Pribeh do zavorky

M . Stransky
(Dalsi clanky od stejneho autora)

Sedeli jsme s Pavlem na kolotoci mezi panelaky a septali jeden druhemu svou samotu.

Sedeli jsme tam dole mezi vysokymi domy a rvali spolecne do nebe, ze jsme sami mali ve velkem krasnem svete. Nas krik kopiroval steny okolnich domu, razil si cestu pres jednotliva patra, v kazdem spalil balkonove begonie a pelargonie, naplival na susici se vyprane pradlo, sfouknul cigarety kurakum ve spodkach, vyvratil televizni anteny a rozcuchal kadere spocenejch zenskejch.A pak se najednou nas spolecny krik rozdelil,

Pavluv dal spechal do zatracenych vysek zatimco muj si na moment odskocil do jednoho okna v patem patre.(Vracel jsem se z prochazky autobusem. Zastavku driv nez vystupuji, nastoupila Alzbeta. Bydli v patem patre protejsiho panelaku a rano vida slunce o par minut driv. Nevi, ze ji znam. Zastavilo se mi na moment srdce a holub za oknem autobusu pockal s roztazenymi kridly, az na nej zaostrim a vyfotim ho. Pak na me jeste mrknul okem.

Na dalsi zastavce jsme oba s Alzbetou vystoupili. "Ahoj, Alzbeto." Polekane se na me podivala a mlcela. Tim me zmatla a ja rekl hloupe: "Ja te znam". Utekla do sveho panelaku. Dival jsem se skvirou mezi zaluziemi celou noc na okno jejiho pokoje.

Chvilemi sedela na parapetu a opalovala se v mesicnim svitu horke letni noci, jindy si brala cepici a salu, kdyz se prehnala snehova vanice, pozdeji zapasila ze vsech svych sil s oknem zavirajic ho pred prudkym vichrem a tesne pred rozednenim se na okne naha sprchovala v teplem jarnim desti. Tehdy jsem se pohladil mezi nohama a marne se ji snazil pritahnout po niti sve touhy k sobe do okna.

Zatimco rodice Alzbety na druhe strane sveho bytu uz mohli spatrit slunce, pokousel jsem se ve stinu nasich spratelenych panelaku pritahnout divenku alespon po zkroucenem drate telefonu. Ale ne a ne najit tu spravnou kombinaci k sejfu jejiho srdce, pritahl jsem si domu po toboganu telefonni snury spoustu namyslenejch spocenejch zenskejch a agresivnich chlapku v trenyrkach s hnedym pruhem, spoustu lidskych falzifikatu.

Zakratko se pak slunce vedralo i mezi jeji a moje okno a ukoncilo me neme a potemnele snazeni. Vecer jsem Alzbete zanesl do schranky na dopisy fotku holuba s roztazenymi kridly videneho pres okno autobusu.)

Muj krik pote vyletel z okna v patem patre a znovu se spojil s Pavlovym. Zapleteny v jeden mohutny rev se pak vznesly k nekonecnym babylonskym vyskam a jako ozvena se obcas vraci ke vsem, co na svych balkonech polonazi kouri nabo jen tak ziraji pred sve oci.

back<<