Home Obsah Lidé Muzikanti
MuzikantiMagicka Muzika Roniho Size uchvatila Celý svet.

Tom Constabile

article thumbnail Junglový mág, Roni Size, hovoří o slučování hudby s Tomem Constabilem. Magická muzika Roniho Size uchvátila celý svět. Drsný rytmus a síla melodií jeho...
+ Full Story

Hudební zprávyNATALIE MERCHANT - Ophelia

Keith Kirchner

article thumbnail
+ Full Story

More Articles

Z našich stránek

ČASOPIS THINK • Muzikanti


Magicka Muzika Roniho Size uchvatila Celý svet. PDF Tisk Email
Lidé - Muzikanti
Napsal uživatel Tom Constabile   

Junglový mág, Roni Size, hovoří o slučování hudby s Tomem Constabilem.

Roni SieMnožství. Duch masy dominuje všemu a ničí kvalitu. Naše celková životní produkce, politika a vzdělání závisí na kvantitě, na číslech. Dělník, který byl kdysi hrdý na pečlivost a kvalitu své práce, byl nahrazen hloupými, nekompetentími roboty, kteří masově vyrábí obrovské množství věcí, které pro ně nemají cenu a všeobecně škodí zbytku lidstva. Toto množství, místo aby přispívalo k životní pohodě a klidu, znamená pro lidstvo pouze další zátěž...

Magická muzika Roniho Size uchvátila celý svět. Drsný rytmus a síla melodií jeho junglových skladeb nás přivádí k novému stylu hudby - drum and bassu, který využívá soul filtrovaný přes experimentální jazz. Poslední album Size a jeho formace Reprazent, New Forms, odsunulo Goldieho Timeless do historie, a stalo se tak základním albem současného drum 'n' bass.

Proč?

Ty nejvychytanější breaky. Nejnakažlivější melodie. Nejdivočejší rytmy. Nejkultivovanější stavba skladeb. Neuvěřitelná krása. Plné energie. A pořád to není dost na popsání vlivu Size na podobu dnešní elektronické muziky. Byl to remix skladby „Black Hole of the Sun" Nuyorican Soul, a jeho vlastní singl „Heroes", jenž ho představily nejen jako umělce, ale i jako člověka, co dělá novou muziku dostupnou širokému publiku. Dokladem je minulý rok, kdy Reprazent získali Mercury Prize v kategorii „The Most Influential Artist." Teì, když Madonna dostala jungle až do americké Top 40, je tu pouze málo věcí, které můžou invazi junglu do Ameriky zastavit.

Se Sizem jsem nedávno dělal rozhovor . Z něj je cítit, jak náruživý, až téměř posedlý, je svou muzikou, a jak normálně se staví k ostatním věcem. Je to prostě ordinérní chlapík z úřednického města, snažící se žít naplno. Sizova elektronická hudba pramení z jeho duše. Vyjadřuje naprostou jednotu všech podnětů, které na něj působí. Je universální v tom smyslu, že jako instrumentální muzika postrádá jakékoliv znaky identity, rasy nebo národnosti.

Size říká, že ho nezajímá to, že o něm píší New York Times, spíš se stará o pokyvující hlavy a upocená čela lidí, pro které hraje. AÈ už doma v Bristolu, New Yorku nebo Miami. Roni s lidmi komunikuje energií, kterou jeho skladby vyzařují, spíš než že by lidem přinášel nějaká poselství. Není divu, že ho lidi považují za reinkarnaci Boba Marleyho.

TC: Původně jsem chtěl začít s tím, co si myslíš o svém vlivu v Americe. Ale zdá se, že lidem není jasná tvá spolupráce s Redmanem, takže doufám, že mi řekneš, kam se tohle ubírá, nebo jaká to byla pro tebe zkušenost. Add a comment

Celý článek...
 
Tata Bojs are GO! PDF Tisk Email
Lidé - Muzikanti
Napsal uživatel Jarka Fricová   

O kapele, nové desce, přestupu i o jiný‎‏ch věcech si povídal s Milanem Caisem, Tomáš Sláma. Kapela Tatabojs vydala nedávno novou desku s názvem ‘Futuretro.' Vydala ji u velké vydavatelské firmy, ke které přestoupila.

Tata Bojs

Tata Bojs: Mardosha (basa); Marek Doubrava (klávesy, kytara); Milan Cais (bubny, zpěv)

T: S jaký‎‏mi reakcemi na váš přestup jste se setkali?

