DIY KulturaUdělej si sám
DIY kultura


Text, Hopeless idealist

Prelozeno z anglictiny: Jarka Fricova
Foto: Leonardo Cassali


Ačkoli názory na současnou mladou generaci v tomto článku vyjadřují výhradně postoj autora, redakce časopisu HELE věří, že skutečně odrážejí situaci mladé kultury konce 20. století.

V termínech Gore Vidala aprés-post modernismus. Tento článek může rozhodně fungovat jako výzva, jako východisko pro debaty, souhlas, nesouhlas, ale hlavně jako důvod k PŘEMÝŠLENÍ.

HELE uvítá jakékoli komentáře nebo kritiky na toto téma, jakkoli negativní (v mezích zákona) či pozitivní (v mezích dobrého vkusu - prosím žádné ideologie ani žádné modly, už nikdy). Už nejsme rozděleni do krabiček, všechny ty pseudojednoty rozličných hnutí a uniformita názorů mizí, vzduch je čistější a možnosti kombinací nedozírné. Potřebujeme odvahu.

Řekněte, jsme ztraceni nebo jsme se nalezli? Jsme nezávislí nebo vyčlenění? Existujeme vůbec?




Kam kráčí dnešní mladí?
Je to takové hluboce unavené klišé, které vyjadřuje, že se lidé v souvislosti s kulturními změnami dvacátého století stále více vzdalují těm mladším.

Mladá generace pozdních 90. let (v Americe zvaná 'Generation Next' u nás doma 'nová generace'), funguje v prostoru, který lidé starší a lepší než my nechápou. Dokonce ani ti, kterým je něco přes třicet a volají po změnách ve společenských médiích, která zobrazují „životní styl," nemají úspěch.
 

Neexistuje žádný pohodlný způsob, jak mladou generaci definovat jako celek jedním jménem, které by vlastně znamenalo: 'Nerozumím těm lidem.' Nová generace poslouchá všechno, obléká si všechno, vrhá se do všeho a přitom zůstává temná a nevyzpytatelná.

Nikdo neví, kdo jsme a co děláme, ale existuje mlhavé podezření, že jsou za tím vším počítače. To jsou, ale nepomáhá to.

Tento článek se pokouší vysvětlit, co děláme. Také se snaží ukazát, proč z nás to, co děláme, činí patrně nejrevolučnější a nejvíc vzrušující generaci vůbec a stejně tak, paradoxně, generaci naprosto irelevantní. Jméno, které pro nás používám já je DIY (udělej si sám) generace, ale jsem s ním stejně nespokojený jako s jakýmkoli jiným jménem.

Kulturní záběr DIY generace přesahuje hranice sebe sama a jednoznačně důležitá je právě DIY kultura. Důležitější než DIY generace. Jiné generace vytvořily samy celá kulturní schémata, ale tato až doposud vymírala jako mediální figurky ve hře 'najdi příběh' zároveň s koncem příběhu.

DIY kultura se nesnaží vytvářet novou hudbu a novou módu, která chvíli vyčuhuje a pak je asimilovaná zpět a překryta hlavním společenským proudem. Místo toho vytváří kulturní směr, který je v podsatě jednotný s mediální propagací a na rozdíl od předešlého fenoménu 'mladé světové kultury' je všezahrnující a nezávislý na věku.

Zjednodušeně, v kostce a drasticky řečeno, DIY kultura vznikla z kombinace ekonomické katastrofy, demografické katastrofy (pro nás) a snadné přístupnosti k užitkové technologii. Post-komunická generace má možnost disponovat s časem a přístup k technologickým výrobním prostředkům. V době, kdy přestává fungovat podpora státu, ocitáme se v pozici: chceš-li něco udělat, musíš to udělat sám.

O čem je DIY kultura?
Je to umělecká práce na letáčku, který vás zve do klubu nebo na party, která vás zaujme tak, že na onu akci jdete, obdivujete obrazy, posloucháte hudbu, tancujete, pijete u baru, koupíte si undergroundový časopis nebo novelu vydanou na vlastní náklady, zalogujete se na internet, podíváte se na film nebo divadlo, setkáte se s lidmi, kteří organizují kampaně, utečete zpátky ke svým přátelům a nakonec jdete domů.

