Začalo jaro

Text: Efka Kolářová

Raději bych napslal Jaro je tady, ale nemohu tak učinit vzhledem k faktu, že pod tímto názvem publikuje své jarní výplody spisovatel, morální arbitr národa, majitel Jediné Pravdy, slovy A. Stankoviče „mistr kozy v disputaci o voze," autor několika zdařilých knih a morousovitý autoritář, pan Ludvík Vaculík, který posledních několik let ve svých statích nedělá nic jiného, než že pronáší své podivné recepty k otázkám typu: jak zabránit tomu, aby televize nekazila mládež a jak nastolit Řád a Pořádek. Mimo to se stále snaží vyrovnat se se svým trumatem z konce listopadu 1989, kdy ho jeho disidenští přátelé nenechali (v obavě, že by pronesl něco nepatřičného) přednést jeho poselství k lidu na Letenské pláni

V této souvislosti není nezajímavé, že jiný zahořklík, pan Karel Kryl, se až do své smrti nedokázal srovnat s faktem, že jeho zase z tribun promluvit (resp. zazpívat) nechali. Zpíval z balkonu Melantrichu v duu „národního usmíření" s Karem Gottem, aby pak později všude, kde k tomu dostal příležitost, prohlašoval: „ Já jsem s Gottem nezpíval, to Gott zpíval se mnou."

Listí se na stromech objevilo letos nezvykle brzy, koncem dubna, tedy skoro o tři týdny dříve než minulý rok. Pamatuju si to tak přesně díky tomu, že mám 10. května narozeniny a minulý rok v tento den teprve rozpukávaly pupeny. Pokud by někoho tematika rašení zajímala více do hloubky, dovolil bych si mu doporučit Literární poklesky od Stephena Leacocka, které mimo jiné obsahují i naprosto geniální povídku na téma milovníci jara a obdivovatelé prvního jarního exempláře jaterníku podléšky.

Ženy a dívky se s jarem jinak oblékají. V kurzu je hlavně šedá, nazelenalá a bledě modrá barva. Cargo pants se začínají nosit i na vesnicích. K mému uspokojení mizí černé reklamní tašky přes rameno. Nosí se ofinky. Jen nemohu zaznamenat žádný trend týkající se bot. Každý rok mám dvě období depresí. Období jarní a období podzimní.

Letos byly mé jarní deprese mírné až středně silné. Jejich hlavní náplní byly pocity zmaru, zbytečnosti jakéhokoli snažení, neopodstatněné pocity opuštěnosti a strach z budoucnosti. Naštěstí trvaly pouze týden, poté se mi je podařilo zažehnat.

V období posledního půlroku jsem v podstatě úplně rezignoval na jakoukoli možnost kolektivního trávení volného času. Udělal jsem selekci mezi lidmi, se kterými jsem byl zvyklý svůj čas trávit a rozdělil si je do několika kategorií. Lidi, které mám rád a chci se s nimi dál vídat; ty která mám také rád, ale neuškodí mi, když se s nimi uvidím jen občas; lidi, kteří mi mouhou být v jakémkoli smyslu prospěšní (ach, jak sobecké); lidé ostatní. Každému kdo má pocit, že být každý večer pryč, probouzet se nevyspalý a podobně, už zdaleka není to co bývalo, bych doporučil totéž.

S chutí bych si rád zašel na nějakou dobrou house party. Za těch několik let, co podobné akce vyhledávám, jsem se neustále setkával s názory, že „už to není co to bývalo." I když byly tyto názory vždy do jisté míry oprávněné, vždy se našly akce, které se podobné paušalizaci vymykaly (dřívější akce na Cibulce, Bat raves, některé parties v Ládví... ). Dnes jsou ale parties plné lidí ze kterých mám pocit, že by lo lepší, kdyby zůstali někde jinde, nejlépe doma: prudící vypatlaní diskomladíci s melouny v podpaží fungující coby ochranka; jim podobní, kteří ale přišli za účelem pokukování po dívkách oděných do strečových materialů, aby pak své poznatky halasně sdělovali svým podobně založeným přátelům; disko-techno-berušky a úpadková odnož zlaté mládeže.

(Bohužel) ale nemám právo brát někomu jeho rozhodnutí o tom, kam večer půjde. Škoda. Navíc, i když si uvědomuji, že náklady rostou a za kvalitu se platí, tak mi v posledním roce připadá vstupné na parties poněkud přestřelené.

To, že se Jelení příkop neuskuteční na Hradě bylo po minulém roce velice pravděpodobné (Marta Železná dva dny oka nezamhouřila), uvažovalo se o prostranství na Vítkově, bohužel však jednání ztroskotala. Podle mých informací by se měl festival přesunout na Brumlovku. Napadá někoho horší místo?

Přes všechny tyto nemilé okolnosti jsem rád, že není podzim nebo zima, alespoň se nemusím v takové míře potýkat s blátem, břečkou, ledovým větrem, sněhem za krkem, zkřehlými prsty a ostatními nepříjemnými atributy těchto ročních období.

back <<