TALENT

Jak dlouho to bude trvat, než ve světě, kde fotografové mohou za své služby skromně požadovat šestimístné částky, se stane vážně módní nová odrůda talentovaných ilustrátorů?

S trochou štěstí to bude cobydup. Takže tady je první předvoj jmen, na při jejichž zvuku byste měli zbystřit. Tristan Galdos del Carpio zvyšuje představivost těm, kteří, co se fotografie týče, mají v tomto světě (prosyceném titulky Stevena Meisela a opakovanými triky Bruce Webera) nízkou hladinu tolerance.

Tento muž dělá portréty a mnohé další kresby pro časopisy v Paříži. Pak tu máme Jasona Brookse, který se vypracoval navrhováním letáků londýnských nočních klubů, až k vytváření vzhledu televizní reklamy pro Finskou Pulp vodku.

Z celé škály dalších ilustrátorských postaviček se k nim řadí takoví lidé, jako je Pete Fowler, muž stojící za reklamní kampaní vůně Faberge's Fusion, Graham Rounthwaite (reklama na Levisky) a němečtí umělci Oliver Drescher a Maike Abetz. Co teda dělat? Prostě kreslit!

Míváte chuť se zasmát nad komiksem?
I my přes třicet někdy po večerech nostalgicky vzpomínáme na starý dobrý Čtyřlístek. Ale dnes je to jiná. Zasáhněte rovnou do středu terče. Mít dobrý vkus znamená opatřit si některý z komiksových magazínů od vydavatelství Crew.

Nic nechybí. Vnadné tvary lepých děv-dračic s protaženýma očima, běsnící kousavé příšery, udatní tvrďáci, spousta střílení, ohně, krve a legrace. Skvělý oddych. A to vše v zářivých barvách. Velmi detailní kresby. Jděte do toho, za malý peníz uvidíte velké hrdiny, Lobo, Batman 1 (alias Oběšenec), Riddler a zdrogovaná sfinga a mnoho dalších.

Doporučuji zejména pracovníkům za bankovními přepážkami a prodavačům v obchodních domech. Strčte si komiksy tajně pod pult a sem tam nahlédněte. Poctíte pak mnohé z nás svými úsměvy.

Umělec měsíce:
Honza Blažíček

Text: Evka Kolářová

Kdo to vlastně je?
Mladý, teprve osmadvacetiletý muž. V současné době pracuje v Terminal baru, ale především je malíř. Od malička rád a hodně kreslil. Možná to měl v genech. Pradědeček byl malíř a zájem o umění byl tedy přirozený.

Na co se zaměřuje?
Jeho obrazy jsou abstraktně expresionistický. Ale jak sám říká: ,,Kdo může v dnešní době něco s určitostí tvrdit." Malování se začal intenzivně věnovat v posledních letech, po návratu do Prahy ze San Franciska, kde uspořádal svojí první výstavu.

Jaký je jeho příběh a kdo jej ovlivnil?
V Praze studoval několik let výtvarnou výchovu na Vysoké škole pedagogické. Studia však nedokončil a několik let strávil cestováním po Spojených státech. ,,Značně mne ovlivnil jistý Ofer Frank, ačkoli neměl, kromě manželky, s uměním vůbec nic společného. Ale strávil jsem s ním hodně času, když jsem mu v Oaklendu na stavbě dělal přidavače."

Kde se prezentoval?
V prosinci loňského roku vystavoval v Café Alternativ v Mezibranské ulici a do nedávna v The Globe.

Jakým způsobem pracuje?
Akrylem (balakrylem). Maluje na plátno a v poslední době na lepenku. Stále má rozděláno několik věcí najednou a ty předělává a upravuje. Výsledná podoba často nemusí mít absolutně nic společného s původní představou.

Co bych o něm řekla?
Je zdravě seběvědomý. Kde můžeme v nejbližší době spatřit jeho malby? S jeho dílem se můžete blíže seznámit na webové stránce. Adresa tedy zní: http://honeyart.terminal.cz.

Rozhovor:
Lezu po kolenou, říká Jiří Černický

Text: Petr Pokorný

Narozen v severočeském sídelním městě 1.8.1966, poučen ve školách: střední uměleckoprůmyslová bižuterní v Jablonci nad Nisou, vysoké: pedagogická v Ústí, uměleckoprůmyslová v Praze, AVU tamtéž.