Armáda kreativních lidí včetně umělců, muzikantů, DJů, filmařů, spisovatelů, herců a politických aktivistů pořádá večerní zábavu pro vás zapojené do jiné armády organizátorů večírků, vydavatelů nezávislých časopisů, nezávislých nahrávacích společností a nahrávacích studií nebo mezi další mikroobchodníky nového věku. Většina energie pochází od lidí, kteří si nehodlají hrbit hřbet hledáním zaměstnání, která nechtějí a kteří raději věnují svůj čas vlastním projektům než práci pro jiné lidi.

Jasně, není to žádné chvastounství nemít práci. DIY kulturu nezajímá, co neděláte. DIY kultura se zajímá pouze o to, co děláte.

To, co je na tom všem nového, nejsou ani tak moc věci, které se vytvářejí, ale rozsah záběru. Výstřelky a móda s touto kulturou souvisejí, ale autonomní infrastruktura přetrvává. Ideologie, jestli vůbec existuje, spočívá v tom, že by každý měl jít a dělat to, co chce, ale nejenom jako jednorázovou záležitost, nýbrž jako dlouhodobý projekt. Hlavním cílem není šokovat ani být (prvoplánpově) bohatý. Cílem je užívat si, mít pohodu a vést život, který naplňuje. To vysvětluje, že se převážná část DIY kultury soustředí na to, co vnější svět kultury nazývá uměním, považuje-li to za dobré a zábavním průmyslem, považuje-li to za špatné. To také vysvětluje mizivou účast DIY ve sdělovacích prostředcích.

Předchozí fenomén světového mladé kultury se ucházel o publicitu s jednoznačně katastrofálními a trapnými výsledky. DIY kultura odmítá přicházet s jednoduchými ikonami a s udáváním módních trendů, aby symbolizovala sebe sama, a to je její pojistka. V porovnání s excesy předchozích mladých kultur nemají autonomní infrastruktury ani zdaleka tak sexy příběhy, ale trvají mnohem déle.

DIY kultura je na západě v mnoha oblastech zpolitizovávána, nejvýrazněji v Británii, prostřednictvím nedávno vydaného zákona Crimial Justice Act. Tento zákon byly sestaven výhradně tak, aby zakazoval rave a party. Ty jsou však navzdory zákazu stále centrálním pilířem DIY kultury. Ale je těžké říci, kam toto politizování půjde.

DIY kultura je velice decentralizovaná a nehierarchická. Neexistuje tu žádný panteon ideologického guru, který by podporoval očekávání, které vede za hranice praktických možností. Anarchisté, kteří si už uvědomili, že DIY kultura je přesně to, o čem celá léta snili, na ní nemohou najít žádný pozitivní politický směr. Udělat si party je pro většinu lidí mnohem lákavější nabídka než boj s policií.

Uvidíme, co se stane, když policie uzavře místa pro večírky, ale je pravděpodobné, že velké legálně povolené party pod širým nebem společně s každoročním Hostimice teknovalem zevšední. DIY kulturu mnohem víc zajímá zorgnanizovat a užít si party než na nich stavět politické postoje. Proč jít do války, na konci které by nebyly žádné večírky, když můžeme zůstat v míru a pořádat je?

Skutečnost, že DIY kultura byla tak málo zpolitizována neznamená nic jiného, než výmluvný doklad toho, jaká nespokojenost s politickým systémem jako celkem vládne mezi mládeží. Nejsme vůbec připraveni tu hru hrát.

Mezi nevyčíslitelnými katastrofálními akcemi Klausovy vlády a hluchým mlčením strany ČSSD, která ztratila v poslední době i ten kontakt s 'lidmi,' který měla, se celá generace odcizila, patrně nenávratně, z hlavního politického proudu.

Mezi většinou mladých lidí roste neochota volit a je stále těžší jim to klást za vinu. Všechny politické strany bojují jenom o to, která z nich bude považována za nejlepšího ochránce zájmu buržoazie, s vyjímkou Unie svobody, která odmítá spolupracovat s kýmkoli, a tak se vyčleňuje z politického obrazu. Problémem je tok informací.

Ani média ani nikdo jiný nejsou schopni přiblížit, o čem vlastně DIY generace je, politici a jejich poradci prostě nevědí. Protože demografici nás, generaci po sametové revoluci, účelně zařadili do minorit, hlavní politický proud se o nás také příliš nezajímá.

Krmičské systémy v politice udržují bez vyjímky hegemonii buržoazních elit ve všech hlavních politických stranách. Důvěra zmizela. Chybí zájem, stranická politická vysílání jsou i nadále vytvářena lidmi, kteří nemají na rozdíl od DIY generace základní intuitivní ponětí o televizi a dalších médiích. To nás činí ještě odtrženějšími.

