Prolejzackovy komiks

Text a foto: M . Stransky
(Dalsi clanky od stejneho autora)

Chcete vedet, jak je citit sidliste? Pred nasim domem nekdo nekdy zapichnul do pisku prolejzacky. Kdysi jsme po nich lezli jako opice a predvadeli se, kdo se odvazi skocit z nejvyssi spricle dolu. Prolejzacky rezavely, my starli a vitr rozfoukaval pisek po celem svete.

Rostli jsme a rostly i nase hracky. Misto prolejzacky tu byl najednou panelak. Prohaneli jsme se po nem jako kone, jen skakat dolu z nejvyssi spricle se nikdo neodvazil.

Sidliste voni jako cepice, ktera tatovi ulitla pod auto, kdyz me vedl do skolky, jako modre teplaky s gumou pres patu a s kapsou na zadku, jako bunkr
v popelnici...

Jednou v zivote jsem dal ve fotbale gol. Na piskaci mezi panelaky. Stal jsem pak s rukama nad hlavou a kricel GOL!!! V tu chvili ze strechy domu za souperovou brankou skocil chlap. Videl jsem, jak strasne rychle pada. Sebehli jsme se nad jeho mrtvolou, jeden z nas v tu chvili drzel v podpazi kopacak.

Ten chlap lezel na boku, mel obrovsky bricho a modry slipy. U pusy se mu delala louzicka krve, vypadala jako bublina v komiksu. Byla tak tmava, ze se nam ji nikomu nepodarilo precist, ale podle vyrazu jeho tvare jsme se domysleli, ze nam chtel asi neco rict o nejvyssi spricli.

... jako maminy dlouhy vlasy, jako rajcata, kdyz nam koncem leta dozravaji na balkone, jako sbirani vajglu pod oknama naseho panelaku...

Jednou v noci jsem byl fotografovat sidliste v mlze. Mlha je seda i v noci. Expozicni casy vychazely neco kolem minuty. Minuta tohohle domu, tyhle ulice, tohohle nahodnyho chodce vysazena z vecnosti, urcena k zapomenuti. Zkousel jsem pak usnout s hodinkama na ruce, ale tiha casu mi nedala spat, dokud jsem si hodinky nesundal a nehodil je pod sebe na zem.

Na druhem konci bytu mama brecela a u sousedu o dve patra vys kukaly hodiny pulnoc. Ty dva nocni zvuky jsou si dost podobne a prefiltrovane tenkymi betonovymi stenami se misi v zoufalou souhru toho nejvystiznejsiho, co se da rict o nasem dome.

...jako vysedavani na trafacce pred skolou, jako tenis o stenu kulturaku, jako barevne papirove milenky, jako zapomenuta prvni masturbace...

Mamincin narikavy plac me ukolebal do sladkeho spanku. Zdalo se mi, ze jsem malej kluk a ze k nam do bytu vtrhli esesaci, rvali a kopali kolem sebe. Zachumlal jsem se do periny, zavrel oci a nalepil se na stenu. Tatu, mamu a brachu zabili, jenom me nenasli. Zustal jsem sam, hodny maly kluk ve velkem krutem svete. Probudil jsem se a podivil, proc mi tak divne pipa budik, ale ukazalo se, ze jsou to ptaci za oknem.

... jako vecerni svetlo pred samoskou, jako zvoneni na prestavku v paty tride a jako miliony dalsich zrnicek jedovate usazeniny na dne me krve, jako tisice kapek inkoustu, kterymi nasaklo moje tetovane srdce.

"Ja ti dal zivot, ty smrade!" rval na me. Pak prasknul dverma a tri dny jsem se doma neukazal. Na vic jsem nemel. Jeste tak na plavbu na vlnach alkoholu v putyce za rohem. Sidliste tehdy vonelo jako zlute vlasy starnouci vycepni na zaslem ruzovem polstari.

Jako proud moci na zed stejne starou jako ja, jako slzy v rannim slunci, kdyz jsem se zamotal mezi panelaky. Stal jsem se definitivne soucasti komiksu o sidlisti. Z kaluze zvratku a vyrazu v mem obliceji si mohl kazdy kolemjdouci precist neco o nejnizsi spricli.

back<<