Originální tvorbou i názory; ačkoli v Kristových letech, přesto na různých fórech označovaný jako naděje pro české umění. V rozhovoru pro THINK řekl i co jej napadá.

HELE: Stále častěji lze na naší výtvarné scéně pozorovat posun ve vystavování směrem k ústupu z galerií do negalerijních prostor, nejčastěji do klubů, internetových kaváren, nepoužívaných továren atd. Co si o tomto trendu myslíš ty?

Jiří Černický: Je to dobře, hlavně v tom musí výtvarníci vytrvat. Sám se snažím vystupovat z galerií - v Ústí jsem měl akci na šachtě, v Berlíně vystavuji ve výlohách, a kdybych tomu nevěřil, nedělal bych to. Pořád to ale je zkouška, do jaké míry jsi schopen v jiném prostředí navázat kontakt. Nechci tím galerie podceňovat, lidé si zvykli do nich chodit a galerijní prostory nesou nějakou informaci. Jenže v sobě mají auru Umění a ta se složitě nabourává. U nás je to hodně spojené s prezentací v médiích, ta by měla být lepší. Výtvarné umění by mělo mít stejnou reklamu jako nové desky, filmy nebo literatura. Je pravdou, že se tomu často brání sami umělci a já nechápu proč - má jít o intelektuální obranu, pózu nebo vlastní nedůvěru? O vizuálním umění je nutné si s potenciálním divákem povídat. Vše kolem nás - v galeriích i mimo - je vizuální, máš fasády, koukáš na televizi, je to součást života, a proto by i současné umění mělo být přirozenou věcí. Možná i proto ten tebou uváděný posun mimo klasické výstavní prostory.

HELE: Pocházíš z Ústí nad Labem, myslíš, že lze mluvit o severočeské či ústecké výtvarné scéně?

Jiří Černický: O něčem takovém se dalo mluvit před pěti lety, ale lidé, kteří v Ústí dnes vystavují, jsou stále titíž. Tenkrát tam byla tvůrčí atmosféra, hodně lidí to opravdu bavilo. Nechci nikomu křivdit, ale nesleduji tamní scénu tak pečlivě. Nikoho nového jsem tam nezaregistroval.

HELE: Dostal jsi Cenu Jindřicha Chalupeckého, uděluje se devátým rokem, vždy ji získala výrazná výtvarnická osobnost, a přesto tato cena nezískala prestiž, jakou by měla mít.

Jiří Černický: Nepodařilo se to právě pro nedostatečné zatraktivnění pro veřejnost. Vždyť lidé vědí, kdo je Václav Klaus, kdo je Lucie Bílá, ale neznají už, kdo byl Jindřich Chalupecký. Celá cena má všeobecně malou reklamu. Televize by měla uvést pořad o Chalupeckém, blok pořadů o výtvarném umění šedesátých a sedmdesátých let - ale stále bude přitažlivější koncert U2 než pořad o umění v televizi. Hudba, stejně jako film, jsou emotivnější, nesou příběhy, kdežto vizuální umění žádá aktivního pozorovatele, a to je jeho handicap.

HELE: Cena Chalupeckého nezískala prestiž - znamená vůbec něco pro tebe?

Jiří Černický: Pro mě cenu má. Lidé, kteří už tuto cenu dostali, jsou pro mě akceptovatelní. Cena by měla zůstat, jen trochu jinak, třeba pomocí pro laureáta. Dosavadní praxe je, že odjedeš za odměnu do Ameriky, nějaký čas tam jsi - a po návratu jako kdybys nikde nebyl. V Americe jsi na samotě, je to tvůrčí výlet, a to není pomoc. Přitom výtvarník dostane takové ocenění a nemá ani ateliér na periferii Prahy. Kdyby cena představovala pomoc v existenčních potížích, bylo by to lepší, než tvůrčí pobyt ve Státech. I ti nejlepší umělci, kteří tu jsou, mají takové problémy - a nikdo jim nepomůže, nejméně potom stát. Prostě o ně nestojí. Umělec není člověk, který si jen maluje obrázky a někde je pak prodá. Umělec dělá službu společnosti, ale musí cítit zpětnou vazbu, zájem společnosti. Za pobytu v Berlíně jsem viděl fungující systém podpory nadějných umělců.