M: Lidi se tomu většinou diví a všichni se na to ptají. Ale takový‎‏to přechod je podle mě přirozený‎‏. Když kapela funguje takhle dlouho jako my, tak ty firmy si jí všimnou a pak je na nich, jestli tomu věří a rozhodnou se do toho investovat.

T: Jak se na to díváte vy, může to bý‎‏t pozitivní signál?

M: Já doufám, že by to tak mohlo bý‎‏t. Já jsem se nesetkal s podobný‎‏m případem u nás. Myslím, že to je určitě dobré znamení. My jsme v minulý‎‏ch letech nabízeli naši hudbu spoustě vydavatelství, ale většinou z toho nic nebylo. Říkali, že se jim to líbí, ale báli se riskovat. Podle mě je s tímhle v âechách složitá situace. Vydavatelství se bojí, protože se bojí lidé v rádiích. My jsme vydali jako singl písničku Ramínka, to je prostě popík, že víc už to nejde a oni se pořád bojí to hrát, snad že by jim klesla poslouchanost. Přijde mi to v tomhle směru prohnilý‎‏. Takže doufám, že takováhle drobnost, jakou je vydání naší desky u velkého labelu by mohla přispět k tomu, aby se to protrhlo.

T: Do jaké míry si kapela u takovéhoto labelu může zachovat autonomii ve své tvorbě?

M: My jsme to album měli hotové, když oni k tomu přišli, takže ani nebyla šance, aby nám do toho mluvili. Bavili jsme se pouze o nějaký‎‏ch editech. Já doufám v to, že oni vědí, co jsme za kapelu a jaký‎‏m směrem se ubíráme, proto si nás vybrali a nechtějí z nás dělat někoho jiného. Občas tam jsou nějaké tlaky, ale vždycky je to otázka domluvy. Oni ten produkt jednoduše chtějí prodat. Kdyby nám začali říkat, kam máme chodit, třeba do Rande, tak to by nás asi moc nebavilo.

T: A chtěli po vás už něco takového?

M: No, chtěli, ale odmítli jsme.

T: Na posledním albu jste se stylizovali do rolí robotů.

M: My chceme, aby každá deska, kterou děláme, měla určitou tvář. 'Ukončete nás' bylo celé o pražském metru, stejně tak je to u 'Futuretra.' Chtěli jsme tu hudbu, kterou děláme propojit i s tou vizuální stránkou kapely, která je taky důležitá. Stylizovali jsme se do rolí robůtků, kteří odněkud přiletěli a čekají až do nich někdo vloží baterky a program. Je to také taková naše odpověì nebo spíše parodie na - umělé kapely, které vyrábějí vydavatelské firmy.

T: Jak se vám líbí čeština jako jazyk pro texty k hudbě?

M: Já myslím, že je úžasná, že se s ní dá obrovsky pracovat a je to jenom vý‎‏mluva, když kapely, které nezpívají v češtině, protože tvrdí, že je neohybná. Ona je neohybná, ale právě ohnout jí je to fascinující.

T: Co znamená vůbec váš název?

M: To slovo neznamená vůbec nic, jenom se nám líbí, jak zní. Vzniklo to vlastně, když nám bylo 14. Já jsem pak byl pro změnu, protože se mi to nelíbilo, ale Mardoša byl proti, že už je to zavedené jméno, že jsme už měli dva koncerty a že už nás lidi pod tím jménem znají.

T: Jak jste se dostali ke spolupráci se skupinou Vega?

M: Přišel za náma Václav Kučera z televize s tím, že objevili zajímavou kapelu Vega, která je z ústavu pro mentálně postižené ve Skalici u Litoměřic. Îe by mohlo bý‎‏t zajímavé spojení naší kapely s jejich. My jsem ze začátku byli trochu skeptičtí, ale jeli jsme se za nimi podívat a když jsem se s nimi seznámili, tak jsme zjistili, že to jsou úžasní lidé a začalo nás to strašně bavit. My jsme je naučili Jaro a oni nás tři svoje písničky. Václav to všechno pak natočil a nakonec z toho vznikl dokument, který‎‏ běžel v televizi. To ale nebylo jediné společné vystoupeni, teì s námi Vega bude hrát třeba v Arše.

T: Co chystáte do budoucna?

