moc toho nebylo, skoro nic, ale znala cestu a nasledovali ji dalsi. Zvirata pak zakratko vynosila z vod celou indianskou zemi a mohla se vratit do svych domovu. Logiky je zde mene nez poskrovnu, i nespoutana detska predstavivost si jen obtizne vytvari v mysli obrazovou podobu vynaseni neporusene indianske zeme. At uz to tak bylo nebo nebylo puvodne mysleno, daleko pozdeji jsem si pro sebe nasel vysvetleni, v nemz se stary mytus stava zasifrovanym podobenstvim, jako ostatne vetsina takovych. Uprostred zaplavy hrubosti, lenosti, pokrytectvi, povrchnosti, bezcitnosti, lhostejnosti, skodolibosti, chlipnosti, surovosti, hamiznosti, sobectvi, korupce, neucty a dalsich plodu pysne cloveci nevedomosti co chvili nekdo prinese spetku cehosi teple zariveho, nadychnuteho bezcasym kouzlem, uchvacujiciho svym tichym, krehkym vzkazem. Muze mit miliony podob jako ma miliony podob laska, vernost, nebo, chcete - li, Buh. Snaha vytezit kapku esence vecnosti z te tajuplne krajiny za branou srdce neni jen beznadejnym blaznovstvim, ale aktem prineseni spetky zatopene, nezjevene zeme, snad onech mytickych rajskych zahrad pro vsechny a ukazanim cesty k nim dalsim. A i ta spetka na tlapkach vydry nebo na blane kachny ma svou nedozirnou cenu uprostred zaplav, jak septa mezi radky povesti. Moderni technicka civilizace muze jeste mnohe objevit, ale to nejpodstatnejsi jiz bylo davno objeveno. Nezbyva, nez to vynaset z hlubin na vlastnich tlapkach. back<<