HELE: Třeba povinnost státní galerie koupit od oceněného držitele takové ceny dílo?

Jiří Černický: Co s tím? Zaplácneš tím na chvíli nájmy, nic víc.

HELE: Nemyslím ty peníze, spíš projev zájmu společnosti.

Jiří Černický: Sláva neexistuje, to je blbost. Koho to zajímá? Ani v Americe nejsou výtvarníci - sebelepší - superhvězdy. A to tam byznys s uměním funguje, to není jako u nás. Život mi to nezmění, pořád jsem jako student, lezu v malém kumbále po čtyřech a po každé výstavě si znovu říkám, že udělám tuhle a končím. Je to o zdraví, mám zničený kolena. Jenže představa, že bych byl úředník nebo byznysmen, mi nesedí. To je ale problém Prahy a umělců v ní. Nemáme kde dělat, kde věci skladovat, takhle drsné to už venku není - aspoň podle toho, co jsem viděl já. Obrazy a fotky se zde ještě dají dělat. Mám zastoupení ve Veletržním paláci - a co? Už jsem slyšel: ten je za vodou, slavný a bohatý. Ani omylem! Nemělo by se stávat, aby talentovaný člověk musel kvůli existenčním problémům přestat tvořit. Nemáš být „za vodou", ale ani „pod vodou".

HELE: Cenu ti nepředával prezident Václav Havel, který je jedním z iniciátorů jejího vzniku. Mrzí tě jeho absence při předávání ceny?

Jiří Černický: Mrzí. On pro mě zůstává velkou autoritou a i když se mi zdá, že je občas politicky nemotorný, chápu ho, dopadl bych na jeho místě stejně. Kdyby mi podal ruku a usmál se na mě, mělo by to pro mě větší cenu, než onen zájezd do Ameriky.

HELE: Při tiskovce ke své poslední výstavě ve Staroměstské radnici jsi mluvil o vzájemných averzích mezi některými výtvarníky. Zapřít v sobě negativní nálady vůči jinému vyžaduje osobnost. Musí být výtvarník lidská osobnost?

Jiří Černický: Má-li někdo antipatie, vypovídá to o jeho slabosti, o tom, že se s něčím nedokáže vyrovnat. Dobrý umělec je člověk, který na sobě pracuje, netvoří nějaká díla, ale ta díla potvrzují jeho. Umění tě kultivuje víc než politika a možná někdy i víc než náboženství. Takže by umělci měli být duchovně osvícení intelektuálové, jakási intelektuální aristokracie, která ale není odtržená od veřejnosti. Že se u nás někteří umělci navzájem nesnesou, vypovídá o zbídačené situaci na zdejší umělecké scéně. Dnešní doba pokládá na umělce jiné úkoly, než aby pouze maloval obrázky.

HELE: Přináší tvá výstava na Staroměstské radnici nějakou změnu tvorby?

Jiří Černický: Ne. Ono je to vlastně vždy jiné, ale toto je první velká výstava na tak atraktivním místě. Chtěl jsem zde představit celý kontext tvorby. Nemám za sebou tolik samostatných výstav, abych něco měnil. Nemám pocit, že bych diváky nudil, a to je hlavní.

HELE: Výstava Alergik má podtitul Barock. Proč dva názvy?

Jiří Černický: Název Alergik vychází z mého pozorování, alergik vidí svět jinak a výstava má být jako jiný pohled. Barock - to je logo, vždy mám na výstavách nějakou značku, je to také druh komunikace. Mě to baví, už proto, že mám rád loga. Dáš to na pozvánku a lidi o tom hned spekulují. Už jsem takto měl kdeco, zmutované olympijské kruhy například. Barok - to je dynamika, stejně jako hardrock.

HELE: Ale název jsi zmutoval ze dvou slov.

Jiří Černický: Máš pravdu, ale barok byl styl celé společnosti, rock je dnes styl určité minority lidí.

HELE: Proto máš v expozici rockerskou bundu v akváriu?

