Zatopeny les

Text: Tereza Nekudova
Umeny: Martin Nemec

Prisla driv. On prave dorazil. Dlouho se nevideli. Nedriv se ptal on a ona dlouho mluvila. Potom se ptala ona a chvili mluvil on. Pak se v mluveni stridali.

Jeji oci pri tom ziraly kamsi do dalky na veliky obraz plny ryb plovoucich mezi stromy v zatopenem lese. Utapela se v mori jeho modrych odstine a prala si zpivat v satech stejne barvy. Odpovidala na otazky zrovna tak nepritomne, jako je pokladala. Jeji myslenky se misily s veni kavy a spolu s cigaretovym kourem opoustely kavarnu klimatizaci. Jeho rec byla neprirozene vesela a tezkopadna.

Byl nervozni. Ulevoval si hlasitym smichem, ktery naplnoval vzduch pocitem podivne trapnosti. Kouril a sledoval sve prsty, jak otaceji dokola prazdnou sklenickou na stole.

Pzorovala jeho tvar. Tu tvar, kterou videla snad tisickrat. Tu tvar, kterou znala lepe, nez svou vlastni. Tu tvar, ktera ji jeste stale tolik splyva s tvaremi vsech ostatnich muze. Tu tvar, ktrou vida pokazde, kdyz se diva sama na sebe. Tolik se zmenil. Najednou se ji chtelo kricet, ale mluvila sotva septem. Citila potrebu odejit, ale nemohla se ani hnout. Rozplakala se. Prestal se smat.

Zapalil cigaretu a podal ji pres stel. Konecky prste se dotkly hrbetu jeji ruky. Dlouze potahla. Mezi rty ji proplula uzka stuzka sedeho dymu. Vyndala odnekud zrcatko a chvili se divala sama na sebe, jak place. On zatim neprilis presvedcive predstiral zajem o mistni vyzdobu a doufal, ze tahle neprijemna chvile brzy skonci a on se prestane citit tak nepatricne.

Prislo mu vzdycky jaksi nepatricne, kdyz nekdo na verejnosti plakal, hadal se nebo na sebe nejak podobne upozornoval.

Z uvah nad trapnosti situace ho vytrhlo az tiche klepnuti pudrenky o desku stolu. Jeji oci uz temer nevykazovaly znamky place a ve tvari se ji objevil zvlastni povedomy usmev. Uz uz se chystal neco rict, ona mu vsak vymluvnym gestem naznacila, ze schezka konci a zacinat znovu s konverzaci neni nutne.

Pak spesne uklidila sve veci do male lakove kabelky a drze mu z krabicky sebrala posledni cigaretu. Vzal do rukou zapalky, aby ji pripalil, ale ona vytahla z kapsy drobny elegantni zapalovac, z nejz zaroven s ostrym cvaknutim vyskocil zlatomodry plaminek. Vedel, ze to udelala naschval, ale presto se citil trochu urazeny - a vedel, ze ona to vi.

Najednou si uvedomil, ze jakkoliv se oba zmenili a dnes si pripadaji cizi, schopnost odhadnout myslenky toho druheho je stale tak samozrejma, jako ta odhadnout sve vlastni. S pobavenym usmevem na ni pohledl a byl si temer jisty, ze prave mysli na totez. A nemylil se.

Jakoby se oba nahle polekali, ze se mezi ne vkrada jisty druh sentimentu, ona rychle uhasila nedokourenou cigaretu o hranu popelniku a on uz spechal, aby byl u vesaku vcas a pomohl ji do kabatu. Potom ji polibil na tvar, ale rty se jeji keze sotva dotkly. Ona mu jeho rozpacitou neznost oplatila velmi vlaznym objetim a zamirila ke dverim.

Citila nutkani se otocit a zjistit, jestli se za ni diva, ale hrdost ji to nedovolila. Tak co nejrychleji opustila kavarnu a rozhodla se sama pro sebe predstirat, ze prave poobedvala s nekterou ze svych pritelkyn, a nemyslet na to, proc ho tak dlouho tolik milovala a proc uz to tak neni.

On zestal sam v poloprazdnem caffe s prazdnou krabickou od cigaret a dival se za ni jeste dlouho po tom, co mu uplne zmizela z dohledu...

back<<