Tento zpusob jara zda se byt ponekud podivny

Text: Renata Kalenska
(Dalsi clanky od stejneho autora)

Tak je to v haji. Jaro nas zase pekne prelstilo. Vubec nedorazilo. Mraz, sychravo, pliskanice, dest, to vsechno ze dne na den zmizelo a mame tu leto. Kdo by se z nej radoval?

Kazdy rok cekam na ten prvni dotyk slunecniho paprsku, jemny, nejisty, razici si cestu dopolednim chladem. A najednou nic. Jeste mam prilepeny k nosu promoceny kapesnik, ktery me doprovazel po celou zimu a najednou hopla! Slunce si zacne klidne palit, jako by se nechumelilo (resp. jako by se jeste par dni pred tim nechumelilo).

Tak si tak sleduju ty obliceje, ktere me po ulici mijeji. Ve spechu. Nikdo se netvari nijak nadsene. Kdybych se ted zacala usmivat ja, povazovalo by me okoli za idiota. Nezbyva mi nez premyslet, jestli by mi to vlastne vadilo. Asi jo. Nebo jen chybi odvaha (kdyz uz pominu, ze chybi motivace). Tak mi nezbyva, nez se vykaslat na nestesti vlastni a hledat nestesti jinych.

Neni nic jednodussiho, nez se podivat na politiky a pomijivost jejich slavy. Temer by nad nimi smrtelnik zaplakal. Takovy sef ceske diplomacie Jan Kavan - verim, ze jeho ani nenapadne premyslet nad tim, jestli tu nejake jaro letos klepalo nebo ne. On spis premysli o jaru pristim a pristim a...

Jak by ne. Dnes je Kavan jeden z nejviditelnejsich ceskych politiku. Socialni demokrat, ministr, mistopredseda vlady, donedavna senator. Na jednoho maleho stranika az moc - rekl by si bezny obcan denne se rozcilujici nad vysokymi danemi, rozjivenymi detmi a absenci jara.

A ejhle, Kavanovi je to presto malo. Nedavno se dokonce zkousel vysplhat i po stranicke hierarchii az na mistopredsedu socialnich demokratu. Pekne do nej stouchli prstem, az zase sletel dolu. Bezesporu si v tu chvili socialni demokrate uvedomili, ze poradne zamichali s Kavanovou budoucnosti. Sebrali mu posledni nadeji, ze to do duchodu doklepe aspon jako partajni funkcionar.

Co zbude z jeho slavy pristi rok? Nic. Kavan uz nebude ministrem zahranicnich veci. Sbali si kufry a pofrci z Cerninskeho palace. Boj o senatorske kreslo prohral uz vloni na podzim, takze horni komora parlamentu je pro nej uz uzavrenou zalezitosti. A v partaji po nem nikdo extra netouzi.

Velky politik Kavan, ktery si dnes potrasa s leckterou rukou na svete, bude za ctrnact mesicu vcelku obycejnym muzem, kteremu zbudou oci pro plac a stranicka legitimace. (Pokud si mezitim nezaridi post velvyslance v - jedno jake - zemi.) Ale prece... mozna si pak vsimne, ze po jaru prichazi leto, manzelka ze neni vubec tak spokojena, jak se na (jeho) prvni pohled zdalo, ze ty dane jsou skutecne na povazenou, ze uz nam Jan Kavan starne...

Az da ministr zahranici Cerninskemu palaci adie, treba si vsimne, ze jaro na nas konecne houklo (pripadne nas opet prelstilo.) "Otazkou zustava, jestli to Kavana navrativsiho se ze sveta velke politiky bude vubec dojimat," rikam si a zahybam za roh. Proti mne jde jakysi idiot.

Usmiva se. Pak mi to dochazi. Za idiota jsem tu ja. Clovek, ktereho jsem za nej povazovala, se usmiva nad tim, ze se usmivam ja. Diky, Jane Kavane, myslenky o vasi kratkozrake slave me vyladily na jarni strunu. Nic ve zlem, jsme prece jenom lidi.

back<<