Welcome to Think Magazine!

Jiří Černický lampa
Pin It

Narozen v severočeském sídelním městě 1.8.1966, poučen ve školách: střední uměleckoprůmyslová bižuterní v Jablonci nad Nisou, vysoké: pedagogická v Ústí, uměleckoprůmyslová v Praze, AVU tamtéž.

Originální tvorbou i názory; ačkoli v Kristových letech, přesto na různých fórech označovaný jako naděje pro české umění. V rozhovoru pro THINK řekl i co jej napadá.

THINK: Stále častěji lze na naší výtvarné scéně pozorovat posun ve vystavování směrem k ústupu z galerií do negalerijních prostor, nejčastěji do klubů, internetových kaváren, nepoužívaných továren atd. Co si o tomto trendu myslíš ty?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Je to dobře, hlavně v tom musí výtvarníci vytrvat. Sám se snažím vystupovat z galerií - v Ústí jsem měl akci na šachtě, v Berlíně vystavuji ve výlohách, a kdybych tomu nevěřil, nedělal bych to.

Pořád to ale je zkouška, do jaké míry jsi schopen v jiném prostředí navázat kontakt. Nechci tím galerie podceňovat, lidé si zvykli do nich chodit a galerijní prostory nesou nějakou informaci. Jenže v sobě mají auru Umění a ta se složitě nabourává.

U nás je to hodně spojené s prezentací v médiích, ta by měla být lepší. Výtvarné umění by mělo mít stejnou reklamu jako nové desky, filmy nebo literatura. Je pravdou, že se tomu často brání sami umělci a já nechápu proč - má jít o intelektuální obranu, pózu nebo vlastní nedůvěru?

O vizuálním umění je nutné si s potenciálním divákem povídat. Vše kolem nás - v galeriích i mimo - je vizuální, máš fasády, koukáš na televizi, je to součást života, a proto by i současné umění mělo být přirozenou věcí. Možná i proto ten tebou uváděný posun mimo klasické výstavní prostory.

THINK: Pocházíš z Ústí nad Labem, myslíš, že lze mluvit o severočeské či ústecké výtvarné scéně?

JIŘÍ ČERNICKÝ: O něčem takovém se dalo mluvit před pěti lety, ale lidé, kteří v Ústí dnes vystavují, jsou stále titíž. Tenkrát tam byla tvůrčí atmosféra, hodně lidí to opravdu bavilo. Nechci nikomu křivdit, ale nesleduji tamní scénu tak pečlivě. Nikoho nového jsem tam nezaregistroval.

THINK: Dostal jsi Cenu Jindřicha Chalupeckého, uděluje se devátým rokem, vždy ji získala výrazná výtvarnická osobnost, a přesto tato cena nezískala prestiž, jakou by měla mít.

JIŘÍ ČERNICKÝ: Nepodařilo se to právě pro nedostatečné zatraktivnění pro veřejnost. Vždyť lidé vědí, kdo je Václav Klaus, kdo je Lucie Bílá, ale neznají už, kdo byl Jindřich Chalupecký. Celá cena má všeobecně malou reklamu.

Televize by měla uvést pořad o Chalupeckém, blok pořadů o výtvarném umění šedesátých a sedmdesátých let - ale stále bude přitažlivější koncert U2 než pořad o umění v televizi. Hudba, stejně jako film, jsou emotivnější, nesou příběhy, kdežto vizuální umění žádá aktivního pozorovatele, a to je jeho handicap.

THINK: Cena Chalupeckého nezískala prestiž - znamená vůbec něco pro tebe?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Pro mě cenu má. Lidé, kteří už tuto cenu dostali, jsou pro mě akceptovatelní. Cena by měla zůstat, jen trochu jinak, třeba pomocí pro laureáta. Dosavadní praxe je, že odjedeš za odměnu do Ameriky, nějaký čas tam jsi - a po návratu jako kdybys nikde nebyl.

V Americe jsi na samotě, je to tvůrčí výlet, a to není pomoc. Přitom výtvarník dostane takové ocenění a nemá ani ateliér na periferii Prahy. Kdyby cena představovala pomoc v existenčních potížích, bylo by to lepší, než tvůrčí pobyt ve Státech.

I ti nejlepší umělci, kteří tu jsou, mají takové problémy - a nikdo jim nepomůže, nejméně potom stát. Prostě o ně nestojí. Umělec není člověk, který si jen maluje obrázky a někde je pak prodá. Umělec dělá službu společnosti, ale musí cítit zpětnou vazbu, zájem společnosti. Za pobytu v Berlíně jsem viděl fungující systém podpory nadějných umělců.

THINK: Třeba povinnost státní galerie koupit od oceněného držitele takové ceny dílo?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Co s tím? Zaplácneš tím na chvíli nájmy, nic víc.

THINK: Nemyslím ty peníze, spíš projev zájmu společnosti.

JIŘÍ ČERNICKÝ: Sláva neexistuje, to je blbost. Koho to zajímá? Ani v Americe nejsou výtvarníci - sebelepší - superhvězdy.

A to tam byznys s uměním funguje, to není jako u nás. Život mi to nezmění, pořád jsem jako student, lezu v malém kumbále po čtyřech a po každé výstavě si znovu říkám, že udělám tuhle a končím. Je to o zdraví, mám zničený kolena.