M: Chystáme se natočit klip ke skladbě Maličká, kde hostuje Klára Nemravová, jeden ze třinácti hostů na desce 'Futuretro.' Klára s námi jezdí občas i na koncerty, ten ženský‎‏ vokál je takové zpestření. Na ten klip už máme nápad, budou tam hrát děti a budou hrát takový‎‏ zlý‎‏ skřety. Taky se už dlouho bavíme o tom, že bychom chtěli obnovit naši internetovou stránku. My sice text průběžně aktualizujeme, ale po grafické stránce je to bída a fotky tam jsou staré několik let. Jinak se chystáme do Egypta, kde budeme hrát u bohatého káhirského obchodníka. On si nás tam pozval, protože každý‎‏ měsíc pořádá gardenparty a zpestřuje je vždy nějaký‎‏m hudebním vystoupením. Budeme tam hrát na zahradě, kde je hned vedle podia bazén, takže to bude takový‎‏ stagediving.


Tata Bojs CD Krest

KŘEST CD FUTURETRO-TATABOJS

Eva Picmausova

Divadlo Archa je veřejnosti známo spíše svou divadelní produkcí, ale dne 15.3.2000 přenechalo své prostory třem umělý‎‏m modelům Milana Caise, Mardoši a Marka Doubravy, kteří měli eminentní zájem pokřtít nové CD těchto hochů ze skupiny Tatabojs. Představily se také první nepovedené prototypy, které se mermomocí chtěly zapojit do této produkce alespoň mluvený‎‏m projevem.

Jakmile byly modely uvedeny sličný‎‏mi slečnami do chodu, rozjela se show, jaké je jenom Tatabojs schopno. Vše působilo věrohodně, jako by to byli oni. Seskupení, které se na hudebním poli, zatěžko tomu uvěřit, vyskytuje téměř dvanáct let, zaznamenalo na hudební nosič dvanáct nový‎‏ch skladeb, které nyní pouští do éteru. Pokud jsme měli, jako posluchači uvěřit, že koncert byl odehrán umělý‎‏mi dvojníky na dálkové ovládání, tak alespoň snad lze doufat, že doprovodem jim byli živí hudebníci. Housličky, flétničky na malém pojízdném pódiu, bubny a další hudební nástroje a samozřejmě Klára Nemravová, která s hochy již na pár koncertech spolupracovala. Klára, zářivý‎‏ to ženský‎‏ element, který‎‏ se začal vyskytovat po boku jinak pánské sestavy. Za oněch 11 let a něco hudební tvorby muselo přirozeně dojít ke změně ve vyjadřování. Po přidání samplerů se jejich skladby stávají více tanečními. Ovšem nezdá se bý‎‏t pravdou, podle návštěvnosti koncertů, že by změna hudebního stylu ubrala něco na atraktivnosti v uších posluchačů. Stále se nachází hodně osůbek, které se rádi nechají vtáhnout do futuristického světa Tatabojs. Na závěr produkce se křtilo. Za kmotra byl po pečlivém vý‎‏běru vybrán kuchyňský‎‏ robot ETA, kterému se asi vzhledem k jeho stáří, nepodařilo CD pořádně rozmixovat. Originální vý‎‏běr. Zatím se žádný‎‏ koncert Tatabojs nevyhnul uvedení nestárnoucí skladby Jaro, která je součástí série Ročního období spolu s Létem, Podzimem a i rozvernou Zimou. Už i proto bylo vystoupení vyjímečné, Tatabojs se striktně drželi skladeb nahraných na Futuretru. Doufám tedy, že revival hudby budoucnosti bude slavit svůj úspěch a nebude zapotřebí se ukončovat.


Tata Bojs - tiskové prohlášeníTata Bojs - tiskové prohlášení

Hanspaulská skupina Tata Bojs se nerozpadá! Nikdo ze skupiny neumřel ani nezápasí s drogovou závislostí. Pouze její kytarista Marek Doubrava se jí rozhodl opustit. Z trojlístku se stává dvojlístek, z kapely projekt. Protože všichni tři členové Tata Bojs js ou navzájem kamarádi a jsou rozumní, nikdo mu v tom nebrání. Marek, který měl v kapele třetinový podíl (přesně 33,33%) na veškeré skládané hudbě a kromě kytary ovládal i klávesy, doprovodné vokály, flétnu, valchu a noty, se rozhodl více času věnovat svému hlavnímu projektu – o různé hosty se rozšiřujícímu duu Hm… . Více se chce také věnovat studiu skladby na Ježkově konzervatoři. Koncertní rozloučení s Markovým pětiletým působením v kapele proběhne v paláci Akropolis 21.12.2000, což bude barevná audioviz uální koláž toho nejlepšího od Tata Bojs ve futuretroce 2000.

