DOPIS
čtenářské příspěvky

Ahoj vy tam,
Jsem z Ameriky a píšu ze Spojených Států, viděl jsem pár vašich časopisů a moc se mi líbily. Zajímá mě, jestli můžu dostat kopie všech čísel, měl bych je velmi rád ve své sbírce. Prosím, sdělte mi, co mám udělat. Máte nějaký webový stránky? Díky za pozornost. - EDDY

Ahoj Eddy, Děkujem Ti za Tvůj zájem o náš časopis. Samozřejmě se můžeme domluvit na zaslání časopisů. Kontaktuj, prosím, Jarku na telefonu nebo emailu uvedených v tiráži časopisu. Webový stránky právě chystáme. Ještě jednou díky a zdravíme Tě v Americe. - Jarka

Předmět: Rave kultura
Radši bych byl ve věznici ve světě George Orwella než v té mírumilovné společnosti šťastných chlapečků a holčiček. Fajn, přiznávám, moje zášť vůči rave je jaksi osobní. Měl jsem tu smůlu, že jsem během prázdnin navštívil nějaké z těch marketingových fiasek mladé kultury. Krátký příběh: Skončil jsem vecpaný v davu rave fanatiků v zoufalé snaze uniknout jinak konzervativnímu stádu lidí, kteří se mi nacpali do života.

Na rave jsem strávil celých dvanánct hodin, byla mi zima, byl jsem opuštěný a nepochopený závisláky na drogách, vesmírnými dětmi se šťastnými tvářemi, které byly naprosto oddány svému boogie po celou noc. Monotónní bum.bum.bump otřásalo mou lebkou, ale ne mým zadkem. Ale i když mě to šíleně rozčilovalo, není to jediný důvod, proč mi rave „lezou na nervy."

Připouštím, že můj odpor k rave kultuře sahá daleko za tuhle jednu hroznou zkušenost a vlastně vychází z fundamentálního nesouhlasu s socio-politickou rozmáchlostí skupiny blažených idiotů, které spojuje láska k hudebním sračkám. Prosím, dámy a pánové v porotě, proberme si nejzákladnější aspekty „rave."

1) Událost se účelově koná co nejdál od společnosti, aby se předešlo stížnostem ne-hip sousedů.

2) Jediný způsob, jak si užít rave, je vzít s masivní dávku drog, které vás učiní šťastnými a schopnými se veselit při konstatním mentálním útoku, jakým je techno hudba.

3) Tančili jste celou noc.

Děcka, to je všechno, co znamená rave. Jasně, dostane se vám skvělých drinků a vašeho hypnotického světelného mechanismu, který vyvolává u normálních lidí křeče. Věřím, že rave je jenom další hračka vytvořená vládou, aby udržela mladou kulturu pod kontrolou. Věřte tomu, čuráci! Žerete jim z rukou a ještě se vám to líbí! Sebrali skupinu protestujících dětí, poslali je do hor nebo na venkov, kde nemůžou udělat společnosti žádnou škodu, pohostili je drogami, aby se jim celý systém líbil a pak jim řekli, aby celou noc tancovali, namísto toho, aby dělali něco užitečného jako třeba aby vyškrábali naši podělanou společnost ze stoky.

Rave kultura je mokrý sen pravičáků. Rave kultura je oblíbená přesmyčka pro Chytrý Nový Svět. A to je sakra pravda: jesliže jsi raver, jsi jenom další pseudo hip zdrogovaný vládní blázen. Loutka mě sere a z vás je mi špatně. - Kevin Hoffman

Ahoj, chcel by som sa poďakovat za článok „submisivny feminizmus", pretože som pomaly prestával veriť, že ženy či dievčata tvojho typu /Marina/ ešte existujú. -Vďaka, Kubo

Milý Thinku,
Nejdřív mi dovolte vám poblahopřát k mimořádně podařeném vydání. Chápejte mne správně: obecně řečeno. Mám rád, co děláte.

Ale věšina vašeho materiálu je pro trochu nižší kvocient mozkových vln, než by se dalo předpokládat z titulků. Ale materiál v tomhle vydání byl dost solidní. Rád bych komentoval téma apokalypsy, se kterým přišela dvojice vašich autorů. Nejprve se to téma zdálo zaměřené na napětí mezi apokaliptickou a existenciální nicotou: např. existuje-li v historii politická, náboženská nebo jakákoli jiná teologie, která od začátku do konce tvrdí, že veškerá lidská snaha je marná. Na druhé straně, absence takové teologie zároveň odesílá do nicoty veškeré naše snažení. Viz způsob uvažování Ivana Karamazova.

Je-li Bůh mrtvý, všechno je dovoleno. Už více nemůžeme činit morální rozdíly mezi svatými, vrahy, pijáky a kurvami, kteří naplňovali Dostojevského svět. Vaši autoři trochu tíhnou k existenciálnímu positivismu, nemám pro to lepší výraz, který popírá víru v možnost existence hlubší metafyzické reality a nahrazuje z toho vzniklou duchovní prázdnotu krédem soucitného humanismu, politické svobody a ekonomické spravedlnosti.

