Jak se tak divam... Text: Michael Kyselka (Dalsi clanky od stejneho autora) Jedina vec nam vsem spolecna je laska. Ne obecna, ta prichazi na zaklade poznani a zivotnich zkusenosti a kdovi, nemusi-li byt grantovana Bozi milosti, ale ta zvireci, vilna, mrzka, pudova, pro zachovani rodu, instinktivni. Nasilna. Mame prvni jaro noveho milenia. Drive, jeste tak za Novotneho, se v ramci tradic na Velikonoce prohanela devcata, davaly se ruzne darecky, kapesnicky vysivane, holky dokonce kreslily klukum rucne obrazky. Ale kvalitni souloz (rekneme v tom svete nad sedmnact) byla vzdy cilovou skupinou a vse ostatni, kteremu uz se, pravda, dnes tolik pece nevenuje, slouzilo coby romanticka predehra. Kam se podela? V pretechnizovanem svete jsme zatim nedosli tak daleko, aby bylo normalni vzit si sebou kompjutr do lesa, nejsou na to baterky, ani burty a hodne z nas navic trpi utkvelou predstavou, ze jehlici se touzi dostat do disketoveho otvoru. Ale u vody je krasne i bez pocitace. A se spravnou rostenkou to muze byt super, ale - co kdyz se ukaze, ze to prece jenom neni ta prava? V prohratem autobuse ji to tolik sluselo a v jarnim ovanu clovek vice vnima a mene premysli. Jaky je rozdil mezi Macintosh Classic II. a MacDonalds Classic I.? Ale uz stari hipici s oblibou moudroslovili jeste nez jim navzdy zrudla belma: make love, not war. A protoze, at si kdo chce co che rika, tady v Cechach Maj proste je lasky cas, zkusme na podsluncembujici realitu pohledet jako na masovy mlynek, nevyhnutelny procesor, v nemz se kazdy snazi zit jak umi a ti, ktere z duvodu podivnych posedne demon, musi o to vice premyslet, aby se naucili, jak zustat pokornym a pritom odhodit kriz. Ne kazdy se vsak necha ci da odhodit. Budiz vune jara inspiraci k lasce vilne i obecne, k premysleni racionalnimu i intuitivnimu, k gentlemanskemu chovani vuci vsem (i tem, ktere si to nezaslouzi). back<<