Jenže představa, že bych byl úředník nebo byznysmen, mi nesedí. To je ale problém Prahy a umělců v ní. Nemáme kde dělat, kde věci skladovat, takhle drsné to už venku není - aspoň podle toho, co jsem viděl já. Obrazy a fotky se zde ještě dají dělat. Mám zastoupení ve Veletržním paláci - a co?

Už jsem slyšel: ten je za vodou, slavný a bohatý. Ani omylem! Nemělo by se stávat, aby talentovaný člověk musel kvůli existenčním problémům přestat tvořit. Nemáš být „za vodou", ale ani „pod vodou".

THINK: Cenu ti nepředával prezident Václav Havel, který je jedním z iniciátorů jejího vzniku. Mrzí tě jeho absence při předávání ceny?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Mrzí. On pro mě zůstává velkou autoritou a i když se mi zdá, že je občas politicky nemotorný, chápu ho, dopadl bych na jeho místě stejně. Kdyby mi podal ruku a usmál se na mě, mělo by to pro mě větší cenu, než onen zájezd do Ameriky.

THINK: Při tiskovce ke své poslední výstavě ve Staroměstské radnici jsi mluvil o vzájemných averzích mezi některými výtvarníky. Zapřít v sobě negativní nálady vůči jinému vyžaduje osobnost. Musí být výtvarník lidská osobnost?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Má-li někdo antipatie, vypovídá to o jeho slabosti, o tom, že se s něčím nedokáže vyrovnat. Dobrý umělec je člověk, který na sobě pracuje, netvoří nějaká díla, ale ta díla potvrzují jeho. Umění tě kultivuje víc než politika a možná někdy i víc než náboženství. Takže by umělci měli být duchovně osvícení intelektuálové, jakási intelektuální aristokracie, která ale není odtržená od veřejnosti. Že se u nás někteří umělci navzájem nesnesou, vypovídá o zbídačené situaci na zdejší umělecké scéně. Dnešní doba pokládá na umělce jiné úkoly, než aby pouze maloval obrázky.

THINK: Přináší tvá výstava na Staroměstské radnici nějakou změnu tvorby?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Ne. Ono je to vlastně vždy jiné, ale toto je první velká výstava na tak atraktivním místě. Chtěl jsem zde představit celý kontext tvorby. Nemám za sebou tolik samostatných výstav, abych něco měnil. Nemám pocit, že bych diváky nudil, a to je hlavní. 

THINK: Výstava Alergik má podtitul Barock. Proč dva názvy?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Název Alergik vychází z mého pozorování, alergik vidí svět jinak a výstava má být jako jiný pohled. Barock - to je logo, vždy mám na výstavách nějakou značku, je to také druh komunikace. Mě to baví, už proto, že mám rád loga. Dáš to na pozvánku a lidi o tom hned spekulují. Už jsem takto měl kdeco, zmutované olympijské kruhy například. Barok - to je dynamika, stejně jako hardrock.

THINK: Ale název jsi zmutoval ze dvou slov.

JIŘÍ ČERNICKÝ: Máš pravdu, ale barok byl styl celé společnosti, rock je dnes styl určité minority lidí.

THINK: Proto máš v expozici rockerskou bundu v akváriu?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Je to vymezování módou. Nikdo to nebere, ale je to nošení zvířat. Představoval jsem si, jak se do kožených bund vracejí duše zvířat. Metalista jde ulicí, má na bundě nášivky, na zádech propaguje smrt - o smrti nemá ponětí, ale všechny ty banální symboly, lebky a tak, má na sobě - a najednou by na něm ožila bunda. Začaly by pulsovat žíly v té bundě. A tohle mě napadá.

Name Day/Svatek

Yesterday : Lýdie Today : Radana a Radan Tomorrow : Albína After tomorrow : Daniel

Budoucnost se blíží
Joe Bodia Budoucnost se blíží

Počítače, které můžete nosit na sobě aniž by zatěžovali vaši krční páteř nebo vám s [ ... ]

Přečtěte si více
Jamajka - Everytin Irie Mon?
Pavel Jirat Rastaman Jamaica

Jamajka - ostrov v Karibském moři. Ostrov barev a ganji. Člověka napadá množství jmen a při [ ... ]

Přečtěte si více
MAXWELL - Embrya
Keith Kirchner MAXWELL - Embrya

Jsou chvíle, kdy recept „víc stylu než jádra” funguje, a jsou chvíle, kdy ne.

Přečtěte si více
Patrik Ouředník: Europeana, Stručné dějiny dvacáté...
Barbora Gregorová

Postihnout v kostce celé dějiny 20. století, století snad nejkrvavějš& [ ... ]

Přečtěte si více
Proč je voda důležitá
Joe Bodia Voda pro pizzu

I když teď se Česká republika opět trpí příliš mnoho vody a zaplavení ohrožuje ekonom [ ... ]

Přečtěte si více
Psytrance
Honza Dostalík

Vážení přátelé, rád bých Vás seznámil s novým pohledem na svět.

Přečtěte si více
David proti Goliášovi: Linux konkuruje Microsoftu...
Tomáš Partl Linux System

Hovorová čeština nabízí pro vysavač slovo „lux” na paměť kdysi prom [ ... ]

Přečtěte si více
Clockhouse: Budoucnost je avantgardní
Eva Kolářová C&A obchod na Václavském náměstí v Praze

Mladá móda je zpupná, drzá a provokativní. "Clockhouse" je to pravé pro ty, kteří  [ ... ]

Přečtěte si více
Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.