Jiří Černický: Je to vymezování módou. Nikdo to nebere, ale je to nošení zvířat. Představoval jsem si, jak se do kožených bund vracejí duše zvířat. Metalista jde ulicí, má na bundě nášivky, na zádech propaguje smrt - o smrti nemá ponětí, ale všechny ty banální symboly, lebky a tak, má na sobě - a najednou by na něm ožila bunda. Začaly by pulsovat žíly v té bundě. A tohle mě napadá.

MODELKA
Rozpaky-dobrovolné červenání

Po útoku glam stylu a levně vypadajících dívek s velkou vrstvou make-upu na obličeji přichází osvěžující trend s návratem zdravého ruměnce. Pryč je sinalost dob minulých; nahrazuje ji svěžest. Jakobyste se zrovna vrátili po pomilování na zdravém venkově.

Zapomeňte na maminčinu techniku konturování nebo pronikavé barvy až ke spánkům - dnešní vzhled červenání se je tvořen jemným a šetrným aplikováním barvy až k jablku vašich tváří. Barva, kterou použíjete, záleží na tónu vaší kůže; hnědooké dívky s tmavší pokožkou by měly použít teplejší tóny, jako je meruňková, kdežto dívky se světlou pokožkou a jasně jiskrnýma očima mohou nosit opravdovou růžovou.

Jak se začervenáte je na vás. Krémová růž jako Duo Blush od Oriflame se jemně vklepe do pokožky, rozetře prsty a dostanete zdravě zářivý výsledek. Pudrová růž jako Maybelines Mocha Velvet je matná a oživuje vaši tvář, ale musíte se držet pravidla: až začnete vidět barvu, zastavte. A ruměnec je také skvělý pro ty z vás, kteří mají rádi svůj make-up v minimalistickém duchu; můžete ho spárovat s rtěnkou pro jenom jakoby zlehka upravený výsledek, jaký tu má Shalom Harlow.

Staň se kosmickou!

Značka Maybelline ti přináší novou kosmetickou řadu „Cosmic Edge". Je určena pro všechny „cosmo" dívky a hodí se jak k denní tak i k večerní příležitosti. Tato kosmo líčidla tě promění v pozemskou sexy dívku intergalaktické záře.

Zlatý make-up

Zlatý make-up ti zvýrazní rysy obličeje a křivky těla. Nanes jej na lícní kosti, čelo, nos, obočí, do dekoltů a všude, kde se vzpomeneš. Zlatý pudr můžeš použít ještě přes make-up nebo samotný. Make-up i pudr dodá tvému tělu zlatavě opálený nádech.

Oční stíny a tužka

Stříbrnou konturovací tužkou zvýrazni obrysy tvých očí. Pro dokonalejší a hlubší pohled použij zlaté nebo stříbrné oční stíny.

Tělo

Na tělo, tvář, ramena a do vlasů Maybelline nabízí zlatý třpytivý gel. Tento gel je velmi praktický zejména v horkých letních dnech, kdy jsme nuceny chodit ve městě a na pracovní schůzky v silonových punčocháčích. Jednoduše a pohodlně silonky nahraď tímto třpytivým gelem.

Tetování

Vesmírný vzhled zakonči tetováním tmavě zelenou nebo mystickou fialovou barvou. Tetování ti vydrží několik dní. Obrazce můžeš vytvořit po celém těle - na ruce, kotníky, nohy, ramena... Pohraj si se svou fantazií, kam až ti dojde.

Celkově budeš vypadat nadpřirozeně sexy, jako princezna z planety Zyr, obalená jemným hvězdným prachem. Podtrhneš svojí smyslnost, hravost a kreativitu. - Marie Sommerová

KRASA
Jestliže na vás padne chuť drancovat obchody se zbožím na krásu, tady jsou nejlepší typy tohoto měsíce.

Jestli se neumíte úplně nejlépe poradit s použitím očních linek, zamilujete si Smudgesicles od firmy Clinique. Kromě super tuby, která vypadá jako lesk na rty, jsou úplně nezničitelné a barva vydrží navěky. Chyba je jenom v tom, že nechutnají jako karamelky. K dostání u zastoupení firmy Clinique v Myslbekově pasáži.