Přestože Markův přínos pro skupinu nebyl ani zdaleka zanedbatelný, neznamená to konec její činnosti. Tata Bojs teď budou tvořit oba dva zakládající členové: Milan Cais a Mardoša. Momentálně neuvažují o žádném veřejném konkursu na uvolněný post, náhradníka, který by měl statut stálejšího hosta, hledají ve svém okolí. S Tata Bojs zůstává i okruh lidí, kteří se podíleli na natáčení a následujících koncertech k zatím poslednímu albu Futuretro . Je to především hostující zpěvačka Klára Nemravová, zvukař Dušan Neuwerth, manažer Mirek Mencl se svou asistentkou Ančou Marešovou a řidič Petr Chromovský.

To ovšem není všechno, co se teď kolem Tata Bojs děje. V jednání je například další videoklip, a to na píseň Duševní . Další významná událost je ta, že začátkem příštího roku vyjde CD remixů z Futuretra . Slíbili na něj přispět hvězdy ze zahraničí ( Transglobal Underground , Zion Train , Laco Lučenič ) i z domova ( Jan P. Muchow , DJ Touchwood , Eggg a další). CD bud e navíc obsahovat multimediální stopu s videoklipem a mělo by se pohybovat v minialbové cenové relaci. Rozjednané jsou také další projekty, jako například podíl Tata Bojs na vzniku filmu či knihy, ale o těch je ještě předčasné mluvit konkrétněji (sledujte www.tatabojs.cz). Dohodnutá je výroba série znělek pro nový pořad České televize nazvaný Letadlo a účast v silvestrovské Noci s Andělem , kde skupina po půlnoci odehraje asi hodinový koncert.

Add a comment
 
RIP Ivan Khunt PDF Tisk Email
Lidé - Muzikanti
Napsal uživatel Michael Kyselka   

Ivan KhuntNa úpatí letošního roku nás opouští osobnost naší rokenrolové historie...

Autor a zpěvák skladby Stále dál na LP Kuře v hodinkách  (se skupinou Flamengo, kde jinak zpíval Vladimír Mišík) odešel tiše a stejně tak i žil poslední dny a roky. Nepůsobil staře a jeho aura vždy zářila, když ho člověk potkal v ulicích. Ti, kteří jej znali, však vědí, jak těžký kříž nesl. Bylo mu 56 let. Slepeckou holí mám spočítané, jak dlouhé je mi žití, které je mi jednou dané.

Add a comment
 
Odpolední směna Monkey Bussinesu PDF Tisk Email
Lidé - Muzikanti
Napsal uživatel Ondřej Skalický   

Monkey Business se za jediný rok své existence katapultovali na vrcholek české hudební scény, což potvrzují dvě získané ceny Akademie populární hudby v kategorii OBJEV ROKU a SKUPINA ROKU, na které kapela stejně víceméně kašle. Kapela, v jejímž pozadí stojí neúnavný šiřitel infekce zvané funk, kapelník J.A.R. a Sexy Dancers ROMAN HOLÝ, spolu s dalšími zkušenými muzikanty a mladým talentovaným zpěvákem MATTHEW RUPPERTEM.

roku skupina Monkey Business

Na debutovém albu Why Be in When You Could Be Out se kromě MB's podílela dvě světová esa, patřící k absolutní špičce žánru, který se MONKEY BUSINESS snaží rozvíjet. Je to geniální pozounista a aranžér dechových sekcí FRED WESLEY a producent, dvorní kytarista Michaela Jacksona a Madonny DAVID WILLIAMS. Prvním singlem z alba byla skladba MY FRIENDS, následovala hitovka PIECE OF MY LIFE se skvělřm videoklipem Zdeňka Suchého, PARTY SHIT a HI STEREO. Asi bych takhle mohl pokračovat ve výčtu oficiálních dat dále, ale nezdá se mi účelné psát tyhle informace pro lidi, kteří byli poslední dva roky ve vládním programu na výzkum kryogenického spánku.

