Tři stále dobře chutnající
Nejdříve musíš snít

Text: Jay King

Jen málo interpretů ze světa hip-hopové scény toho dokázalo tolik co James Lavell a Master P. Právě tihle dva stojí u zrodu nahrávacích labelů Mo'Wax a No Limit, aniž by se zaprodali větším společnostem a získali tak kapitál, nutný pro překonání počátečních potíží. Díky tomu mají Lavell a P naprostou kontrolu nad vším, co z jejich labelu vychází. A na svých 100,000 prodaných albech vydělají víc než větší firmy na 500,000 prodaných hit-nahrávkách. To není špatné, zvláště s ohledem na to, že Mo'Wax a No Limit patří dnes mezi nejvlivnější a nejúspěšnější značky na hip-hopové scéně. A kromě toho je to po pravdě nejrychleji rostoucí odnož hudebního trhu. '

Mo'Wax Jamese Lavella
Úplné začátky značky Mo'Wax jsou spojeny s počátkem devadesátých let a Lavellem coby šestnáctiletým hip-hopovým nadšencem z Londýna. Nedostatek možností k přístupu k hudbě svých oblíbenců frustrovala mladého Lavella natolik, že sebral našetřených 4000 liber a sám vydal dvanáctipalcový singl sanfranciského DJe Joshe Davise, ala DJe Shadowa - tak se to alespoň traduje. Lavell nemá moc velký zájem o uveřejňování detailů z počátků své firmy.

Je ale jisté, že Mo'Wax vznikl ve smyslu DIY (Do It Yourself - udělej si sám) a právě následující úspěchy, které na sebe nenechaly dlouho čekat, položily základy tomu, čím je Mo'Wax dnes. V případě, že nemáte o Mo'Wax velký přehled, je domovským přístavem pro osobnosti jako například Dr. Octagon, DJ Krush, Money Mark, Unkle a Andrea Parker. Koneckonců Mike D z Beastie Boys nedávno prohlásil o Mo'Wax, že je to momentálně nejdůežitější značka vydávající hip-hop.

Lavell chtěl vždycky vlastnit nahrávací společnost a jeho zápal až posedlost určitě nebyla od věci. Právě tyto vlastnosti mu dodaly hnací sílu potřebnou k úspěšnému podnikání. Toto zosobňuje postoj Mo'Wax, postavený ne na obchodním rázu a komerčnosti, ale na citu. Lavell odolal různým nabídkám obchodního partnerství a spolupráce, i přes možné obrovské finanční zisky, aby si udržel stylovou nedotknutelnost a nekomerčnost

. Je zapojený ve všech aspektech umělecké činnosti Mo'Wax a ti, kteří u jeho značky vydávají, mají jeho plnou podporu a pomoc při realizaci svých záměrů. Lavell by mohl posloužit jako inspirace všem, kdo mají určitou vizi a představu, ale potřebují náboj a odvahu k prvnímu kroku. Bližší informace o Lavellovi najdete na internetových stránkách značky Mo'Wax.

Master P
Master P (vlastním jménem Percy Miller) se zařadil se svým ročním výdělkem 57 milionů dolarů na 8.místo žebříčku nejvíce placených umělců za rok 1998. Tento 29letý nezávislý milionář založil svojí značku No Limit před sedmi lety v Baton Rouge v Louisianě prodejem doma nahrávaných kazet z kufru vlastního auta. V dnešní době má jeho značka hodnotu více než 150 milionů dolarů.

V době budování své společnosti měl P naprostý přehled o tom, jakým způsobem se jeho nahrávky dostanou ke svým fanouškům a o svých vlastnických právech. Jeho popularita i bohatství se rozrůstaly a umocňovaly. P se ukázal jako velice schopný podnikatel, vytvářející obrovskou nezávislou obchodní síť.

Ke dnešnímu dni má No Limit ve svém katalogu 15 interpretů, produkoval 2 úspěšné filmy, řídí módní značku a dokonce založil i pobočku, která vede profesionální sportovce. I přesto, že se jeho poslední odvážný podnik teprve rozjíždí, už nastala neočekávaná potíž s jeho prvním klientem. Basketbalový hráč s věhlasem druhého Jordana (ano, je to tak), si zajistil nového trenéra, podepsal smlouvu s Nike.

Důvody, které vedou P k úspěchu, jsou jak čistě egoistické tak i nesobecké. Samozřejmě si chce zajistit pohodlný život, má dvě garáže plné aut a jeho sídlo je plné drahých hraček a uměleckých předmětů. Avšak podstatnější hnací silou se zdá být starost o blahobyt jeho rodiny a přátel. Při uvážení, že Percy vyrůstal v nejtvrdších podmínkách na Baton Rouge, nelze se divit, že nemá nejmenší zájem a nesnese pomyšlení na to, že by se jeho rodina musela jednou do těchto končin vracet. To ho žene velkou rychlostí kupředu. Právě zakončil svou veleúspěšnou rapovou kariéru (za sebou má 4 alba, na kterých vydělal 4 miliony dolarů) a soustředí se na budování svého obchodu.