Dejte si kousek Smoked Kohl Eye Liner od Maybelline v barvě Iced Silver (ledově stříbrná) na vnitřní část spodního víčka nebo naneste velmi malou část přímo pod obočí. Neuvěřitelně tím zvýrazníte pohled vašich očí. K dostání v drogeriích a obchodních domech.


Jestliže tu někdy byla taková věc jako univerzální konturovací tužka, musela to být konturovací tužka Chestnut (barva vlašského ořechu) od firmy MAC. Lze použít s jakoukoli barvou, od sytě červené k barvě bílé kávy. Něco, co nemůžete postrádat. K dostání v obchodních domech. K dostání ve Vinohradské tržnici.


Ahava skutečně nelže, když mluví o svém "vyšlechtěném" produktu Advanced Hand Cream. Moje ruce bývají tak suché a rozpraskané a olupují se a tenhle výrobek velmi pomáhá. Vyrábí se ve Velké Británii a obsahuje suroviny z Mrtvého moře v Izraeli (jů, to jsem byla ohromená) a můžete ho koupit v malých speciálních obchůdcích jako Country Life nebo v obchodním domě Tesco.



Nemáte odvahu si nechat udělat opravdové tetování? Perfektní obdobou tetovací jehly je Earth Henna Body Painting Kit. Plácněte na sebe tu zelenou pastu a na několik hodin se zaměstnejte. Když pak odstraníte pastu, budete mít krásný oranžový vzor, který vám vydrží další dva týdny. K dostání v Body Basic.


Pravdivý příběh: Znám ženu, které je přes čtyřicet a která (přísahám) nevypadá, že jí je pět minut přes dvacet. Když jsem naléhala, přiznala se mi, co používá na svůj obličej (poté, co mi ukázala svůj řidičský průkaz a přísahala na život své kočky, že neměla žádný lifting). Nic víc než mast s vitamíny A a D se jejího obličeje nedotklo už před dvacet let. Tahle zpropadená medicínská záležitost v tubě, kterou byste mohli používat na něco takového jako vyrážku pod plenkami. Předpokládám, že během příštích 10 let nebo tak nezjistím, jestli to funguje, ale dívka vždycky doufá. A pak, nemůže to ublížit, není to nic víc než vazelína. K dostání v drogeriích.

Giordani bronzing paleta od Oriflame

Pudrová paleta obsahuje čtyři sladěné odstíny hedvábného kompaktního pudru v jednom pouzdře, které umožnují jemné a matné nalíčení. Je též vhodný k přepudrování a zvýraznění již opálené pleti. Uprostřed kompaktního pudru je umístěn hlavní odstín bronzové barvy terakota, který je obklopen dalšími třemi barevně ladícími odstíny - světle růžovým, zlatožlutým a béžovým zjasňujícím odstínem. Lze je použít samostatně či smíchat nebo nanést jako tvářenku ke zdůraznění částí tváře. 100 Kč

Slova o kráse můžou být pěkně matoucí!

Už jste si někdy přečetli štítek na vašem oblíbeném šampónu nebo krému? Většina z těch slov má více slabik, než měla Drew Barymore kluků. Tady je malá příručka, která vám je pomůže rozluštit.

esenciální oleje: Koncentrované vonné výtažky z rostlin.

alpha hydroxy acidy: Ne, to nejsou koláčky s drogama. AHA jsou přírodní kyseliny (většinou se vyskytují v mléce nebo v ovoci), které odstraňují mrtvé buňky z pokožky a zvlhčují pokožku.

noncomedogen: Mluví se o produktu, který neucpává póry, naopak je čistí.

antioxidanty: Vitamíny jako A, C a E, které zabraňují nepříznivým vlivům volných radikálů (viz níže).

aromaterapie: Použití vybraných olejů a bylin k léčivým účelům.

colagen: Látka, která činí pleť pružnou, často je součástí zvlhčovacích krémů.

volné radikály: Molekuly, které ve tvoří ve vzduchu z kouře, smogu a slunce, a usilovně ničí pleť.

humectant: Zvlhčující látka, která váže vodu do vašich vlasů a kůže.

hypoalergen: Výrobek ze surovin, které nezpůsobují alergické reakce.

liposomy: Kuličky podobné kaviáru, které pronikají pod povrch vaší pokožky a výrazně ji zvlhčují.