Tak alespoň zmíním několik jmen exkluzivních hostů na nové desce SAVE THE ROBOTS, na které jsou MB velice pyšní - spolupráce s kytaristou Hiramem Bullockem (mj. Paul Simon, Chaka Khan, Pete Townsend, Sting, James Brown, Miles Davis, Eric Clapton), Dr. Robertem, leadrem kultovních The Blow Monkeys, Fredem Wesleym, vřbornřm česým zpěvákem Danem Bártou a originálními P-Funk zpěváky Parliament Funkadelic Ray Daviesem a Fuzzy Hoskinsem. Došlo i ke skvělé spolupráci s legendárním dirigentem české filmové hudby Mario Klemensem, který řídil 71 členný symfonický orchestr.

V době rozhovoru byli přítomni všichni, kromě Romana a Ondřeje, kteří prováděli ve studiu dokončovací práce na albu. Což nebylo vůbec na škodu, neb to tak umožnilo i ostatním členům kapely (především Pavlovi) se prosadit. Ve tvářích se jim zračila únava a představa lépe stráveného odpoledne než celodenní sérií rozhovorů, ale přesto to považovali za lepší než trávit denně dvanáct hodin v kolbenu...

Think: Ahoj. Baví vás dělat rozhovory?

Pavel: Ne. Teda jak s kým. Když přijde chlapík, co ho to vůbec nezajímá, má to jako zaplacený úkol a je z heavymetalovýho časopisu a navrch zkrachovalej muzikant, kterej má mindrák, tak to nás přesně baví.

Think: Co je příčinou toho, že v zemi, kde v hitparádách kralují popové loutky, se objevil velký zájem mezi širokou veřejností o Monkey Bussines a funky vůbec?

Pavel: Myslíme si, že velkou zásluhu na tom má Roman Holů, dělá to dlouho, hodně nám tu pozici připravil i svojí osobností. Ale je to zásluhou i nás všech, kapela působí sympaticky, na koncertech lidi poznají, že nás to baví a v tom je ta síla.

Olda: Lidi nemusí té hudbě rozumět, nemusí poznat jednotlivé nástroje, ale cítí z kapely nebo z nahrávky, že to ty lidi dělají rádi a upřímně.

Think: Deska vznikala jak - přípravou, nebo jste jamovali?

Matěj: V podstatě většina těch písniček vznikla u Romana na chalupě, kde má takové malé studio a většinou nápad na písničku dá dohromady on a pak společnou prací se to celé dotvoří. Já si třeba vymyslím nějakou zpěvovou linku, Pavel basovou figuru ... Asi takhle. Ale asi z 80% procent můžu říct, že tu desku spáchá Roman.

Think: Co je pro vás při tvorbě ideální?

Pavel: Ideální je točit si průběžně dema a...

Matěj: Nejlepší je mít kvalitní dokonalý superstudio doma...

Pavel: Já vůbec nevím proč jsem si ho ještě nekoupil. Asi jsem na to nějak zapomněl...

Think: Na desce opět není písnička v češtině. Vím, že je problém udělat k hudbě dobrej českej text, natož k funku, ale nezkusili jste to?

Matěj: Je to všechno v angličtině protože...

Pavel: Protože Matěj neumí zpívat česky...

Matěj:... protože čeština mě nezní když zpívám česky. Tonya umí zpívat líp česky než já.

Olda: Na druhou stranu je škoda, že tam není českej text, protože ty texty taky dělají hodně. Prostě zkoušeli jsme to, k první desce jich hodně vzniklo, i dobrý, ale v češtině to opravdu tak dobře nezní.

Tonya: Já si myslím že to není důležitý, jestli jsou tam český nebo anglický texty, důležitá je naše hudba.

Think: Jak to máte s hraním v cizině? Hráváte někde?

Olda: Jenom na Slovensku jsme hráli.

Think: Nezval vás někdo z těch vašich hostů z desky k nim za moře?

Olda: Třeba jsme pozvaní k Fredovi do Jižní Karolíny, ale jenom na návštěvu. Na koncertování musí být agent, který je schopný dát všechno dohromady, sehnat peníze na dopravu. Ale ještě se neobjevil.

Pavel: Divil by ses, za kolik peněz jezdí velký hvězdy třeba jazzu. Je to dost těžký.