Dalek provozování 'gangsta' hip-hopu promlouvá P k chudým černým dětem o síle, nezávislosti a samostatnosti a o možnosti proměny špinavých peněz v legitimní podnikání. Chce, aby si černí navzájem pomáhali přenést se přes instituční projevy rasismu v Americe, obzvláště na jihu. Ve svém podnikání si udržuje lidi černé pleti, protože si je jistý, že jim může věřit a zároveň je tím zařazuje do společnosti.

I zakončení jeho úspěšné rapové kariéry může znamenat, že tím vytváří příležitost dalším umělcům. Uvolňuje jim svou vysokou pozici na hudebních žebříčcích. Vloni při rozhovoru do magazínu Vibe řekl, že poslání a budoucnost černé komunity spočívá v tom, aby zjistili, že mohou dělat věci i jinak, než Bob. Jedinou částí jeho sítě, kterou nemá pod svou stoprocentní kontrolou, je distribuce. Minulý rok uzavřel smlouvu s jednou velkou nahrávací společností, aby dostal své nahrávky.

Nabídl jí však obchod, na němž tato společnost vydělá sotva poloviční částku obvyklou v hudebním průmyslu s tím, že si většinový podíl ponechal pro sebe. A opět, jede si podle svého.

Skupina měsíce:
Head On Back

Head on Back je jedna z mnoha tzv. lehce rozjetých kapel u nás. Jsou to čtyři mladí kluci. Styl jejich hudby je nepopsatelný, jde o směsici různých vlivů, lze říci, že nejblíže mají ke cross-overu.

Začínali podobně jako většina skupin. Šimon a Aleš si spolu zkoušeli jen tak hrát. Na koncertě U2 se potkali s Ondrou a Ondrou mladším. Začali společně zkoušet v září '97 a první koncert měli 19.9. v Rock Café. Zpívají anglicky.

V jejich hudbě můžeme najít kousek každého z nich. Jejich emoce, nálady, pocity. Nevyužívají své písně pro vyjádření názoru. Zaměřují se hlavně na melodii, textu nepřikládají takový důraz. U textu jde hlavně o rytmiku slov. Melodii vždy vytvoří dříve než text, slova do ní pak musí zapadat a nerušit ji. To však neznamená, že texty jsou o ničem, zkrátka nechají každého, ať si v nich hledá. Jejich hudba vás nenechá v klidu a je celkem drsná. Šimonův výstup je velmi působivý. Pohybuje se spontánně s hudbou a nepřemýšlí nad tím.

Před koncertem si většinou vytvoří seznam písní, které budou hrát. Ten se však může během koncertu změnit. Záleží na reakci publika. Mají už své fanoušky, ale říkají, že čím častěji hrají, tím méně známých přichází. Je to trochu problém, znervózňuje to celou kapelu. Možná je to díky tomu, že nemají dostatečnou propagaci. Ze svých koncertů většinou mnoho nezískají, přesto hrají dál. Je pravda, že největší investice (nástroje, technika, zkušebna) už mají za sebou. Samozřejmě, že by chtěli větší úspěch, ale zatím mají určitě dost času, jsou přece mladí. „Chce to trpělivost a vydržet u toho. Chtěl jsem taky jednou se vším seknout!" říká Aleš.

Pohled na tuhle skupinu mladíčků, jak to rozjíždí a jak se dokáží odvázat, je ohromující. Na vydání CD nemají zatím ani dost financí ani chuti. Po jejich zatím jediné zkušenosti v nahrávacím studiu jsou toho názoru, že začínající kapely nutně potřebují dobrého zvukaře nebo alespoň někoho, kdo nahrávání určitým směrem povede, neboť ještě takové zkušenosti nemajíJednou si to zkusili v nahrávacím studiu v Hostivaři.

Říkají, že je pro nové skupiny jako jsou oni, velice důležité, mít dobrého zvukaře nebo zkrátka někoho, kdo alespoň dá nahrávání určitý směr, protože oni sami ještě tak moc nevědí, jak ze sebe dostat to nejlepší. NA pódiu jejich výkon hodně záleží na tom, jakou si kolem sebe vytvoří atmosféru, což ve studiu není tak lehké. Hudba, kterou sami poslouchají je někdy dost odlišná, klidnější. Přitom právě hlavně z ní pochází velká část inspirace. I když možná vypadají nevinně, jejich show taková rozhodně není. To samé by se dalo říci I o tom, jak tráví svůj volný čas. Jejich chování je často stejné, je jako jejich hudba - nespoutané a bezstarostné. Pokud byste se o nich chtěli víc, tady je příležitost: www.headonback.cz.