Navrhují, že my všichni můžeme sehrát svou roli v odvrácení katastrofy životního prostředí, v boji s politickým a ekonomickým útlakem. Ve zkratce, učinit svět lepším místem další recyklovatelnou plechovkou nebo podepsanou peticí. Tvrdí, že my a jenom my sami jsme odpovědni za pokrok. Je to ale trochu zmatené. To mě rozčiluje. Co to vlastně znamená, vytvářet ze světa lepší místo? Největší dobro pro největší počet? Mluvíme o myšlení, prostředí nebo způsobu? Co to „splň svou roli" vlastně prakticky znamená? Jak se s tím nejlépe vypořdat, jak to správně zarámovat do železného trojúhelníku života? Například, tenhle dopis píšu na laptopu za 1 500 dolarů. Je to morálně přijatelné, že jsem ty peníze radši utratil za počítač, než abych je poslal UNICEFu?

Nebo, co se týče vás, utratit takové peníze za počítače a foťáky a tisk a tak, místo abyste zachraňovali životy nebo kupovali neobdělané akry brazilského pralesa? Moje základní otázka zní: můžeme odvodit univerzálně aplikovatelný morální ideál z existenciálního positivismu? Jinými slovy, můžeme vytvořit (ne nutně dosáhnout) utopistickou vizi, která bude měřit pokrok toho, o čem píšete? A jestliže můžeme, měla by být zaštítěna donucovací autoritou státu, kodifikována zákonem a zaručena každému školákovi v zemi? Předpokládám, že jestliže apokalypsa opravdu přijde, bude to jenom náhodou. Takže se nám opravdová utopistická vize vyhne.

Všechny ty, které jsem viděl - u Huxlyho, v Bibli, u Marxe, v budhismu - ve mně nevyvolávají naději, ale děs. Ale bez přítomnosti takové vize, sakra, svět zůstane takovým jakým je: a my, krucinál, musíme hledat záchranu v šílenství, jako Dostojevského princ Myškin, nebo v posměchu (jako Camusova vize Sisyfa, který se usmívá, když valí svůj kámen na kopec s vědomím, že mu vždycky spadne zpátky dolů. - Colin Shea, Praha Rádi bychom vám napsali a poděkovali za tenhle nádherný kapitalismu. Nikdy jsme nevěděli, že existují takové možnosti vyděračství a násilí.

Také se nám líbí tenhle magazín. Kdybychom věděli, že vaše americké ženy mají tak volnou morálku, už dávno bychom ukončili studenou válku. Prosím vytiskněte tento dopis nebo vás zabijeme. Vaši noví sousedi, -Ruská mafie Předmět: Prosím, pomozte. Včera jsem zas po delší době četla váš časopis a musim uznat, že jste ještě lepší než dřív. To myslim upřímně a ne jen proto, že bych od vás potřebovala pomoc. Pomocí vašeho časopisu bych se chtěla spojit s lidma, který ví něco o možnostech založení soukromýho rádia tady v Čechách.

Snažim se něco zjistit, ale musim říct, že mi to zatim moc nejde. Asi je to taky v tom, že v rádiích, kde hrajou samou komerci, nemaj zájem na tom, aby mi pomohli. Ani ne tak mě, ale člověku, který pro mě znamená nejvíc na světě. To by bylo na dýl tady vysvětlovat, ale kdybyste mi mohli nějak pomoct, byla bych strašně happy. Váš časopis se může dostat do rukou lidem, který s tim maj nějaký zkušenosti a ne jako já, která mam určitě dost naivní představy. Tak kdybyste věděli o někom ochotnym mi pomoc, budu moc ráda. Ještě jednou dík a fakt jste moc super. -Marcela Vesela moje adresy: sexybrandy98@hotmail.com marketing@info-office.cz PS: Málem jsem na to zapomněla, ale chtěla bych vědět, jak sehnat THINK, když v Praze nejsem pořád. Kdyžtak se ozvěte. Ještě tisíc krát dík.

Milá Marcelo,
Díky za Tvůj dopis, ale abychom Ti mohli pomoci, potřebujeme víc detailů. Rádio - kde? Ozvi se znovu. Náš mail je v tiráži. Jinak, za THINK a HELE si můžeš zaplatit předplatné a budeme Ti ho posílat. Čtyři stovky na celý rok. Stačí nám poslat objednávku mailem nebo poštou, hned se ozveme zpátky. Těšíme se, ahoj a měj se, -Jarka Email: think@terminal.cz Dopisy faxujte na: 9001 2841 nebo zašlete na adresu: Keith Kirchner, Poste Restante, Jindřišská 14, Praha 1, 110 00 Czech Republic

back <<