Matěj: Některý z nich jezdí zadarmo. Naopak, někdy si za to platí i ti muzikanti.

Think: Byl tady rozdíl mezi první a druhou deskou, co se týče tvoření? Změnili jste nějak postupy? Dělali jsme to stejně. A vývoj hudby?

Pavel: Vývoj jde do více stylů. Není to tak striktně daný, my se vyhýbáme termínu funky, protože jednak si to bere každej do huby a hlavně se za tím schovává množství sraček. Není to vůbec jakoby funková deska.

Think: Taky je tam více použito elektroniky...

Olda: To je právě ten jeden z žánrů, které se tam vyskytují. Jdeme tam do elektroniky, je tam vážná filmová muzika... Deska se jmenuje Save the Robots, měli jste tím něco konkrétního na mysli, jako když jste na předchozí desce šili do konzumu?

Pavel: Každopádně s robotama to nemá nic společného. Ta deska se jmenuje podle podniku v New Yorku, je to palírna, která otvírá v 6 ráno pro lidi, který jsou úplně vyřízení a chlastali celou noc a pak potřebují ráno chlastat dál. A druhej je třeba konzumní společnost, která lidem něco strká a všichni jedeme v těch kolbenech a člověk stráví celej život blbě tím, že dělá něco co nechce a za 40 let měl nějakej podělanej důchod a mohl sedět na zahrádce a opejkat buřty.

Think: Ale někdo to dělat musí, všichni nemůžou být muzikanty...

Pavel: To jo, někdo to dělat musí. Každý máme tu míru svobody nějakou jinou. U nás je zase to riziko, že ten důchod mít nebudeme.

Think: Muzikanti se ho většinou ani nedožívají... (Matěj pro pobavení předvádí 80-letého muzikanta) Taky máte tu kolbenku v tom, že tu musíte celej den sedět a dělat rozhovory.

Pavel: Tak to je pořád ještě přijatelný. Je to skvělej džob. Mimochodem my jsme ještě před pól rokem chodili do práce...

Matěj: Teď co se stal Pavel celebritou, tak už nemá zapotřebí chodit do práce. Odhodil pracovní rukavice a třímá jen nástroje hudební...

Think: K desce vyšly remixy. Jste s nimi spokojení?

Pavel: Jsme spokojení. Kdybychom s nimi spokojení nebyli, tak je nechceme. Dneska je trend, že každá kapela musí mít remix a že někdy vznikají až zbytečně. Ale naše remixy jsou opravdu zajímavý, dokonce jsme se tam remixovali i my sami.

Think: Zabíjí kopírování hudbu, nebo jí spíš pomáhá rozšířit mezi širší vrstvy?

Pavel: Zabíjí to určitě ty menší kapely, nemají pak možnost vydávat další desky. Nebo i nás by to mohlo zabít, protože máme takový náklady na desku, už jen co se týče hostů, a pokud na tom bude firma prodělávat, tak další deska nevznikne, pokud neseženeme sponzory.

Olda: Ale to je taky finanční otázka. Kdo má 4 tisíce měsíčně, tak si těžko to CD koupí a radši si ho nechá vypálit.

Matěj: Chápeme, když si ho vypálí student na kolejích, ale známe spoustu lidí, který vydělávají  200 tisíc měsíčně a mají vypálených 300 cédéček. To je sprostota. To jsou lidi co si to můžou dovolit a navrch jsou mezi nimi lidi, kteří mají ještě tu drzost pak říct: ... že ta česká hudba jde úplně do prdele!". Já jsem se s takovejma lidma setkal.

Pavel: Taky se nám stalo, že jsme seděli v nějaké restauraci a přišel za námi pingl, že je strašnej obdivovatel Romana a JARu a dejme tomu nás trošku a přiklusal celej štastnej s nějakým bulharským originálem", tak jsme ho poslali do prdele, ale pak jsme si řekli, že dostat se k Bulharům není špatný, protože jakmile seš na bulharským seznamu, tak něco znamenáš. Voni jedou jenom Madonny a takovýhle tituly.

Matěj: Na druhou stranu vóbec nechápu vypalování Cdéček a vůbec používání Cdéček , protože je tu mnohem lepší médium a to minidisk.

Think: Je určitě dobře, že kapely jako vy, nebo Mig 21 vyprodáváte Lucernu...

Pavel: Je to lepší, než kdyby tam hopsala Csáková.