Jsme první generace v České republice, která vyrostla s barevnou televizí a Internetem a jsme také první generace, která raději přepne kanál, aby se vyhnula zprávám, než aby je našla.

Zprávy nejsou zaměřeny na DIY generaci a jen málo informací má přímou souvislost s lidmi, kteří nikdy neviděli skutečnou změnu vlády a patrně nikdy neuvidí, bez ohledu na to, která strana vyhraje další volby.

Celosvětový příběh mladé kultury, který začal v 50. letech, je mrtvý. V tomto příběhu bylo snadné charakterizovat každou dekádu od rockerů a beatníků z padesátých let, přes výtržníky a rockery z počátku a poloviny šedesátých let, přes hippies a disidenty z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let a punkery v letech sedmdesátých, poslední mediální mladá kultura. Většina 80. let byla ve znamení věcí jako Nová vlna (čeho?) a Nových romantiků. Média došla k mrtvému bodu a v devadesátých letech hloubají nad DIY generací.

Mladá kultura se po čtyřicet let zakládala na jednotlivých událostech, kteréprobíhaly v určitém čase, byly zveřejňovány pomocí médií, opakovány, kopírovány, rozvíjeny a nakonec opuštěny díky nějaké nové vlně. Každá subkultura byla označena jménem a vlastnila sadou kulturního hodnot (např. rock: speed, alkohol a motocykly nebo Hippies: marihuana, květiny, východní filozofie a dlouhé vlasy) a byla tak dostatečně zjednodušena, aby ji média přijala a rozšířovala.

Masmédia vytvořila samotný termín 'mladá kultura', ale nevytvořila mladou kulturu. Mladá kultura je, byla a vždy bude vytvářena mladými. Mladá kultura je příliš komplexní a revoluční, aby mohla být popsána jednoduchou nálepkou. Je to hra, která se vyvíjí podle svých vlastních pravidel. To je přesně to, co DIY kultura chce a máme množství vlastních postupů.

Revolučnost v případě DIY kultury spočívá v tom, že mladí poprvé přemýšlí o budoucnosti. Rock and roll nás naučil, že mladá kultura byla fyzicky možná, ale nic moc dalšího nám nepřinesl.

Hippies nás naučili chovat se v zásadě slušně, pokud jde o protest proti starším generacím, ale ztratili se v přebujelé politice a přílišném množství drog. Punk nás naučil, že nápad 'může to dělat každý' fungoval, ale ztratil se v útocích médií a ve snaze šokovat. DIY kultura si stanovuje vlastní média a nechce na nikom, aby dělal to, co nechce, chce jenom, aby byl každý šťastný a užíval si života. Konečně to máme správně.

DIY kultura upřednostňuje umění a party před šokováním lidí. Neomezuje se na rčení 'v kapele může být každý,' jako to dělal punk. DIY kultura říká, že každý může dělat cokoli chce, může hrát v kapele, může být DJem, může dělat film, připravit party v klubu nebo si založit nezávislou nahrávací společnost nebo undergroundový časopis nebo cokoli jiného, co chce rozjet. Svým způsobem je to atraktivní pro každého, nejenom pro popové pseudo hvězdy. Tímto způsobem je DIY také revoluční.

Je pravda, že ne každý má okamžitý přístup k technologii, kterou potřebuje ke svému tvoření. Ale je také pravda, že výrazně více lidí, než kdykoli předtím má takový přístup. Nepotkají-li nás na přelomu století nějaké katastrofy.

Takový přístup díky své přirozenosti může pouze růst a s ním i DIY kultura. Rock and roll s námi vymře. DIY kultura ne. Přišli jsme stavět, ne bourat. Požádali bychom vás, abyste nám ustoupili z cesty, ale vy nám v cestě nestojíte. Pojďte s námi. Jestli chcete.

back<<

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Custom Search
 
 

 

NAVIGATION

| Bars & Pubs |

| Book Reviews |

| Cafes |

| Nightclubs |

| Movie Reviews |

| Music Reviews |

| Restaurants |

| Shops & Stuff |

| Website Reviews |

 

| About Us | Contact Us |

| Home THINK MAGAZINE |

Copyright where applicable;
Inkybrain Media Ventures Pte Ltd
The Best Website in the World