Tonya: Máš číslo na Macháčka? Nebo nějaké další číslo, třeba na Hanáka.

Think: Proč?

Tonya: Jenom se tak ptám...

Pavel: Tonya shání muže.

Matěj: Nebo nemáš číslo na sebe? Pozor, Tonya je náročná: slivovice, gin-tonic...

Tonya: Jo v pití? V tom jsem náročná...

Think: Snaží se ještě něco říct česky, ale nikdo jí nerozumí, ani kluci z kapely ne...

Pavel: Co je dobrý, že Tonya mluví dobře česky.

Matěj: To je taky důvod, proč zpíváme anglicky.

Add a comment
 
Tobiáš Jirous PDF Tisk Email
Lidé - Muzikanti
Napsal uživatel Petra Matušinová   

Tobiáš: Pamatuješ si ještě jak jsem ti kdysi dávno, v Terminal Baru, říkal, že bych si chtěl zahrát v nějakěm filmu a pak natočit desku ...

Tobiá? JirousTobiáš Jirous - básník, muzikant, herec, DJ a celoživotní experimentátor - člověk který je vždycky tam kde se něco děje. Narodil se v Praze jako nedobrovolný příslušník disentu (sám jsem nebyl žádnej disident, já jsem k tomu přišel jak slepej k houslím, zkrátka jsem se narodil do nějaký rodiny), takže vyrůstal ve společnosti lidí z undergroundu a s policajty za zády. Když se tlak v Praze stal nesnesitelným, rodina se odstěhovala na venkov se záměrem žít nezávisle na totalitním systému (měli jsme krávu, kozy, bejka, koně, králíky, prostě vyrůstal jsem jako farmářský synek).

Na prázdniny jezdíval k Havlovým na Hrádeček (Václava znám, ale moc jsem ho tam nepotkával, vždycky když jsem tam přijel, on byl zrovna zavřenej) a jeho kamarádi byli děti disidentů (tátové bručeli a děti si mezitím na Hrádečku hrály na indiány a kovboje") a jejich rodiny. V době svého dospívání Toby začal psát básničky („byly to takový ty důležitý roky, to marně hledání smyslu života"). Jeho literární začátky byly spojené s kultovním básníkem a filozofem Egonem Bondym který v té době shodou okolností bydlel nedaleko (Bondy mi pouštěl spoustu vážně muziky, myslel si totiž, že mne to chytne a začnu vážnou hudbu hrát na bubny, což se tak úplně nestalo, ale dost se mi tím rozšířily obzory).

Vstup do světa muziky byl pro Tobyho přirozený a samozřejmý, jeho táta dělal manažera Plastic People of the Universe a jeho máma, novinářka a historička umění, s nimi taky spolupracovala. Po revoluci se Toby přestěhoval zpět do Prahy a začal žít svobodným životem a věnovat se naplno muzice. Jeho vlastní muzikatnské začátky byly původní a ta cesta od první kapely k desce HiFi Heroes je vyplněná sedmi lety všemožných experimentů, investic a hledání něčeho nového (mám rád taneční muziku, ale zároveň je mi blízký příběh a vyprávěníní.

Jsem takový písničkář bez kytary v post-rockovým světě. Kromě práce na vlastních projektech se Toby už dlouho angažuje v legendární undergroundové formaci DG307, spolupracoval na různých projektech spřízněných muzikantů a taky sám začal s deejayingem. Dva roky pracoval v dnes již neexistujícím Terminal Baru, kde se, coby člen týmu technické podpory, podílel na unikátním DJ maratonu Fair4All. Na sklonku minulého tisíciletí se mu splnilo další z jeho přání - zahrát si ve filmu. Malý, těměř nezávislý film jménem Cabriolet se po uvedení do kin dočkal docela solidního úspěchu a ten poté zase pomohl na svět Tobyho desce („Cabriolet všechno urychlil").

Kromě hlavní role v tomto filmu si Toby zahrál taky maličkou roličku v Dr.Zhivago (hrál jsem tam vojáka a bylo to srandovní, běhal jsem do útoku v originálním převleku za rudoarmějce!), s Romanem Špačkem napsal scénář na film (je to teď u ledu, nejsou na to prachy) a doma mu leží objednávka na scénář pro ČT. Toby si prostě žije svůj život tak, že si plní svá přání a zatím se mu to daří. A jeho bezprostřední plány na léto? Napsat si knížku povídek a věnovat se svému současnému hudebnímu projektu. Jak to nakonec dopadne, neví ani on sám...

BÁSNICKÉ / ZAČÁTKY
Za Egonem Bondym tenkrát všichni chodili s tím, co napsali, tak jsem za ním taky zašel. On mi řekl, že si myslí, že bych mohl psát a to mi strašně pomohlo. Takže ta první básnická sbírka byla trošku jeho selekce.

DISENT
Měli jsme daleko více pozornosti než dneska a toho už asi nikdy nedosáhnu. Tehdy jsme byli hodně populární, zaměstnávali jsme spoustu fízlů a když někam člověk šel, za zády měl fízly jako nějakou ochranku. Dneska bych musel bejt slavnej jako Madonna, aby za mnou běhalo dvacet chlápků.

REVOLUCE
Na Národní třídě tenkrát zmáčkli takový ty prominentní studentíky z těch vysokejch škol, kde já jsem nemoh studovat, na což jsme my disidenti byli už dávno zvyklí. A ti když přišli domů zmlácený, asi to ty jejich mámy a táty dost naštvalo. Určitě je to všechno nakoplo. Ale nic proti těm studentům, naopak, je třeba jim poděkovat, protože nás disidenty vždycky nějak zametli...

O VOLBÁCH
To jsi slyšela, že Strana zelených má ve svém volebním programu legalizaci marihuany? Bohužel ale nemají šanci dostat se do parlamentu. Kdyby se tam dostali, mohl by třeba v parlamentu vzniknout poslanecký klub Strany zelených a o přestávkách by se vždycky řeklo jdeme do kuloáru na jointa! Proberem to v klidu.

PRVNÍ KAPELA
Už tehdy jsem chtěl být lídrem a v názvu mít svý jméno, ale bylo to těžký. Zkoušeli jsme tenkrát v blázinci v Bohnicích, náš basák tam dělal na civilce, takže jsme začínali tam mezi těma cvokama.

ULTRASWEET
První kapela přešla částečně do týhle druhý a tady bylo důležitý setkání s geniálním kytaristou Pavlem Antonínem. Sestava se ale dost měnila, jednu dobu jsme spolupracovali i s DJ Liquid A.

DG307
S nima jsem vydal tři různý desky, jel jsem s nima jako bubeník dvě turné a to byl teda docela nářez. Taky jsem pro ně udělal takový remix, tam byl ještě Mejla, byly tam i starý, nevydaný věci, takový raritky. Teď mají novou desku, na který jsem s nima nabubnoval čtyři tracky, ale živě už s nimi nehraju.

TERMINAL BAR
Bylo to silný místo který bude jednou legendární. S Ultrasweet jsme tam chvíli zkoušeli a dokonce jsme hráli na Fair4All. Taky jsem tam nakoukal hodně filmů, takovejch dvanáctset kousků jsem určitě viděl.

Tobiá? JirouCABRIOLET
Dá se říct, že to je nezávislý film, byla tam velká míra nezávislosti ve scénáři i na place. Ten film se nejprve roztočil a pak se na něj sháněly peníze, aby mohl jít do kina. Původně byl natočený na malou digitální kameru. Nakonec jsem byl sám překvapen tím, jaký ohlas zaznamenal. Cabriolet samozřejmě všechno urychlil.

PROJEKT TOBIÁŠE JIROUSE - HIFI HEROES
HIFI HEROES je název pro moji studiovou kapelu a zároveň je to i titul mé desky která vyšla v dubnu 2002. Pro komerční rádia je to underground a pro lidi kteří jakoby jsou underground, těm tahle deska moc undergroundová nepřipadá. Takže je to o tom, dělat si svý věci bez toho aby se člověk ohlížel na to, co říkají ostatn.

PLÁNY
Můj plán je jasný. Už jsem si zahrál ve filmu a natočil desku, teď si napíšu knížku. V létě se někam zavřu a do roka ji snad vydám. Budou to povídky ze života ve kterých zrekapituluju deset let svého života v Praze. Budou tam příběhy reálných, lehce pozměněných, postav. Chci aby to bylo zábavný, abych čtenáře nenudil. O to se snažím vlastně celý život. Nenudit druhé a taky trochu pobavit sám sebe.

Add a comment
 

ZačátekPředchozí12345DalšíKonec

Strana 3 z 5
badge